Sliny jsou více než si myslíme – co vše pro nás dělají? 4.91/5 (11)

Naše sliny obsahují devadesát devět procent vody. Zbývající jedno procento však obsahuje mnoho látek důležitých pro zažívání, dentální zdraví a regulaci mikrobiálního růstu v ústní dutině. Právě to jedno procento je velice důležité.

Ochrana proti zadušení

Významná role slin během jídla spočívá právě v jejich sliznatosti. Během žvýkání se suchá, drobivá zda rozkousání potrava mění na soudržnou masu, tzv. „bolus“. Tento bolus udržují pohromadě dlouhé molekuly slizu podobné nitím – muciny, které jsou na svých koncích propletené. Muciny vážou i větší množství vody, čímž se bolus udržuje vlhký. Je to pro nás důležité, abychom se potravou nezadusili nebo aby se částicemi potravy nepoškodil jícen.

Sliny a chuť

Sliny jsou důležité pro pocit chuti. Chuťové buňky máme skryté hluboko v úzkých kanálcích jazyka, kam nemají přístup suché, neforemné aromatické sloučeniny. Pokuste se zavřít oči a dát si na jazyk hrudku kandovaného cukru nebo soli. Když bude jazyk sušší, hůře poznáte jakýkoliv rozdíl v chuti. Molekuly cukru či soli se uvolní až po navlhčení hrudky slinami a až potom ucítíme sladkou nebo slanou chuť. Tuto funkci slin zajišťuje jejich hlavní složka, kterou je voda.

Na zjištění, že složitější potraviny, například škrob nebo bílkoviny, jsou chutné, je nutná další pomoc slin. Receptory na našich chuťových pohárcích nejsou schopné vázat velké řetězce molekul (polymery), ale pouze menší molekuly a ionty. Proto nám molekula škrobu – ačkoli skládá z milionů molekul jednoduchých cukrů (monosacharidů) – nechutná sladce. Odhalit skutečnou povahu potraviny nám umožňují trávicí enzymy v slinách.

Každý enzym akceleruje konkrétní chemickou reakci, která by jinak z uvedeného hlediska probíhala příliš pomalu. Například amyláza pomáhá molekulám vody, které jsou ve slinách, štěpit chemické vazby mezi monosacharidy škrobu. Každá uvolněná jednotka cukru se pak váže na „sladký“ receptor, který posílá do mozku zprávu o tom, že jde skutečně o výživnou potravinu, která je natolik bezpečná, že ji lze spolknout. Totéž platí pro bílkoviny, které rozděluje na jednotlivé aminokyseliny proteáza ve slinách, přičemž některé z nich mohou stimulovat receptor „Umami“ (Umami = pikantní).

Bakterie v ústní dutině

Bakterie v dutině ústní přežijí jen tehdy, když tam přečkají a nepolkneme je. Několik málo bakteriálních druhů, zejména streptokoky, se vážou přímo na pelikulu. Na jedné straně k tomu dochází pomocí kladně nabitých iontů vápníku, které dělají prostředníka mezi záporně nabitým povrchem pelikuly a bakteriemi. Na druhé straně, existuje i přímá, konkrétní vazba bakteriálních bílkovin (lektinů) na pelikulovou strukturu.

Už pět minut po vyčištění zubů začínají první bakterie útočit na nově vytvořenou pelikulu. Dochází k jejich množení dělením buněk, přičemž vzniká biofilm. Tato první vrstva „pionýrů“ zpětně umožňuje dalším bakteriím, aby se napojili. O dvě až tři hodiny je vytvořen povlak, který je viditelný pouhým okem. Na chráněných plochách ústní dutiny vyrůstá v průběhu dalších dnů hrubá, komplexní trojrozměrná struktura, kterou označujeme jako zralý povlak. Pokud tento povlak nenaruší zubní kartáček nebo dentální nit, může narůst i do tloušťky jednoho milimetru.

V takových velkých koloniích, zejména ve spodních vrstvách, které se dotýkají zubu, je nedostatek kyslíku. Na to, aby bakterie mohly nadále brát energii z potravy, musí začít s procesem fermentace, jehož výsledkem není oxid uhličitý a voda, ale organické kyseliny. Výsledná kyselá mikroklima rozpouští krystalický hydroxyapatit a dochází k zubnímu kazu. Přibližně za týden se povlak začíná mineralizovat: vápník a fosfát se ukládají do bakteriální kolonie a zpevňují ji, což vede k zubnímu kameni.

Takový hrubý a pevný povlak může vzniknout pouze na takových místech ústní dutiny, kde bakterie nerušeně prožívají po mnoho dní. Neustálý tok slin tomu na většině povrchů zubů brání jednoduše tak, že volně připojené bakteriální vrstvy se vymývají slinami. Dokonce ani u lidí, kteří po delší dobu mytí zubů zanedbávají, nedochází na vystavených plochách k tvorbě povlaku a kazu. Jenže skrytá místa, jako jsou mezizubní plochy a dásňového vačky, jsou dostatečnou ochranou před mechanickým vymýváním slinami.

Sliny však dokáží i něco víc: bílkoviny, které vytvářejí na povrchu zubů pelikulu a na kterých se udrží bakterie, se nacházejí v rozpustné formě ještě i ve slinách. Bakterie nejsou schopny aktivně rozlišit, zda mucin, na které jsou navázány, je fixován na povrch zubů nebo volně plave ve slinách a při dalším pregĺganí se smyje do žaludku. Tímto způsobem se zachytí a spolkne mnoho bakterií. Kromě toho sliny obsahují i ​​enzym lysozým, který atakuje a perforuje buněčné stěny některých bakterií, které tak mohou prasknout. A do slin se vylučují i protilátky (imunoglobulin A), které zabraňují usazování patogenů v ústní dutine.

VIDEO: Amylása ve slinách

Na závěr: jak by to vypadalo bez látek ve slinách?

Co by se tedy stalo, kdyby se v našich slinách shromažďovala pouze voda? Mnohem častěji bychom se mohli při jídle zakuckat, protože by nevznikal soudržný bolus. Makromolekulární živiny, jako bílkoviny a škrob, ale možná i tuky, by měli neutrální chuť. Vnímali bychom pouze chuť natrávených potravin, které již obsahují jednotlivé aminokyseliny a sacharidy. Zubní sklovina by se demineralizovanou a stala by se porézní. V důsledku zvýšené produkce kyselin by se nerušeně šířily bakterie a zapříčiňovaly by zubní kaz.

A dále si přečtěte o slinách

• Slinné kameny (sialolity) – malé kameny v slinných žlázách – příznaky, příčiny a léčba

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Zdravé zuby a ústní dutina

Přečtěte si také naše další články