Šikana není legrace! Jak na ni? 4.71/5 (17)

Šikana není legrace. Ten, kdo si jí prošel zajisté ví, o čem mluvím. Ovlivní nejen studijní výsledky, ale především chování dítěte. Jedná se o skryté nebezpečí, o kterém je nutné mluvit!

Na šikanu opravdu pozor!

Šikana se může projevovat různými způsoby. Svým způsobem je to ubližování, utiskování a terorizování jedince, či menší skupiny jedním, či více členy. Šikana se dělí na psychickou a fyzickou. Psychická šikana zahrnuje nadávky, braní věcí, ponižování, kdežto fyzická šikana obsahuje kromě nadávek a ponižování ještě bití.Obětí se může stát prakticky kdokoliv.

Šikana se neobjevuje jen mezi dětmi, ale také mezi dospělými na pracovišti. Nicméně zpravidla šikanovaný bývá jedinec, který se neumí, nebo nemůže bránit, vymyká se nějakým způsobem kolektivu (buď se přistěhoval, nebo má brýle, je silný, je postižený), má jinou barvu pleti, je zaostalý, je mentálně vyvinutější, ale šikanovaný může být i jedinec, který je zvyklý být uzavřený spíše sám do sebe, nebo se mu hůře navazují vztahy.

Oproti němu agresor je spíše tělesně vyvinutý, pochází buď většinou z bohaté rodiny, nebo naopak z rodiny rozvrácené. Bývá oblíbený, velmi sebevědomý, často vystupuje jako vůdce kolektivu.

Šikana je velmi zrádná

Jakmile si u své ratolesti všimnete, že chodí domů smutná, je věčně sama, nechce se bavit o tom, co se děje ve škole, nemá žádné kamarády, nebo si dokonce všimnete zničených věcí, či modřin, škrábanců, či jiných podlitin na těle svého dítěte, začněte jednat. Můžete si říci, že se už nestane nic horšího, ale ono už se to bohužel děje. Již jen to, že vaše dítě je napadáno, není v pořádku. Pro dítě je to stresující, neví, co je špatně a proč to tak je. Dochází k velkému psychickému nátlaku. Některé děti tento nátlak nevydrží a začnou se vymlouvat na různé zdravotní problémy jen proto, aby nemusely do školy. Jiné chodí za školu, to se však odráží na počtu neomluvených hodin, které obyčejně jak profesory, učitelé, tak i rodiče upozorní na to, že s dítětem není něco v pořádku. Je nutné šikanu řešit dříve, než zajde dále, než byste sami chtěli.

Důležité je zkusit si promluvit s dítětem

Pokud se vám podaří z dítěte dostat alespoň něco, můžete začít jednat. Pokud nic, běžte do školy. Zeptejte se učitelek, či profesorek, zda se ve třídě, kam chodí vaše dítě, neobjevila šikana. Nebudou-li kantoři vědět o ničem, co by s šikanou mohlo souviset, zkuste jít za ředitelem, či ředitelkou školy. Někdy bývá vedení i personál k záležitostem, jakou je šikana, slepí. Je tedy možné, že se nevyhnete řešení takovému, že bude potřeba dítě přendat na jinou školu. Nicméně pro jeho klid a také pro klid váš, bych o tomto rozhodnutí, pokud by bylo třeba udělat, vůbec nepřemýšlela. Pomáhá také práce s psychologem. V některých případech je dokonce nutné odbornou pomoc vyhledat. Psychologové přece jen umí s dítětem mluvit lépe a dokáží ho rozmluvit a vrátit do života, které žilo před tím, než zažilo šikanu.

Když se šikana objeví, je potřeba mít pevné nervy a trpělivost. S dítětem mluvte, nebo se o to alespoň snažte. I když vám to nedává najevo, je vám vděčné za jakoukoliv pomoc. Nepřemýšlejte nad tím, že šikana přejde. Nepřejde. Na dítě to bude mít devastující účinky a zničí mu život. Čím dříve mu z šikany pomůžete, tím lépe. Navíc nemůžete vědět, kam až by byl schopen agresor zajít. Neváhejte a šikanu řešte, dokud je čas.

Jak odhalit nějaký problém?

Školní psycholožka využívá k odhalení šikany několik metod, jak děti oslovit. Menší například kreslí usměvavých nebo zamračených smajlíků podle toho, kde se cítí dobře a kde ne. Ukazuje se, že nebezpečná jsou místa, kde není dozor: záchody, třída přes přestávku, cesta domů, i družina. Starší děti v anonymním testu odpovídají, že pokud se k nim někdo z třídy zpráva nepříjemně, je to přes přestávku a po vyučování, nejčastěji přímo ve třídě. Někteří jasně zaškrtnou odpověď „cítila jsem se z toho nešťastná“, nebo „ublížilo mi to“.

Síla kolektivu

je třeba pracovat třeba s celým kolektivem, nejen s agresorem a s obětí šikany. Důležitá je zejména empatie, která mnohým chybí, nedokáží se vcítit do pocitů někoho jiného.

Školní psycholožka: „Je třeba možné spolu s dětmi sestavit „školní smlouvu“ proti šikaně. Každý ji podepsal jako projev svého souhlasu a text smlouvy pak visel na nástěnce.“

Síla kolektivu je velká a dobře zapůsobí, když si děti svou sílu uvědomí v pozitivním smyslu. Uvědomí si, že se mohou a mají postavit šikaně. „Pokud ve třídě šikana odmítne většina dětí, útočník nemá proti nim žádnou šanci,“ zdůrazňuje psycholožka.

Jak může vypadat takzvaná školní smlouva?

V bodech třeba takto:

1. Nebudeme tolerovat šikanu nebo utlačování jakéhokoliv druhu.
2. Budeme uznávat druhé bez ohledu na rasu, náboženství, kulturu nebo postižení.
3. Nebudeme ostatní posuzovat jen podle vzhledu.
4. Nebudeme ostatní utlačovat a ponižovat.
5. Když uvidíme, že někoho šikanují, neprojdeme pouze okolo – buď se šikanu pokusíme zarazit nebo půjdeme po pomoc.
6. Jsme škola, která se nebojí říkat: šikana je příliš vážná věc, než abychom ji neoznámili.
7. K druhým se budeme chovat přátelsky, i když to nejsou naši kamarádi a k novým studentům se budeme chovat tak, aby cítili, že jsou vítáni.

Následky na celý život

Pokud se šikana nevyřeší v dětství, člověku může způsobit vážné celoživotní problémy, a to na obou stranách. Kdo byl v dětství obětí šikany, v dospělosti může mít pocity méněcennosti a deprese. Kdo byl v dětství agresorem, má až pětkrát vyšší šanci, že se dostane do konfliktu se zákonem, může například týrat svou manželku a děti. V extrémním případě může šikana skončit až tím, že si dítě sáhne na život. A to nechceme v žádném případě.

Co si dále přečíst na toto téma?

• Šikana a kyberšikana: Co hrozí vašim školákům

VIDEO: A jak byste se zachovali vy?

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Rodina

Přečtěte si také naše další články