Relaxace v rehabilitaci je důležitá 4.88/5 (8)

Relaxace je nedílnou součástí reedukace pohybu. Pomalé a plynulé provádění pohybu nás přiměje více pohyb prožít a lépe ovládat svalové napětí. Relaxace tedy tvoří základní celek společně se samotným aktivním pohybem. Velmi dobře působí proti úzkosti, ztuhlosti a povrchovému dýchání. Jde o klidový stav mimo pohyb. Napětí svalu je ovládáno regulačními mechanismy svalového tonu na bazální úrovni.

Jak můžeme dělit relaxaci v rehabilitaci?

Relaxaci dělíme na místní a celkovou:

• Místní – se týká pouze jednoho svalu nebo několika svalů nebo svalových vláken
• Celková – snižuje napětí svalstva, uvolňuje se tenze, která přichází z vyšších center centrální nervové soustavy

Dále se relaxace dělí na tělesnou a psychickou. Opět se jedná o jeden celek, který se prolíná. Moc dobře nejspíš znáte, když máte šrám na duši, jak se váš problém dříve či později promítne do vaší tváře nebo držení těla. Je potvrzená i spojitost stresu a jeho vliv na funkci vnitřních orgánů. Někdo má vyšší napětí v oblasti žaludku (muži), někdo v oblasti krku (hlasivky, polykání), další má problémy s močovými cestami (ženy). Proto je nutné začít pracovat na odstranění psychického problému, stresoru a tělo se následně přizpůsobí psychice. Velmi dobře působí na náš organismus lázeňské procedury, psychoterapie, muzikoterapie, kreslení, kreativní manuální činnost.

Regulační funkce nervové soustavy

Jaké jsou regulační funkce nervové soustavy:

• Specifické řídící okruhy – regulují motorické projevy, zpracovávají senzitivní a senzorické informace, je to podklad intelektové činnosti
• Nespecifické systémy – nastavují úroveň činnosti centrálního nervového systému (CNS), udržují bdělost, pohotovost CNS na změny prostředí. Činnost je řízena retikulární formací (RF)míchy a mozkového kmene, doprovází specifické systémy, má tonizační efekt.
• Tok specifických dostředivých informací do mozku má za následek i čiinost ascendetního systému RF s tonizačním efektem na CNS a tím i jeho modulaci svalového tonu
• Limbický systém – ovládá svalový tonus, integrují se zde informace z periferie a psychický stav, je iniciátorem pohybu, cetrem emocí, hodnotí objekty a situace srovnáním se zkušenostmi.

Svalový tonus je ovlivňován i pyramidovým a extrapyramidovým systémem, cerebellem, vestibulem, retikulární formací a spinálním mozkovým okruhem. Cílem je ovlivnění gama-systému pomocí sestupné retikulospinální dráhy.

Pro relaxaci je nezbytné odstranit nociceptivní aferentaci nebo bolest, která zvyšuje tonus lokálně – TRP nebo spazmus. Ale i ve větších oblastech (trapézové svaly, mimické, žvýkací, extenzory zad, galea aponeurotica).

Místní snížení napětí svalu

Pro místní snížení napětí svalu nebo svalové skupiny můžeme využít:

• Využití reciproční inervace a následné indukce (kontrakce agonisty s inhibicí antagonisty, po odeznění kontrakce je útlum agonisty)
• Využití pasivního pohybu – kyvadlového rázu – manuálně nebo závěsem a s houpáním
• Používáme pomalý a pravidelný dech s prodlouženým výdechem, který přispívá k prohloubenější relaxaci a snížení celkového tonu
• Můžeme využít i měkké techniky a manipulace, ale pouze v případě, že už dotyčný umí relaxovat (v napětí nikdy nemobilizovat!)
• Místní svalová relaxace na celý sval – PFI nebo strečink
• Místní svalová relaxace na jednotlivá vlákna- AEK, AGR, PIR

PFI – postfacilitační inhibice

Využívá reflexní mechanismy na úrovni segmentu podle Sherringtona – okamžitě po ukončení maximální volní aktivace svalu dojde k indukci útlumu jeho aktivity. Dobu inhibice využijeme k pasivnímu protažení vazivových struktur svalu. Tato procedura nesmí nikdy bolet.

Provedení:
Ze středního postavení v kloubu vyvine pacient proti manuálnímu odporu izometricky maximální kontrakci v opačném směru, než je omezené pohybu – max. kontrakce zkráceného svalu. Kontrakci drží 7 s, pak povolí a terapeut okamžitě protáhne do opačného směru 10-20 s. Celý proces se opakuje 3-5 x, nejlépe pak opakovat 5x/14 dní. Pokud je technika účinná, cítí pacient teplo. Při terapii svalových dysbalancí nejprve protahujeme zkrácené svaly, až pak posilujeme oslabené svaly.

Strečink

Jedná se o protažení měkkých tkání pohybem do krajní polohy v kloubu dané struktury.

• Balistický strečink – silový, rytmický pohyb, dynamický, kinetický, rychlý strečink, je málo kontrolovatelný, ve skupinových cvičeních dle hudby- aerobik pro zahřátí před výkonem. Nerespektuje adaptaci měkkých tkání a může způsobovat mikrotraumata až ruptury. Vyvolává obranný napínací reflex, který brání dalšímu protažení.
• Statický strečink – výdrž v krajní poloze v konečné pozici, je často využíván v RHB, je součástí jógy, vyvolává menší bolest a snižuje riziko poranění měkkých tkání. Využívá mírný tah po desítky minut dlouhou dobu – redresní polohování.

Protažení určuje intenzita, trvání, rychlost, množství a frekvence opakování, směr.

Můžeme ho ještě rozdělit na:

1. Strečink pasivní (vedený terapeutem)
2. Pasivně aktivní (terapeutem/ nebo pomůckou protažen, aktivně držen pacientem)
3. Aktivní asistovaný (pacientem, často použití balistického strečinku setrvačnosti končetiny)

AEK = agisticko-excentrická kontrakce

Jde o princip segmentálně řízených neurofyziologických reakcí. Současný reciproční útlum hypertonických svalových vláken při aktivitě vláken antagonisty. Indikace jako u PIR.

Provedení:
Terapeut pasivně nastaví relativní protažení svalu. Pacient provede mírnou kontrakci antagonistů, zatímco terapeut klade odpor opačně a segment přetláčí pomalu plynule ve směru aktivity ošetřovaného svalu. Je to excentrická kontrakce antagonisty postiženého svalu a zároveň recipročně vyvolaná ihnibice a mechanické povolení ošetřovaného agonisty (pasivní přiblížení úponů. Tímto se normalizuje funkční synergie agonistů a antagonistů cestou dekontrakce vláken, která předtím omezovala rozsah nebo držení. Sílu terapeuta může nahradit Thera-Bandem. Tento typ kontrakce využívá Bruggerův koncept, který slouží k ovlivnění funkčních poruch pohybového systému, ale excentrická kontrakce je využívána i v PNF.

CELKOVÁ RELAXACE

Celková relaxace se využívá pro:

• vyšší soustředěnost,
• regeneraci,
• na oddělení JIP,
• jako prevence bolestí hlavy,
• proti stresu,
• prevence civilizačních chorob i těch pohybových

1. Spontánní relaxace

• Využití přirozené relaxace během kolísání aktivity v cirkadiánním rytmu
• Vědomé snížení aferentní signalizace a eferentních projevů
• Minimalizuje motorické a psychické funkce a somatické vjemy
• Je přirozená jako navození spánku- rozšíří se inhibiční procesy CNS a sníží se svalový tonus
• Lze ji navodit i hypnotickými metodami, tichou monotónní hudbou, hlasem

2. Schultzův autogenní trénink

• Vypracování podmíněného reflexního spojení mezi slovem navozeným pocitem tíže a tepla a relaxací svalu
• Přesouvá se pocit tíže po těle a dochází tak i uvolnění napětí pohybového aparátu
• Ovlivňují se autonomní funkce, regenerují se psychické síly, zlepšuje se psychosomatická reakce
• Jede se podle předepsaného sledu představ podle slovních formulací
• Má vztah k sugestivním a hypnotickým praktikám psychologie
• Nutná je motivace ke spolupráci, poloha těla pro relaxaci svalů, zavření očí

Má 6 částí:
– Navození poctu tíže
– Navození pocitu tepla
– Vjem pravidelného rytmu srdce
– Sledování pravidelnosti dechu
– Procítění břišních orgánů- břicho je teplé
– Zaměření na oblast hlavy- čelo je příjemně chladné

• Nejprve je charakter informační, pak narůstá prožitek představy
• Uvolnění svalové skupiny vede k relaxaci jiných svalových skupin až ke generalizaci

TIP: Přečtěte si celý článek o autogenním tréninku

3. Progresivní Jacobsonova relaxace

• Vypěstování schopnosti vnímat a rozlišovat jemné rozdíly v napětí vlastních svalů a tím vědomě uvolnit svalové napětí a taky psychické.
• Využívá následné indukce – izometrická kontrakce skupiny svalů (začátek periferně), pak relaxace, kterou si uvědomuje
• To aplikuje na jednotlivé svalové skupiny. Aktivace a relaxace jedné skupiny trvá minutu (5s kontrakce, 10s relaxace), celkově se relaxuje asi 10 min
• Cvičí se vleže, od periferie k trupu, zjemňuje se volní útlum svalového napětí i bez předchozí kontrakce, místně i celkově
• Potom si uvědomuje svalové napětí v běžných činnostech, pak si uvědomuje nadměrné tenze a předchází zvýšenému napětí

Zde si přečtěte o Jacobsonově svalové relaxaci více.

4. Využití bio-feedbacku k relaxaci

• Snaží se relaxovat svalovou skupinu – ta je snímána a signalizovaná EMG
• Vhodné pro trvalé napětí mimických a šíjových svalů

5. Jóga v relaxaci

I jóga je skvělá v relaxaci při rehabilitaci. Nehybně a bez úsilí spočinout v asáně, bez pohybů, harmonizace vegetativních pochodů, mysl se zabývá meditací

• Při ásanách pro udržení využíváme posturální svaly. Je to částečná relaxace, ale chceme relaxovat maximum svalů
• Každá poloha má proprioceptivní informaci s určitou signalizací bez velkého vlivu rušení
• Polohy:
  – Poloha mrtvoly na zádech
  – Tygří pozice na břiše
  – Lotosový květ pro meditaci v sedu

Z farmakologie můžeme relaxaci navodit myorelaxancii. Z fyzikální terapie potom velice dobře slouží teplo. Dále lze využít masáž – klasickou nebo reflexní bez tepacích hmatů.

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Relaxace a zdraví

Přečtěte si také naše další články