Obsah článku
- Posttraumatická stresová porucha je duševní stav, který se rozvíjí u lidí, kteří byli vystaveni traumatické události, jako je válečný konflikt, závažná nehoda, přírodní katastrofa, fyzické nebo sexuální násilí, nebo jiné události, které ohrožují jejich život či bezpečnost.
- Posttraumatická stresová porucha se může rozvinout u každého, kdo prožije extrémní stres, a ne vždy se objeví ihned po traumatu – příznaky mohou nastoupit i s několikaměsíčním zpožděním.
- Léčba posttraumatické stresové poruchy znamená kombinaci psychoterapie, léků a podpůrných technik zaměřených na zvládání symptomů. Každý člověk může na různé metody reagovat jinak, a proto je důležité přizpůsobit léčbu individuálním potřebám.
- S vhodnou léčbou se mnoho lidí s posttraumatickou stresovou poruchou dokáže postupně uzdravit a vrátit se k plnohodnotnému životu. Léčba však může být dlouhodobá a úspěch závisí na spolupráci mezi pacientem a terapeuty.
Posttraumatická stresová porucha vás může provázet velmi dlouho.
Příčinu vzniku poruchy zkoumal již Sigmund Freud. Ten se zaměřil na příznaky popisované bývalými vojáky, kteří zažili boje v první světové válce. Později se výzkum věnoval i změnám psychiky u vojáků po válce v Koreji a Vietnamu.
Posttraumatická stresová porucha a stresové situace
Jak již sám název vypovídá, posttraumatická stresová porucha je reakcí na prožitý silný stres, se kterým se nedokážeme vypořádat a přijmout jej jako součást svého života. Mezi tyto zážitky patří různé tragické události, autohavárie, bezprostřední ohrožení života při přepadení nebo v jiných situacích. Nemusí nutně nastat ani to, že je člověk bezprostředně v centru dění, poruchu může vyvolat i sledování události z pozice svědka. Porucha může nastat též po zážitcích, které zcela přehodnotí dosavadní fungování mezilidských vztahů – např. zjištění nevěry partnera.
Akutní a dlouhodobá reakce
Po takto nepříjemném zážitku obvykle nastupuje akutní reakce na stres, která odeznívá v řádu hodin až dní. Je provázena zvýšeným pocením, třesem, trávicími obtížemi nebo závratí. U někoho po traumatu nastupuje nečekaná činorodost a aktivita, jiný se spíše stává nehybným a neschopným jakékoliv reakce. Obě tyto varianty jsou ale zcela běžné a neznamenají žádnou odchylku od klasického prožívání stresu.
Kdy již mluvíme o posttraumatické stresové poruše?
O posttraumatické stresové poruše však hovoříme v okamžiku, kdy se v době nejpozději do šesti měsíců od události v životě člověka objeví varovné příznaky provázející jej déle než jeden měsíc.
Posttraumatická stresová porucha a její projevy a příznaky
Posttraumatická stresová porucha se může projevit mnoha způsoby. Je to velmi individuální. Mohou přijít potíže se spánkem i deprese.
Mezi charakteristické příznaky lze uvést zvýšené napětí, přecitlivělost, sklon k úzkosti a snadno vyprovokované agresivní jednání. Pacienti mohou trpět tzv. flashbacky, kdy se jim vrací některé prožité okamžiky. Mají následně potíže se spánkem, mohou se v důsledku strachu vyhýbat určitým místům nebo situacím. Někteří trpí halucinacemi, běžně se vyskytuje narušení schopnosti koncentrace.
Objevuje se černobílé vidění světa, kdy člověk v touze po vlastním bezpečí vidí vše jednostranně a naprosto odmítne např. vykonávání určitých činností, protože jsou pro něj znakem rizika. Stejně tak může ze života vyřadit některou skupinu lidí, protože v jeho představách zhmotňuje strach.
Život člověka je poznamenán na mnoha úrovních. V důsledku ztráty energie, vyčerpanosti a úzkostných myšlenek se často stahuje do sebe. Může ztratit zájem o své okolí, o dřívější záliby, odmítá se stýkat s přáteli. K poruše se často mohou přidat i další psychické obtíže – deprese, fobie, úzkostné poruchy.
Obecně se tedy příznaky definují takto:
- Časté, náhle a zarmucující vzpomínky na událost, včetně myšlenek a obrazů z dané události.
- Opakované stresující sny o dané události.
- Opětovné prožívání události.
- Silná emocionální nebo mentální bolest, když vidíme lidi, místa nebo jiné věci z dané události.
- Fyzické reakce (například třes, zimnice, prudké bušení srdce), pokud nám lidé, místa nebo jiné věci připomenou danou událost.
Psychoterapie a léky
Toto jsou dvě nedílné součásti léčby lidí s posttraumatickou stresovou poruchou. Z léků se nejčastěji uplatňují antidepresiva. Hlavní pomoc však tkví v kvalitně vedené psychoterapii. Zde je během rozhovorů nutné téma celé události znovu otevřít, postupně probírat detailnější informace a vést pacienta k tomu, aby zážitek zvládl zpracovat a uchopit jako součást svého života. Nápomocné je i znovuprožití emocí, ulevení si od bolesti, vyjádření zármutku nebo vzteku.
Sponzorováno
Pokud jsou poruchou postiženy děti, práce s nimi je vedena v trochu jiné rovině. Často o tématu nejsou schopny ještě přímo mluvit, je však možné jej probrat v rámci kresby nebo hry, kam se mohou promítnout pocity dítěte.
Pár příkladů ze života
Náhlý stres z traumatické události způsobuje chemické reakce v mozku a má příznaky i na tělesné úrovni. Uvádíme příklady situací, které mohou být spojovány s posttraumatickou stresovou poruchou:
- Žena – která přežila hroznou automobilovou nehodu před třemi lety – pokud slyší v dálce sirénu auta záchranné zdravotnické služby, začne se nekontrolovatelně třást, má bušení srdce a potí se jí ruce.
- Muž – který byl přepaden a vážně zbit v tmavé ulici – je „extrémně nervózní“ a nevychází z domu, zvláště v noci.
- Už dva roky uplynuly od doby, co jistá žena přišla o svůj domov a vše v něm během náhlé záplavy. Stále ji však trápí noční můry o záplavách a má vážné problémy se spánkem. Kdykoliv předpověď počasí předpokládá noční déšť, zmíněná žena neusne.
Nejčastější spouštěče posttraumatické stresové poruchy
Mezi nejčastější spouštěče patří:
- vojenská konfrontace
- přírodní katastrofy
- vážné nehody
- teroristické útoky
- násilné úmrtí
- znásilnění
- osobní útoky s vysokou emocionální nebo fyzickou intenzitou
- jakékoliv situace vyvolávající strach, šok, hrůzu a bezmocnost
Dlouhodobé projevy PTSP v chování člověka
Lidé trpící posttraumatickou stresovou poruchou by měli vědět, že jde o vážný zdravotní problém. Nekomunikovat o událostech, spoléhat se jen na vlastní schopnosti nemusí být, hlavně z dlouhodobého hlediska, ideálním řešením. Projevy této poruchy mají v dlouhodobém horizontu různé podoby:
- nadměrná konzumace alkoholu
- drogová závislost
- rozpady vztahů
- fobie
- úzkostné poruchy
- těžké deprese
- bolesti hlavy
- žaludeční problémy
- problémy se spánkem
- závratě
- bolesti na hrudi
- tělesné úzkosti a bolesti
- oslabený imunitní systém
- problémy v práci
Což zvyšuje pravděpodobnost výskytu posttraumatické stresové poruchy?
Stejné prožitky, ale jiní lidé. Někdo pro PTSP může mít větší sklony než někdo jiný. U žen je 4krát vyšší pravděpodobnost vzniku PTSP než u mužů. Americká psychologická asociace zjistila, že i když muži zažívají více traumatických událostí, u žen je vyšší pravděpodobnost výskytu posttraumatické stresové poruchy.
Vědci zjistili, že některé genetické faktory mohou zvýšit riziko rozvoje PTSP. Bylo prokázáno genetické spojení mezi PTSP, depresí a úzkostí.
Na základě výzkumů a pozorování je možné identifikovat některé rizikové faktory, které zvyšují šanci na výskyt PTSP:
- Fyzikální faktory – hippocampus – část mozku spojená s emocemi a pamětí, se při magnetické rezonanci odlišně zobrazuje u lidí s PTSP. Tyto změny jsou pravděpodobně spojeny se znovuprožívání traumatizujících událostí a problémy s pamětí.
- Špatné fyzické nebo mentální zdraví. Vojáci, kteří mají snížené duševní a fyzické zdraví před bojovým nasazením jsou náchylnější na rozvoj PTSP po nasazení.
- Sledování tragických událostí v televizi – sledování tragických událostí, jako například pád dvojčat 11.9.2001 v televizi, může u některých lidí vyvolat PSTP i pokud se fyzicky na místě nenacházely.
- Porod – může být také spouštěčem posttraumatické stresové poruchy.
Podpora od rodiny a přátel je klíčová pro zotavení. Rodinná terapie může pomoci rodinám lépe pochopit, čím pacient prochází, a poskytovat jim emocionální podporu.
3 zajímavosti o posttraumatické stresové poruše
A nakonec, zde jsou 3 zajímavosti o posttraumatické stresové poruše:
1. PTSD může ovlivnit mozek a změnit struktury spojené s emocemi
Posttraumatická stresová porucha mění fungování částí mozku, které se podílejí na zpracování emocí a paměti, zejména amygdaly a hipokampu. Amygdala reaguje na strach, zatímco hipokampus je klíčový pro ukládání vzpomínek. Tyto změny mohou způsobit, že traumatické vzpomínky působí živěji a jsou doprovázeny intenzivními emocemi.
2. PTSD nemusí být okamžitě rozpoznána
Příznaky PTSD se často objeví až několik měsíců, někdy i let po traumatické události. Obvykle začínají jako zhoršená nálada, problémy se spánkem nebo přecitlivělost na podněty spojené s traumatem. Kvůli této prodlevě může být obtížné PTSD diagnostikovat a správně léčit.
3. PTSD není jen problém veteránů
I když je posttraumatická stresová porucha často spojována s válečnými veterány, může postihnout kohokoliv, kdo zažil traumatickou událost, jako je těžká nehoda, přírodní katastrofa, násilí, ztráta blízké osoby nebo vážné onemocnění. Posttraumatická stresová porucha může vzniknout i po méně „viditelných“ traumatech, například po dlouhodobém stresu nebo zanedbávání v dětství.
VIDEO: Posttraumatická stresová porucha po porodu
Sponzorováno
Studie a zdroje článku
- Posttraumatic Stress Disorder Autoři: Sukhmanjeet Kaur Mann; Raman Marwaha; Tyler J. Torrico.
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy, Stres
Přečtěte si také naše další články
Pravda