Nechte dětem trochu volnosti, ať vám pomáhají.
Můj nejstarší syn vyrostl vedle úzkostlivé matky a je to na něm vidět. Dnes je mu 6,5 roku a stále zkouší, jestli mu ten chleba někdo namaže. Přitom všichni víme, že to umí. Ale je to zvyk a dovedla jsem ho k tomu já, takže co se divit. Jeho nesamostatnost jsme už trochu vyléčili a dost tomu i pomohla montessori školka, do které loni chodil. A mně pomohla vlastně také. Začala jsem se na to dívat trochu jinak. Prostě nemusí být vše podle mě. A ten chleba může být ukrojený i křivě, hlavně, že mu chutná.
Sponzorováno
U staršího jsem byla chytřejší
Tak jsem stejný přístup začala praktikovat i u mladšího synka, kterému je 2,5 roku. Samozřejmě ho nepustím ke všemu, u něčeho mu asistuji a něco nechávám jen na něm. Takže si třeba ráno připravuje kaši k snídani. Zná všechny komponenty, ví, kde je najít, pomalu si zvyká i na poměry. Někdy se stane, že má v misce asi tak jednu lžičku vloček a půl krabičky semínek. Tak jsme semínka zase přesypali zpátky, řekli si, že by bylo lepší ten poměr obrátit a bylo. Nejvýchovnější by možná bylo, aby si to snědl a sám poznal, co si namíchal. Tak třeba příště ;-).
Taky ho baví krájení, takže si krájí banán do kaše nebo tofu do oběda. Prostě jsem se jen smířila s tím, že z tofu nebudou úhledné kostičky. Ale stojí to za to. Strávíme spolu víc času – není to o tom, že bych ho odháněla si hrát, když teď zrovna vařím. Pro něj je určitě smysluplnější dělat přirozené věci než si hrát s hračkami, které ho nic moc nenaučí. Je taky na něm vidět, že po takové společné akci je jaksi nasycený mou pozorností a jde si pak sám hrát nebo prohlížet knížku. No a hlavně se učí být samostatný a sebevědomý a ze mě se nestává služka.
VIDEO: Co děti opravdu získají v Montessori vzdělávání
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Moderní medicína, Rodina
Přečtěte si také naše další články