Obsah článku
Historie Kinesiotapingu
Metoda kinesiotapingu byla vyvinuta na začátku 70. let minulého století japonským chiropraktikem Dr. Kenzo Kasem. Poprvé byla fyzioterapeutické veřejnosti oficiálně představena na olympiádě v Soulu v roce 1988. Od té doby se její používání rozšířilo do celého světa. Do Evropy se metoda dostala přes USA v posledních 10-ti letech.
Princip kinesiotapingu
Název kinesiotaping (čti kineziotejping) pochází z latinského slova kinesis = pohyb a anglického tape = páska. Jedná se tedy o elastickou pásku, která určitým způsobem ovlivňuje pohyb.
Páska pro kinesiotaping je vyrobena z bavlny, některé typy jsou potaženy turmalínem. Lepidlo, kterým je obvykle přírodní pryskyřice, je na tapu uspořádáno vlnovitě. Pásek se může natáhnout až na 160% své původní délky, je voděodolný a prodyšný. Na lidskou kůži velice dobře a šetrně přilne. Různá barevnost pásky nemá zásadní vliv na terapeutický efekt.
Oproti svým předchůdcům, pevným fixačním tapům, má spoustu výhod. Dokáže část těla zafixovat, ale tzv. dynamicky, pohyb může stále, byť s omezením, probíhat. Tento stav je pro pohybový aparát přirozenější než naprosté znehybnění.
Pomocí kinesiotapu můžeme svaly relaxovat nebo je naopak nabudit k větší aktivitě. Kinesiotape ovlivňuje i svalové napětí, u neurologických postižení může přispět ke snížení spasticity (vysoké svalové napětí). Pod páskou dochází ke zlepšení prokrvení a tím ke zvýšení metabolismu a odplavení škodlivých látek. Podobným způsobem může ovlivňovat stav vnitřních orgánů a jejich fungování (např. peristaltiku střev), pomáhá redukovat otoky apod.
Sponzorováno
Aplikace
Tape se lepí v průběhu svalu. Podle toho, zda chceme dosáhnout uvolnění nebo nabuzení svalu, využíváme protažení svalu či jeho zkrácení. Samotnou pásku můžeme také před aplikací natáhnout v závislosti na požadovaném účinku. Aplikace tedy v žádném případě neznamená jednoduché nalepení jako u náplasti.
Indikace a kontraindikace
Metoda, která zpočátku sloužila zejména v rehabilitaci vrcholových sportovců, je momentálně hojně využívána všemi pacienty s problémy v oblasti pohybového aparátu. Nezáleží na tom, zda se jedná o malé děti či dospělé, barevné elastické pásky se používají všude, kde je třeba pozitivně ovlivnit pohyb.
Kinesiotape se nedoporučuje používat v případě výskytu alergické reakce a tam, kde je výrazně poškozená nebo zanícená kůže. U těhotných se nesmí tape lepit v oblasti břicha, beder a pánve. Dalšími kontraindikacemi jsou celková horečnatá a zánětlivá onemocnění, nádory a místa s neznámými bulkami či změněnými pigmentovými skvrnami.
O tom kdy a zda aplikovat kinesiotape se vždy poraďte se svým fyzioterapeutem.
Praktické doporučení
Kinesiotaping je doplňková metoda, která dokáže významným způsobem ovlivnit stav celého pohybového aparátu. Její princip spočívá v aplikaci barevných pružných pásek na různá místa pohybového systému. Pozitivně ovlivňuje stav svalů a kloubů, pomáhá tlumit bolest. Sama o sobě nevyléčí váš pohybový problém, ani nemůže být brána za plnohodnotnou náhradu terapie. Podporuje však efekt terapie a přispívá k udržení již dosažených výsledků.
Přestože je tato metoda známá již od konce minulého století, k jejímu masovému využívání v rehabilitaci nemocných dochází až nyní. Kinesiotape je s úspěchem používán u širokého spektra pacientů, dětí či dospělých.
Jako každá rehabilitační metoda má však svá specifika, výhody i nevýhody. Není možné tape lepit jako obyčejnou náplast bez hlubších znalostí anatomie, fyziologie a dalších zákonitostí pohybového aparátu. Pokud tedy chcete zjistit, zda by kinesiotape mohl pomoci i vám, obraťte se na nás nebo vyhledejte certifikovaného terapeuta v místě svého bydliště.
Co si dle přečíst o kinesiotapingu?
- Kineziotaping a jak vám může pomoci
- Kdy pomáhá kinezioterapie?
- Co je to kineziologická páska a jak ji použít proti bolestem?
VIDEO: Tejpování kotníku – kinesiotaping
Sponzorováno
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Fyzioterapie, Moderní medicína
Přečtěte si také naše další články