Jedovaté rostliny – pozor na ně – jaké skrývají nebezpečí? 4.77/5 (13)

Bylinky a rostlinky nejsou jen léčivé, ale i jedovaté. Je dobré znát i ty, a to z důvodu, abychom se jim vyhnuli, protože některé z nich jsou, podobně jako houby, podobné jejich příbuzným z řady léčivých, nebo alespoň neškodných rostlin. Další podobnost s houbami je ta, že jedovaté bylinky jsou také velmi pěkné, přitažlivé a přímo lákají k odtržení. Nebezpečné jsou zejména pro malé děti.

Jedovaté rostliny

Bolehlav

Bolehlav obsahuje ve všech svých částech prudce jedovatý alkaloid koniin. Listy ho obsahují asi 0,15%, plody až 2% (nedozrálé ještě více), nať asi 0,3%. Nejjedovatější jsou plody, nejméně jedovatý je kořen. Dále obsahuje alkaloidy n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin a stejně silně jedovatý konicein. Z dalších látek pak silice a glykosid diosmin.

Sušením rostliny část alkaloidů vyprchá. Prognóza léčby je velmi nepříznivá, léčí se okamžitým vyprázdněním žaludku a podáváním stimulantů (strychnin, opium, kofein). V případě otravy je nezbytné okamžitě přivolat lékaře. Bolehlav si lze splést s petrželkou a podobnými rostlinami. A ještě jedna zajímavost: v minulosti byl odvar z bolehlavu používaný k popravám odsouzených.

Durman

Halucinogenní účinky durmanu byly známy již ve Starém i Novém světě. V Novém světě byl považován za posvátnou rostlinu, se kterou mohla zacházet pouze pověřená osoba. Některé indiánské kmeny využívaly durman také ke svým obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měl také důležitou roli a byl součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice před odletem na sabat, tj aby upadly do zvláštního stavu s bohatými halucinacemi a sny.

Někteří farmaceuticky vzdělaní lidé experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy. Většina druhů asi pochází z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, protože se užíval i v Starém i v Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásma, včetně našich nejteplejších oblastí.

Doba působení: 24 – 36 hodin.
Účinky: zvyšuje touhu po pohybu, sklon k smíchu bez příčiny, zrakové, sluchové i čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je poměrně silná tendence ke agresi.
Vzhled rostliny: rozvětvená rostlina, střídavé listy, jednoduché a krátce pílkované. Květiny rostou mezi listy a jsou oboupohlavní. Plod je tobolka. Obsahuje velké množství drobných semen.

Rulík zlomocný

Všechny části rostliny rulíku zlomocného jsou prudce jedovaté, protože obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které spolu tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolaminem, N-methylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a bellaradin. V listech se nachází asi 0,3-1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech 0,4%, v plodech 0,9%, v semenech 0,8%. Jejich obsah se mění s vývojem rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny, v listech 8-9%, v kořenu kolem 12% a glykosid methylaeskulin.

Hlavními toxickými látkami rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až mohou ochrnout zakončení vegetativního nervového systému nazývaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek a míchu, ve větších dávkách vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které mohou projít do chorobného rozrušení, ospalosti, nehybnosti až komatu.

Otrava se projevuje nejdříve pocitem sucha v ústech a těžkou řečí. Zorničky jsou rozšířené, poruchy zraku, slepota. Kůže rudne, zrychluje se puls, následuje silné mozkové podráždění, neklid, halucinace. Pak přichází ochablost, nízký krevní tlak, povrchní dýchání, studené končetiny. Smrt přichází v kómatu. Smrtelná dávka pro děti jsou 3-4 bobule, dospělí 10-12 bobulí nebo 0,3g listů.

Náprstník červený

Otravy náprstky červeným nejsou časté, ale byly zaznamenány, a to i otravy vražedné a sebevražedné. Obyčejně však nastává otrava náhodným předávkováním. Při požití toxického množství náprstníku se nejdříve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení tepu, nepravidelná srdeční činnost, těžké dýchání.

Mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty v modrém, červeném, žlutém nebo zeleném, případně má mžitky před očima). Dále má halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, podrážděnost, nakonec puls slábne, nastává ochrnutí a zástava srdce. Prognóza otravy je málo příznivá. Léčí se podáváním davidii, živočišného uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj). Je nezbytné okamžitě přivolat lékaře. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být již dva snědené listy náprstníku – naštěstí je velmi obtížné ho sníst pro jeho odporně hořkou chuť.

Vraní oko čtyřlisté

V celé rostlině, nejvíce však v bobulích, jsou přítomny jedovaté saponiny paristyfnin a paridin. Dále je přítomen asparagin, kyselina citronová, v semenech tuk, v bobulích červené barvivo. Droga způsobuje podráždění žaludku a střev, občas se uvádějí i účinky na srdce. Ty však nejsou prokázány. I když je vranovec silně jedovatý, otravy ním jsou vzácné a nekončieva smrtí, protože účinné látky se jen těžko vstřebávají.

Nejčastěji se otrava objevuje u dětí, které mohou zaměnit bobule vraního oka za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením zorniček. Léčí se výplachem žaludku a podáváním živočišného uhlí. Zvířata rostlinu obyčejně odmítají pro její nepříjemný zápach i chuť.

Ocún

Kvete na podzim. Květy jsou růžové a poměrně velké. Roste na loukách, ale jelikož je jedovatý, dobytek se ho nedotkne. Kořen je cibule, která obsahuje hořkou látku: cibule a semeno ve větší dávce usmrcují. V menší dávce způsobuje pohyb střev a nutkání na močení. I když je jedovatá, používá se i na léčebné účely. Nejvíce se používá tinktura. Semeno se rozmačká a nechá se močit v lihu a v teple. Po několika dnech ho slijeme. Používá se na zmírnění prudkých bolestí, při prudké dně, vodnatelnosti, při nemoci ledvin. Kořen se lisuje také a šťáva se smíchá s lihem. Užívá se po 10-20 kapkách večer a ráno. Proti vodnatelnosti je dobrý med z ocúny, proti vodě víno z ocúny, které je vyrobeno z kořene. Kořen se nechá močit 7 dnů ve víně (malaga).

Má využití i ve zvěrolékařství – proti vodnatosti, prudkým zánětům, zejména očním. Kořen nebo semeno se dává koním a dobytku asi 4-8 gramů, ovce a prasata 0,06. -1,25 gramu. Psům se podává jako odvar, smíchaný s 60-100 díly vody.

Ocún je trvalá, prudce jedovatá podzimní rostlina z čeledi jesienkovitých. Vyskytuje se v jižní, západní i střední Evropě. S velkou oblibou se pěstuje jako okrasná rostlina i mimo oblast svého výskytu.

Blín černý

Celá rostlina, ale především kořen, obsahuje alkaloidy, z nichž nejvýznamnější jsou vI-hyoscyamin a I-skopolaminem, vedlejší alkaloidy jsou atropin, apoatropín a kuskhygrín. Dále je přítomen hořký glykosid hyoscyopikrin, třísloviny, silice a v semenech olej. Otravy se projevují téměř stejně jako otravy rulíkem zlomocným. To znamená, že blín je rostlina smrtelně jedovatá.

Kýchavice

Obsahuje řadu alkaloidů, které jsou: jervin, rubijervin, pseudojervin, protoveratridin, protoveratrin, germerin a Germinal, z nichž nejjedovatější je protoveratrin (smrtelná dávka pro myš je 0,048mg na 1 kg váhy). Alkaloidy jsou soustředěny především v kořeni, méně v nadzemní části rostliny. Kořen obsahuje 0,5 až 1,3% alkaloidů, dále tuk, hořčinu veratramin a organické kyseliny.

Otrava se při nadechnutí prášku z kýchavice projevuje nezadržitelným kýcháním. V očích je pocit intenzivní bolesti a slzení, v ústech cítíte palčivost, slinění a bolesti. Při vetření do pokožky způsobuje silné pálení a pak ztrátu citlivosti. Při vnitřním použití dráždí žaludeční a střevní sliznice, způsobuje rozšíření cév a pokles krevního tlaku, zpomalení tepu a snižuje počet dechů. Asi 30 minut po požití se dostaví zvracení, bolestivá průjem, někdy krvavá stolice. Tep je pomalý a nepravidelný, dýchání povrchní, nízký krevní tlak, rozšířené zorničky. Smrt nastává zástavou dechu a srdce, a to asi 3-12 hodin po požití.

Prognóza otrav kýchavice je málo příznivá. Léčí se zejména pomocí podáváním centrálních analeptik, které zvyšují krevní tlak a udržují v činnosti dýchání. Otravy kýchavice byly pozorované u zvířat (koně, skot, ovce, kozy, psi, kočky), i když tyto otravy nejsou příliš časté, protože zvířata obvykle odmítají tuto rostlinu sežrat.

Lýkovec jedovatý

Je to malý keřík, květy se vyvinou před listím, mají nálevkovité narůžovělé okvětí. Rostou 2-4 spolu a mají omamnou vůni. Kvete v březnu a v dubnu. Roste v lesích. Všechny části, ale zejména kůra a plody obsahují prudký jed. Kůra se používá při ochrnutí jazyka, podává se nemocnému na žvýkání. Také způsobuje puchýře na kůži. Kdo by snědl jen několik plodů, pocítil by velkou žízeň, následně by zvracel a měl by křeče. Vnitřně se podává proti kašli. Známe několik druhů.

Rozpuk jízlivý

K otravě dochází nejčastěji záměnou za kořen petržele, nebo záměnou za listy petržele, celeru nebo pastiňáku. Oběťmi jsou nejčastěji děti. Smrtelnou dávkou jsou 2 gramy kořene. Hlavní jedovatou látkou je cikulotoxin, vyvolávající křeče. Otrava postupuje velmi rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách. Objeví se pálivá bolest v ústech a hrdle, zvracení, srdečné potíže a smrt. V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

Hlaváček jarní

Obsahuje srdečné glykosidy adonidosin, adonivernosid, cymarín, adonitoxín, nejvíce v stonku a v listech. Dále je přítomen alkaloid Adonis, kyselina akonitová, cholin, tuk, fytosterín. V květech je přítomen flavonový glykosid, v kořenu kumarinový derivát vernadin. Toxicky působí glykosidy, z nichž ve vodě rozpustný adonisodin má účinky na srdce, které však netrvají dlouho, a adonivernosid, který je ve vodě jen málo rozpustný, na srdce účinkuje pouze slabě. Otrava se projevuje zvracením, bolestmi žaludku, přeháněním. Smrt může nastat ochrnutím dýchacího ústrojí (bylo zaznamenáno u dítěte). U postiženého je třeba okamžitě vyvolat zvracení, pokud není spontánně, podat živočišné uhlí a přivolat lékaře.

Jak vidíte, jedovatých rostlin je také dost, podobně jako hub, proto je třeba při jejich používání dávat velký pozor. Některé jedovaté rostliny se v malých množstvích dají využít i jako pomocníci, ale pokud nejste na slovo vzatý odborník, dejte od těchto metod raději ruce pryč.

A co si dále přečíst?

• Jak reagovat, když dítě sní něco jedovatého?

VIDEO: Nejjedovatější rostliny ČR (TOP 10)

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Příroda a zdraví, Zdraví nebezpečné látky

Přečtěte si také naše další články