Obsah článku
Gravesova choroba je autoimunitní onemocnění, které postihuje štítnou žlázu.
Vzhledem k tomu, že hormony štítné žlázy ovlivňují řadu různých tělesných systémů, příznaky spojené s Gravesovou chorobou mohou být velmi rozmanité a významně ovlivňují vaše celkové pohodlí. Ačkoli Gravesova nemoc se může objevit takřka u kohokoliv, je častější u žen a do 40 let věku.
Primární cíle léčby jsou inhibovat nadprodukci hormonů štítné žlázy a snížit závažnost symptomů.
Příznaky (symptomy) Graves-Basedowovy choroby
Mezi obvyklé příznaky Gravesovy choroby patří:
- Úzkost a podrážděnost
- Jemný třes rukou nebo prstů
- Citlivost na teplo a zvýšené pocení nebo teplá, vlhká pokožka
- Ztráta hmotnosti, i přes běžné stravovací návyky
- Rozšíření štítné žlázy (cholesterol)
- Změna menstruačních cyklů
- Erektilní dysfunkce nebo snížené libido
- Časté pohyby střev
- Vypouklé oči (Gravesova oftalmopatie)
- Únava
- Tlustá, červená kůže obvykle na špičkách nohou (Gravesova dermopatie)
- Rychlý nebo nepravidelný srdeční tep (palpitace)
Gravesova oftalmopatie
Přibližně 30 procent lidí s Gravesovou chorobou vykazuje některé známky a příznaky onemocnění známého jako Gravesova oftalmopatie. Ta způsobuje záněty a jiné vlivy imunitního systému na svaly a další tkáně kolem očí. Výsledné příznaky potom mohou zahrnovat:
- Vypouklé oči (exophthalmos)
- Křehký pocit v očích
- Tlak nebo bolest v očích
- Napuchlá oční víčka
- Zčervenalé nebo zanícené oči
- Citlivost na světlo
- Dvojité vidění
- Ztráta zraku z důvodu opuchu tkání okolo očí
TIP: Více si přečtěte o Gravesově oftalmopatii zde
Gravesova dermopatie
Méně častým projevem Gravesovy nemoci, nazývané Gravesova dermopatie, je zčervenání a zhuštění kůže, nejčastěji na špičkách vašich nohou.
Pokud se u Vás objeví potenciální potíže s Gravesovou chorobou, obraťte se na svého lékaře, abyste získali rychlou a přesnou diagnózu.
Příčiny Gravesovy choroby
Gravesova choroba je způsobena poruchou imunitního systému, ačkoli přesný důvod, proč se tak stane, je stále neznámý.
Normální reakcí imunitního systému je produkce protilátek navržených k cílení na specifický virus, bakterie nebo jinou cizí látku. Při Gravesově nemoci – z důvodů, které nejsou dobře známy – tělo produkuje protilátku na jednu část buněk ve štítné žláze – ta je v krku a produkuje hormon. Tělo tak útočí právě na tyto buňky.
Rizikové faktory pro Gravesovu chorobu
Přestože u prakticky kohokoliv může vzniknout Gravesova choroba, řada faktorů může zvýšit riziko onemocnění. Mezi tyto rizikové faktory patří:
- Rodinná historie. Vzhledem k tomu, že rodinná anamnéza Gravesovy choroby je známým rizikovým faktorem, je pravděpodobné, že existují gen nebo geny, které mohou způsobit, že osoba je náchylnější k této poruše.
- Pohlaví. Ženy jsou náchylnější na Gravesovu nemoc než muži.
- Věk. Gravesova nemoc se obvykle rozvíjí u lidí mladších 40 let.
- Jiné autoimunitní poruchy. Lidé s jinými poruchami imunitního systému, jako je diabetes typu 1 nebo revmatoidní artritida, mají zvýšené riziko.
- Emocionální nebo fyzický stres. Stresující životní události nebo nemoci mohou působit jako spoušť při nástupu Gravesovy nemoci mezi lidmi, kteří jsou k ní geneticky náchylní.
- Těhotenství. Těhotenství nebo nedávný porod může zvýšit riziko poruchy, zejména u žen, které jsou geneticky náchylné.
- Kouření. Kouření cigaret, které mohou ovlivnit imunitní systém, zvyšuje riziko Gravesovy nemoci. U kuřáků, kteří mají Gravesovu chorobu, je také zvýšené riziko vzniku Gravesovy oftalmopatie.
Diagnóza
Diagnóza Gravesovy choroby může zahrnovat následující vyšetření:
Sponzorováno
- Fyzická prohlídka. Váš lékař prozkoumá vaše oči, aby zjistil, zda jsou podrážděné nebo hodně vyčnívají, a zváží, zda je vaše štítná žláza nějak rozšířena. Vzhledem k tomu, že Gravesova choroba ovlivňuje váš metabolismus, lékař zkontroluje váš puls a krevní tlak a hledá známky třesu.
- Krevní testy. Váš lékař doporučí krevní testy, aby stanovil vaše hladiny hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH), hormonu hypofýzy, který normálně stimuluje štítnou žlázu, stejně jako hladiny hormonů štítné žlázy. Lidé s Gravesovou nemocí obvykle mají nižší než normální hladiny TSH a vyšší hladiny hormonů štítné žlázy. Další laboratorní test měří hladiny protilátek, o kterých je známo, že způsobují Gravesovu chorobu. Tento test obvykle není nutný k provedení diagnózy, ale negativní výsledek může naznačovat další příčinu hypertyreózy.
- Radioaktivní jód. Vaše tělo potřebuje jod pro výrobu hormonů štítné žlázy. Tím, že vám dají malé množství radioaktivního jódu a později jej změříte ve štítné žláze se specializovanou skenovací kamerou, může váš lékař určit rychlost, jakou vaše štítná žláza přebírá jód. Množství radioaktivního jódu převzatého štítnou žlázou pomáhá určit, zda je to Gravesova nemoc nebo zda je jiný stav příčinou hypertyreózy.
- Ultrazvuk. Ultrazvuk používá vysokofrekvenční zvukové vlny pro vytváření obrazů struktur uvnitř těla. Ultrazvuk může ukázat, jestli je štítná žláza rozšířena, a je nejužitečnější u těch pacientů, kteří nemohou podstupovat radioaktivní vstřebávání jódu, jako jsou třeba těhotné ženy.
- Zobrazovací testy. Pokud diagnostika Gravesovy oftalmopatie není z klinického hodnocení jasná, může lékař nařídit zobrazovací test, jako je CT scan, specializovaná rentgenová technologie, která produkuje tenké průřezové snímky. Je možné použít také magnetickou rezonanci (MRI), které využívá magnetických polí a rádiových vln k vytváření buď průřezového nebo trojrozměrného obrazu.
Léčba Gravesovy choroby
Cílem léčení Gravesovy nemoci je inhibovat tvorbu thyroidních hormonů a blokovat účinek hormonů na tělo. Některé způsoby léčby jsou následující:
Léčba radiojódem
Při této terapii užíváte radioaktivní jód (například ústy). Protože štítná žláza potřebuje jód k produkci hormonů, radioaktivní jód vstupuje do buněk štítné žlázy a radioaktivita v průběhu času ničí nadměrně aktivní buňky štítné žlázy. To ve finále způsobí, že se štítná žláza zmenší a příznaky se postupně zmenšují, obvykle za několik týdnů až několik měsíců.
Léčba pomocí radioaktivního jódu může zvýšit riziko nových nebo zhoršených příznaků Gravesovy oftalmopatie. Tento nežádoucí účinek je obvykle mírný a dočasný, ale léčba vám nemusí být doporučena, pokud již máte středně závažné až závažné problémy s očima. Jiné vedlejší účinky mohou zahrnovat citlivost krku a dočasné zvýšení produkce hormonů štítné žlázy. Léčba pomocí radioaktivního jódu se nepoužívá k léčbě u těhotných nebo kojících žen.
Antithyreoidální látky
Tyto léky na předpis zahrnují propylthiouracil a methimazol (Tapazol). Vzhledem k tomu, že riziko onemocnění jater je častější u přípravku propylthiouracil, považuje se methimazol za první volbu, když lékaři předepisují léky.
Užívání léků po dobu delší než jeden rok však může mít za následek lepší dlouhodobé výsledky. Přípravky proti štítné žláze mohou být také použity před nebo po léčbě radiojódem jako doplňková léčba.
Mezi vedlejší účinky obou léků patří vyrážka, bolesti kloubů, selhání jater nebo snížení počtu bílých krvinek, které bojují proti onemocnění. Metimazol se nepoužívá k léčbě těhotných žen v prvním trimestru kvůli mírnému riziku vrozených vad. Proto je v průběhu prvního trimestru pro těhotné ženy preferovaný thiouracil. Po prvním trimestru se užívání methimazolu obecně obnovuje a propylthiouracil již není předepisoán.
Beta-blokátory
Tyto léky neinhibují produkci hormonů štítné žlázy, ale blokují účinek hormonů na tělo. Mohou poskytnout poměrně rychlou úlevu od nepravidelných srdečních tepů, třesu, úzkosti nebo podráždění, pocení, průjmu a svalových slabostí.
Beta blokátory jsou např.:
- Propranolol (Inderal)
- Atenolol (Tenormin)
- Metoprolol (Lopressor, Toprol-XL)
- Nadolol (Corgard)
Beta blokátory nejsou předepisovány pacientům s astmatem, protože tyto léky mohou vyvolat astmatický záchvat. Tyto léky mohou také komplikovat léčbu diabetu.
Chirurgické řešení
Chirurgické řešení vedoucí k odstranění celé nebo části štítné žlázy (thyroidektomie nebo subtotální thyroidektomie) je také alternativou pro léčbu Gravesovy choroby. Po operaci budete pravděpodobně potřebovat doplňkovou léčbu, aby vaše tělo dodávalo normální množství hormonů štítné žlázy.
Rizika této operace zahrnují potenciální poškození nervů, které řídí vaše hlasivky a malé žlázy, které se nacházejí v blízkosti štítné žlázy (příštítná tělíska). Vaše příštitná tělíska produkují hormon, který řídí hladinu vápníku v krvi. Komplikace jsou vzácné. Vše vždy provádí chirurg, který má zkušenosti s operací štítné žlázy.
Léčba Gravesovy oftalmopatie
Mírné příznaky Gravesovy oftalmopatie mohou být zvládány docela dobře použitím umělých slz. Pokud jsou příznaky závažnější, může lékař doporučit například:
- Kortikosteroidy. Léčba předpisovými kortikosteroidy, jako je prednison, může snížit otoky za oční bulvou. Nežádoucí účinky mohou zahrnovat zvýšení hmotnosti, zvýšenou hladiny cukru v krvi, zvýšený krevní tlak a změny nálady.
- Optické hranoly. Můžete mít dvojité vidění buď kvůli Gravesově nemoci nebo jako vedlejší účinek operace. I když to nefunguje u všech, hranoly ve vašich brýlích mohou opravit vaše dvojité vidění.
- Orbitální dekompresní chirurgie. V tomto chirurgickém zákroku váš lékař odstraní části okolo očí. Je to vlastně chirurgie na očních svalech.
- Orbitální radioterapie. Orbitální radioterapie byla kdysi běžnou léčbou pro Gravesovu oftalmopatii, ale výhody postupu nejsou dnes úplně jasné. Orbitální radioterapie využívá cílené rentgenové záření v průběhu několika dní, aby se zničila část tkáně za vašima očima. Lékař může doporučit orbitální radioterapii, pokud se zhoršují oční problémy a samotné kortikosteroidy na předpis nejsou účinné nebo dobře tolerované.
Gravesova oftalmopatie se ne vždy zlepšuje léčbou Gravesovy nemoci. Příznaky očních potíží se mohou ještě zhoršit po dobu tří až šesti měsíců. Poté se příznaky Gravesovy oftalmopatie obvykle stabilizují přibližně na rok a pak se začnou zlepšovat, často samy o sobě.
Sponzorováno
A co vy? Jaké máte zkušenosti s Graves-Basedowovou chorobou? Budeme rádi za komentáře pod článkem.
Studie a zdroje článku
- Graves Disease Autoři: Binod Pokhrel; Kamal Bhusal.
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Autoimunitní onemocnění, Štítná žláza
Přečtěte si také naše další články