Expoziční terapie – co je to, jak funguje a jak nám může pomoci? 4.88/5 (17)

• Expoziční terapie, někdy nazývaná expoziční a reakční prevence (ERP), je forma kognitivně-behaviorální terapie, která se používá k léčbě různých úzkostných poruch, zejména obsedantně-kompulzivní poruchy, fobie a posttraumatické stresové poruchy (PTSD).
• Expoziční terapie se zaměřuje na snižování úzkosti tím, že jedince postupně vystavuje situacím, myšlenkám nebo objektům, které vyvolávají jejich úzkost, a to opakovaně a kontrolovaným způsobem.
• Principy expoziční terapie jsou: Expozice: Jedinec je postupně vystavován situacím nebo objektům, které vyvolávají úzkost. Expozice může být ve formě představování, skutečného setkání s daným podnětem nebo návratu ke traumatickým událostem v případě PTSD. Expozice je prováděna opakovaně a záměrně, aby se dosáhlo postupného snižování úzkosti. Preventivní reakce: Během expoziční terapie je jedinci zakázáno provádět kompulzivní rituály nebo únikové chování, které používají k tomu, aby se vyhnuli úzkostným situacím. Tato část terapie se nazývá "reakční prevence."
• Expoziční terapie pomáhá jedincům přehodnotit své úzkostné myšlenky, naučit se zvládat strachy a postupně zvyšovat svou schopnost tolerovat úzkost. Terapie také pomáhá lidem získat kontrolu nad svými reakcemi na úzkostné situace.
• Expoziční terapie je účinná metoda pro léčbu úzkostných poruch, ale vyžaduje spolupráci mezi terapeutem a klientem. Terapeut vytvoří individuální plán expozice, který je přizpůsoben konkrétním potřebám klienta, a pomáhá mu překonat své obavy. Pro ty, kteří trpí OCD, může být expoziční terapie kombinována s jinými metodami, jako je kognitivní terapie, aby se dosáhlo optimálních výsledků.

Expoziční terapie je typ léčby, který byl vyvinut, aby pomohl lidem čelit jejich obavám. Když se lidé něčeho bojí, mají tendenci se vyhýbat předmětům, činnostem nebo situacím, ze kterých mají obavy (strach). To je normální. Ačkoli toto vyhýbání se může v krátkodobém horizontu pomoci snížit pocity strachu, může to z dlouhodobého hlediska strach ještě zhoršit. V takových situacích může psycholog doporučit program expoziční terapie. V této formě terapie psychologové vytváří bezpečné prostředí, ve kterém „vystavují“ lidi věcem, kterých se bojí a vyhýbají se jim. Vystavení obávaným objektům, aktivitám nebo situacím v bezpečném prostředí pomáhá snížit strach a snížit dlouhodobé vyhýbání se těmto situacím.

Co se děje v hlavě, když se bojíme a máme strach?

Když váš mozek dostane signál o nebezpečí, spustí okamžitou odpověď. To je dobrá věc, protože když čelíme nebezpečí, musíme rychle a silně reagovat. Jako když člověka v minulosti napadla šelma. Díky strachu se vybičoval k maximálním výkonům a třeba to napadení i přežil.

Svět, ve kterém dnes žijeme, je ale úplně jiný. Kdysi to byl svět plný dravců. Naším hlavním úkolem bylo každý den něco ulovit, abychom se mohli najíst, abychom mohli něco ulovit. Potřebovali jsme dobrý systém nouzového varování. Kdybychom se spoléhali na myšlení, intelektuální část našeho mozku, nazývanou mozkovou kůrou, abychom byli v bezpečí, byli bychom zanikli. Je příliš pomalá.

Amygdala je ta část vašeho mozku, která dělá rozhodnutí, když máte strach. Amygdala funguje rychle, bez vašeho vědomého uvědomění, protože rychlost je naprosto nezbytná pro ochranu proti hrozbám. Vaše amygdala se nestará, kolikrát denně vás zbytečně vyděsí. Jejím cílem je jen udržet vás naživu.

Pokud se setkáte s fóbií a úzkostnými záchvaty a chcete je překonat, potřebujete nějakou formu léčby, která rekvalifikuje tuto část vašeho mozku. Nejpřímější a systematičtější způsob, jak to udělat, je právě expoziční terapie.

Expoziční terapie – ano, skutečně funguje

Expoziční terapie byla vědecky prokázána jako užitečná léčebná metoda pro řadu problémů, včetně například těchto:

• Různé fobie
• Panická porucha
• Sociální úzkostná porucha
• Obsedantně kompulzivní porucha
• Posttraumatická stresová porucha
• Generalizovaná úzkostná porucha

Druhy a formy expoziční terapie

Existuje několik variant expoziční terapie. Váš psycholog vám může pomoci určit, která strategie je pro vás nejlepší.

Pojďme se na jednotlivé druhy podívat:

Expozice in vivo

Přímo čelí obávanému objektu, situaci nebo aktivitě v reálném životě. Například, někdo se strachem z hadů může být požádán, aby vzal hada do rukou, nebo někdo se sociální úzkostí může být požádán, aby přednesl řeč před publikem. Jedná se tedy o metodu, kdy jste úmyslně vystavení právě té situaci, které se tak obáváte.

Imaginární expozice

Pacienti si živě představují obávaný objekt, situaci nebo činnost. Například, někdo s posttraumatickou stresovou poruchou může být požádán, aby si vzpomněl a popsal své traumatické zkušenosti, aby snížil pocity strachu.

Expozice virtuální reality

V některých případech může být technologie virtuální reality použita, jestliže expozice in vivo není úplně vhodná a praktická. Například, někdo se strachem z létání by mohl zkusit virtuální let v kanceláři psychologa – použije vybavení, které poskytuje pohled, zvuky i vůně letadla.

Interoceptivní expozice

Záměrně přináší fyzické pocity, které jsou neškodné, ale pacienti se jich bojí. Například, někdo s panickou poruchou může být požádán, aby běžel, aby se jeho srdce urychlilo – tím se učí, že tento pocit není nebezpečný.

Při expozici vnitřním podnětům (expozice interoceptivní) je třeba uspořádat situaci tak, aby došlo k rozvoji tělesných příznaků panické ataky (tj. brnění v končetinách, lapání po dechu, závratě, tlak na hrudi, v hlavě, pocity depersonalizace). Měl by ji vždy začít provádět terapeut, protože dochází k velmi nepříjemným pocitům. Nejčastějším prostředkem navození interoceptivní expozice v terapii je zrychlené dýchání. To proto, že více než polovina pacientů trpících panickou poruchou běžně v záchvatu úzkosti zrychleně dýchá a prožívá příznaky, které lze zrychleným dýcháním navodit. Před expozicí se nacvičuje »dechový trénink«, který odstraňuje rozbouřené příznaky. Dechový trénink obsahuje dva základní prvky: vyjádření napětí při nádechu a uvolnění při výdechu.

Jak se expoziční terapie provádí?

Expoziční terapii lze provádět různými způsoby. Tyto zahrnují:

Stupňovaná expozice

Psycholog pomáhá klientovi sestavit hierarchii strachu z expozice, v níž se obávané předměty, činnosti nebo situace řadí podle obtížnosti. Začíná se mírně nebo středně těžkými expozicemi, pak se postupuje k nejhorším obavám.

Desenzitizace

V některých případech může být expozice kombinována s relaxačními cvičeními, aby se pacienti cítili komfortněji při snaze zvládnout obávané objekty, aktivity nebo situace.

Jak pomáhá?

Expoziční terapie pomáhá rekvalifikovat mozek. Nejde jen o „zvyknutí si“ na strach. Jedná se o rekvalifikaci mozku, abyste přestali posílat signál strachu, pokud neexistuje žádné nebezpečí.

Expoziční terapie má pomáhat hned několika způsoby:

• Postupným zvykáním si: V průběhu času lidé zjistí, že se jejich reakce na obávané objekty nebo situace zlepšují.
• Oslabení asociací: Expoziční terapie může pomoci oslabit dříve naučené asociace.
• Expoziční terapie může klientovi ukázat, že je schopen čelit svým strachům a zvládnout pocity úzkosti.
• Emocionální zpracování: Během expozice se klient může naučit připojit nové, realističtější přesvědčení o obávaných objektech, aktivitách nebo situacích a může se cítit komfortněji, když čelí strachu.

A co vy? Jakou máte zkušenost s expoziční terapií? Budeme rádi za komentáře.

Studie a zdroje o expoziční terapii

• On the use of exposure therapy in the treatment of anxiety disorders: a survey among cognitive behavioural therapists in the Netherlands Autoři: David Sars, Agnes van Minnen

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy, Moderní medicína

Přečtěte si také naše další články