Rodiče, přestaňte se cítit provinile, že necháváte dítě koukat na televizi. Může to mít totiž i pozitivní dopady

Obsah článku

Berte koukání dětí na televizi rozumně.

Asi nikdy jsme se nesetkali s rodiči, kteří jsou nadšeni z toho, že jejich děti sledují televizi. Někteří rodiče dokonce mají výčitky svědomí z toho, že někdy děti nechávají na televizi koukat. A mají dokonce výčitky svědomí, i když děti nechávají na TV koukat jen relativně málo. Obecně se pro děti doporučuje 1-7 hodin týdně, které mohou strávit díváním se na televizi nebo do tabletu.

Popravdě, děti to milují. A rodiče často najdou rádi úlevu v přestávce, kterou jim dívání dětí na televizi poskytne. Známe to prostě všichni.

Rodiče však často cítí své černé svědomí. Když dojde řeč na jejich děti a dívání se na televizi, jejich tváře zčervenají a jejich hlas se roztřese, a pak omluvně vysvětlují, proč skutečně nějaký čas potřebují – aby připravili večeři nebo si mohli jen tak chvíli sednout a relaxovat. V každé z jejich myslí se skrývá přízrak jiného rodiče, skoro super-rodiče, jehož děti žijí nejlepším životem, blaženě, produktivně, bez televize a tabletu.

Proč je ale mnoho rodičů tak nesvých, když se jedná o jejich děti a televizi? Neexistují žádné důkazy o tom, že děti, které sledují televizi, jsou nějakým problémem. Proč předpokládáme, že se naše děti koukáním na televizi kazí?

Odkud pochází „televizní vina“

Kdysi vyšla zajímavá kniha „Umění času u obrazovky: Jak vaše rodina může vyvážit digitální média a reálný život“ (v originále The Art of Screen Time: How Your Family Can Balance Digital Media and Real Life) od autorky Anyi Kamenetzové, která je školní korespondentkou – ta v knize zjistila, že většina rodičů si s tím nemusí dělat starosti.

„Víme, že většina dětí, které se dívají na televizi, budou v pořádku, nijak se to na nich nepodepíše“ řekla a dodala, že rodiče s dětmi s poruchami chování nebo kteří jsou na autistickém spektru by měli být více opatrní.

Problémem není televize samotná, ale to, co televize může nahradit. To Pokud dítě posadíte před televizní vysílač s myšlenkou fyzické aktivity nebo socializace, pak ano, mohou nastat problémy. Ale jedna dvě pohádky za den nebude znamenat žádné problémy s obezitou, tělesnou hmotností, neschopností sblížit se s ostatními dětmi, nebo podobně.

Dokonce je to tak, že jakýsi humbuk kolem doby u obrazovky není důsledkem zvýšeného jejího využití. „Podle čísel děti netráví víc času před obrazovkami než tomu bylo v 80. – 90. letech,“ řekla Kamenetzová.

„Cítíme pocit viny, že naše děti vystavujeme před obrazovkou, protože to je porušení předpokladu, že bychom je měli neustále vzdělávat,“ uvádí se dále v knize.

Sponzorováno

TV má i své výhody

Kamenetzová v knize navrhuje, aby rodiče sledovali televizi se svými dětmi co nejčastěji. To umožňuje rodičům diskutovat s jejich dětmi o průběhu pořadu. Rovněž, pokud se rodiče snaží s dětmi diskutovat o nějakém tématu – třeba o šikaně nebo pubertě – může toto pomoci otevřít rozhovor.

Televize také dává rodičům možnost lépe porozumět jejich dětem. Sdílený zájem o televizní pořady a filmy může pomáhat vytvářet vztahy a děti si mnohokrát mohou vytvářet nové sociální situace – pro děti je snadnější bavit se se svými vrstevníky o filmech a seriálech, které znají.

Dále vhodné pořady pro děti rozvíjí fantazii. Zejména je to znatelné u malých dětí, pro které „hranice mezi fantazií a skutečností mohou být velmi tenké“.

Celá problematika je tedy o několika základních věcech:

1. Jak dlouho se děti na tv dívají

Děti by se samozřejmě neměly dívat na televizi moc často a moc dlouho. Neměly by si tím nahradit jakoukoliv aktivitu, jako kreslení, sportování a podobně. Spíš by to měla být forma jisté relaxace.

2. Na co se v televizi dívají

Každý program samozřejmě není pro děti. Volte vždy pořad pro jejich věkovou skupinu. Tedy něco, co pro ně bude odpovídající, aby to nebylo moc složité, nebo naopak nudné.

3. Co si z toho odnesou

Vždy se dítěte zeptejte na co v TV koukalo, co se tam dělo, co se mu líbilo a co nelíbilo. Snažte se s ním o tom konverzovat a přirovnat to k reálnému světu.

Co říci nakonec?

Někdy je v pořádku jen sedět a smát se, nebo cítit vzrušení sledováním něčeho nereálného, nemožného.

Info od našeho čtenáře: „Mám krásnou vzpomínku na ten pocit z toho, že se dívám na televizi jako na dítě se svými sourozenci. Teď si cením toho, když se s mým synem dívám na televizi. A když je můj mladší syn, nyní jednoroční, ochoten se připojit k bratrovi na pohovce, bez viny ho tam umístím, potěšen, že tuto aktivitu chtějí prožít společně. S dobou u TV to ale nepřeháním.“

Sponzorováno

A jak to máte s televizí vy? Budeme moc rádi za komentáře pod článkem.

Co si dále přečíst o dětech a sledování televize?

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Moderní medicína, Rodina

Rodiče, přestaňte se cítit provinile, že necháváte dítě koukat na televizi. Může to mít totiž i pozitivní dopady 4.88/5 (16)