Zajímavá historie mýdla

Obsah článku



Historie mýdla sahá až do starověkých civilizací. První záznamy o výrobě mýdla pocházejí z Mezopotámie a datují se do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Starověcí Sumeři a Babyloňané vyráběli mýdlo ze základních surovin, jako je tuk a draselné a sodné soli. Používali je k mytí těla a vlasů.
V Egyptě se mýdlo vyrábělo z rostlinných olejů, jako je olivový olej, spolu s alkalickými sloučeninami. Egypťané byli známí pro svou důkladnou osobní hygienu a používali mýdlo jako součást rituálního očištění.
V antickém Řecku a Římě se mýdlo stalo běžným a bylo hojně využíváno. Římané přijali mytí těla jako součást svého životního stylu a využívali mýdlo k očistě těla a prádla. V té době se mýdlo vyrábělo z tuků zvířat a rostlinných olejů smíchaných s draselnými nebo sodnými solemi.
Během středověku se techniky výroby mýdla rozšířily po celé Evropě. V té době bylo mýdlo vyráběno ze zvířecích tuků a popela. Postupem času se stále více využívaly rostlinné oleje, jako je olivový olej.
V 18. století byla objevena technika výroby mýdla pomocí zásady, kterou provedl chemik Nicolas Leblanc. Tato technika umožnila průmyslovou výrobu mýdla ve větším měřítku.
V průběhu 19. století se výroba mýdla stala průmyslovým odvětvím. Byly vyvinuty různé typy mýdla, jako například toaletní mýdlo, prací mýdlo nebo mýdlové prášky.
V moderní době se mýdlo stalo nedílnou součástí naší každodenní hygieny. Dnes je mýdlo vyráběno z různých surovin, včetně rostlinných olejů, živočišných tuků a syntetických látek.

Čistota zevnějšku je nejcennější tehdy, když odráží čistotu vnitřní osobnosti.

Pouze málo výrobků je tak běžných a užitečných jako mýdlo. Od útlého dětství až do stáří je součástí našeho každodenního života. Kdy bylo mýdlo v dávné minulosti poprvé vyrobeno, kdy přestalo být luxusem a postupně se stalo každodenní nezbytností?

Jeden chemik v 19. století prohlásil, že množství spotřebovaného mýdla je spolehlivým ukazatelem bohatství a civilizovanosti národa. Dnes je mýdlo neodmyslitelně spojeno s hygienou a s dobrým zdravím. Jak se tento důležitý produkt stal součástí každodenního života? To vám prozradíme v tomto článku o historii mýdla.

Mýdlo ve starověku

O používání mýdla při osobní hygieně v období před naším letopočtem máme jen málo důkazů. Je pravda, že překlad Bible v Jeremiášovi 2:22 uvádí: „Kdyby ses umyla sanytrem a kdybys i spotřebovala na sebe mnoho mýdla.“ Ale s největší pravděpodobností se zde nemluví o mýdle v takové podobě, v jaké ho známe dnes – ať už jako kostky, prášek, nebo v jiné formě. Jeden moderní překlad uvádí prorokova slova takto: „Nabrala si velké dávky louhu“, což je alkalický čistící prostředek, který se podstatně liší od mýdla, které používáme dnes.

Pro Řeky a později Římany bylo typické, že při koupání používali vonné oleje. Je možné, že se naučili vyrábět mýdlo od Keltů. Římský pisatel prvního století Plinius Starší ve svém díle Historia naturalis (Přírodověda) používá galské slovo Saipa, od kterého je zřejmě odvozeno slovo pro mýdlo v anglickém, francouzském, německém, portugalském, rumunském a španělském jazyce.

Z následujících staletí máme jen několik zmínek o používání mýdla, ačkoli během středověku se Itálie, Španělsko a Francie stali středisky jeho výroby. Zdá se však, že navzdory úsilí o velkovýrobu se mýdlo v Evropě používalo jen velmi zřídka. Když v roce 1672 jisté Aristokratce poslal jeden její ctitel z Německa jako dárek italské mýdlo, považoval za vhodné přiložit k němu dokonce podrobný popis toho, jak má tento záhadný výrobek používat!

Začátky výroby mýdla

Jeden z prvních podrobných návodů na výrobu mýdla se nachází v jisté sbírce řemeslných výrobních tajemství z 12. století. Technologie výroby mýdla se v průběhu let v podstatě nezměnila. Oleje a tuky různého původu se vařily v žíravém alkalickém roztoku, čímž vzniklo čisté mýdlo. Tato reakce se nazývá zmýdelnění.

Pochopitelně, kvalita vyrobeného mýdla závisela použitých surovin. Zpočátku se na jeho výrobu používal dřevěný popel a živočišné tuky. Z těchto složek vyráběly první američtí osadníci jemné hnědé rosolovité mýdlo pro svou každodenní potřebu. Hovězí a skopový lůj byl v té době hlavní složkou při výrobě mýdla i svíček, a proto podomní obchodníci často vyráběly a prodávaly oba výrobky. Přidáním soli před koncem výrobního procesu mohli vyrobit pevné, snadno přenosné kostky, které obohatily vůní levandule nebo kmínu.

Sponzorováno

V jižní Evropě se na výrobu tradičních mýdel používal olivový olej. V chladnějších oblastech výrobci mýdel i nadále používali lůj. Někteří se dokonce přiklonili k rybímu tuku. Ačkoli tato mýdla byla vhodné na praní, na koupání nebyla právě žádoucí! Tuky a oleje jsou však jen částí příběhu výroby mýdla.

Od ruční výroby k průmyslové

Zásaditá položka potřebná pro výrobu mýdla se po staletí získávala z popela vybraných druhů rostlin včetně mořských řas. Smícháním popela s olivovým olejem, který se zde vyráběl, vzniklo vysoce kvalitní bílé mýdlo zvané kastilské mýdlo.

V 18. století vzrostl mezinárodní poptávka po potaši (Uhličitan draselný), která se používala při výrobě mýdla, skla a střelného prachu. Kolem roku 1790 vyvinul francouzský chirurg a chemik Nicolas Leblanc metodu výroby alkálie z kuchyňské soli. Později se chemikem podařilo vyrobit ze solného roztoku hydroxid sodný. Tento vývoj připravil cestu průmyslové výrobě mýdla.

Mýdlo si získává dobrou pověst

Konec 19. století byl obdobím významných reforem v úsilí vzdělávat lidi v oblasti zdraví a hygieny. V té době však mýdlo bylo stále nepříjemnou hnědou hmotou se zbytky surové alkálie, která dráždila pokožku. Mýdlo se ještě vždy vyrábělo ručně, vařilo se ve varných kotlích. Na veřejnost se dostalo v podobě bezejmenných kostek, které musel prodavač krájet na kusy a prodávat na váhu.

Některá mýdla vytvářela bohatou pěnu, ale vylučovaly kapky oleje, který zanechával na rukou mastnotu a po čase začal nepříjemně zapáchat. Výrobci mýdel, kteří stále citlivější reagovali na poptávku veřejnosti, začali používat přísady, jako například citronelkovou silici, aby příjemnou vůní připomínající citron překryli odporný zápach.

Na obzoru byly další zlepšení. Populárními se staly mýdla vyrobené z rostlinných olejů, které měly lepší vlastnosti. Revoluce v přepravě zajistila výrobcům mýdla snadnější přístup k bohatým zdrojům vysoce kvalitních surovin. Západní Afrika byla domovem palmy olejné. Z její dužnatých plodů se získávala hmota světlé barvy podobná máslu, která se stala klíčovou složkou mýdel a kosmetických přípravků. Z ostrovů Tichého oceánu byla dovezena kopra, sušená dužnina kokosového ořechu, z níž se získává kokosový olej. Přidáním exotických složek přivezených z různých částí světa si mýdlo postupně začalo vylepšovat pověst.

Výrobci si uvědomovali, že člověk přirozeně touží po čistotě. Bylo třeba přesvědčit spotřebitele, že mýdlo je nezbytností. Brzy začali tvůrci reklam spojovat výrobky a jejich účinky s takovými věcmi, jako jsou med, slunce a sníh. Jiní použili známé umělecká díla, čímž dodali svým reklamám – a tím i mýdlu – nádech noblesnosti a kultivovanosti. Počátkem 20. století se mýdlo prodávalo na celém světě. Značnou měrou přispělo k rozvoji reklamního průmyslu. V roce 1894 se slogany propagující mýdlo objevily dokonce i na zadní straně poštovních známek na Novém Zélandu. Mýdlo již mělo dobrou pověst.

Současná výroba mýdla

Raná průmyslová výroba sestávala z vaření složek v obrovském otevřeném varném kotli. Zkušený pracovník kontroloval výrobní proces pomocí lopatky. Podle toho, jak se mýdlo klouzalo po nahřáté lopatce, mohl posoudit, zda jsou nutné další úpravy ve složení nebo v procesu.

Výroba mýdla v současnosti skládá ze tří základních kroků. Prvním z nich je zmýdelnění, při které chemickou reakcí různých olejů a tuků se zásadou vzniká směs čistého mýdla a glycerolu, která obsahuje kolem 30 procent vody. Při tomto kroku se ještě občas setkáme s metodou varného kotle, ale většina současných výrobců mýdla používá automatizované způsoby zmýdelnění. Druhým krokem je vysušování. Při procesu sušení teplem, vakuem a sprejem se čisté mýdlo promění na malé kuličky, které obsahují jen asi 12 procent vody. Třetí, poslední krok je finalizace. Kuličky se smíchají s aroma, barvivem a dalšími přísadami, které dodají mýdlu jeho typické rysy a vůni. V mýdlovém lisu se mýdlo pak formuje a razí, čímž získá svůj charakteristický tvar. Dnešní spotřebitel se dožaduje toho, aby mýdlo obsahovalo více ovocné vůně a bylinných výtažků, a tak se mytí stává osvěžujícím, „přírodním“ zážitkem.

Přestože se v porozumění chemických vlastností čistících prostředků a v jejich výrobě dosáhlo značného pokroku, tradiční mýdlo je stále oblíbené. Málokdo by popíral, že pro hygienu a dobré zdraví je používání mýdla nezbytné. V každém případě je zvláštní, že v době, která je tak poznamenána nečistotou v morální a duchovní oblasti, je fyzická čistota dostupnější než kdykoliv předtím. Čistota zevnějšku je však nejcennější tehdy, když odráží čistotu vnitřní osobnosti.

TIP: A znáte mýdlové ořechy? Ne? Měli byste.

VIDEO: Výroba domácího mýdla

Sponzorováno

Studie a zdroje článku

History of soap Autoři: Vinupriya Sakkaravarthi

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.