Obsah článku
Virus vztekliny se rozmnoží v místě poranění (kousnutí zvířetem) a šíří se senzitivními nervy do centrálního nervového systému. Specifická imunizační léčba po infikování virem by měla vytvořit protilátky. Protože virus vztekliny se dá neutralizovat pouze během první fáze onemocnění, tj. ještě předtím než pronikne do nervové tkáně, je třeba podat vakcínu co nejdříve.
Jaké vakcíny se dnes používají?
Od roku 1980 se používá vakcína, která se získává rozmnožením viru na kulturách lidských diploidních buněk (HDCV) nebo na primárních kulturách kuřecích fibroblastů (PCEC). Tato vakcína vyvolává aktivní imunitní odpověď.
Kdy a koho očkovat proti vzteklině?
Vakcína se podává intramuskulárně (do svalu) nebo subkutánně (podkožně). Dávkování je různé. Závisí na tom, zda se jedná o preventivní očkování nebo o léčbu při podezření na vzteklinu.
Preventivní očkování – očkuje se riziková skupina osob (veterináři, chovatelé zvířat, někteří laboranti a osoby, které cestují do endemických oblastí). Podávají se 3 dávky. Revakcinace je nutná po 2-3 letech.
Léčba vztekliny
Vakcína se podává v 5 dávkách, u osob starších 50 let se doporučuje podat 6. dávku po dvou měsících od podání 5. dávky. Lékař musí posoudit každé riziko vztekliny a doporučit postup léčby. Při úrazu hlavy a jiných vážných úrazech třeba doplnit léčbu lidským hyperimunním imunoglobulinem (HRIG) nebo koňským hyperimunním globulinů. Pokud byl postižen dříve očkován, musí co nejrychleji dostat 2 dávky vakcíny HDCV. První ihned a druhou po 3 dnech.
Komplikace
U 30-74% očkovaných osob byly zaznamenány lokální nežádoucí reakce jako bolest, zarudnutí, otok a vyrážka v místě vpichu. Celková reakce (bolesti hlavy, břicha, svalů, závratě) se objevila u 5-40% očkovaných. Započatá léčba nebo preventivní očkování se nemá přerušovat ani odkládat. Vzniklou lokální nebo celkovou nežádoucí reakci třeba tlumit farmakologicky.
Sponzorováno
Kontraindikace
- akutní onemocnění
- inkubační doba infekčního onemocnění
- epidemický výskyt infekční choroby
- anafylaktická reakce na vakcínu nebo jiná závažná reakce v souvislosti s předchozím očkováním
- rekonvalescence po prodělané nemoci
- léčba imunosupresivy (látkami, které potlačují obranyschopnost organismu) může potlačovat účinek aktivní imunizace (při léčbě vztekliny). Tyto osoby by měly být preventivně očkovány.
Zajímavé info o vzteklině
Vzteklina se vyskytuje na všech kontinentech světa – vyjma Antarktidy – a patří mezi akutní, fatální encefalomyelitidy způsobené neurotropními viry čeledi Rhabdoviridae, rodu Lyssavirus. Postihuje centrální nervový systém nejen člověka, ale také všech dalších savců. K lidské nákaze nejčastěji dochází po napadení a pokousání zvířetem nemocným vzteklinou. To obvykle bývá zuřivé, vzteklé, někdy ale naopak přítulné a bez známek plachosti. Jakékoli divoké zvíře (např. tchoř, liška, vlk a netopýr) se může vzteklinou nakazit a stává se potencionálním rizikem vztekliny pro člověka.
Také býložravci (domácí i divoká zvířata) – jako jsou koně, jeleni, skot – nejsou vůči vzteklině imunní. Přesto nepatří mezi její významné přenašeče. Vzácněji se člověk může nakazit kontaktem s tělními tekutinami (slinami) nakažených zvířat, dostanou-li se přímo do očí, nosu, úst nebo otevřené rány. Mimo to existuje několik ojedinělých případů dokumentujících nakažení člověka způsobeného jiným přenosem, tj. např. přes placentu, transplantací, vzdušnou cestou aerosolem nebo nedostatečně inaktivovanou vakcínou.
Vzteklina v ČR
Díky několikaleté absenci zvířecí vztekliny patří Česká republika mezi oblasti bez výskytu vztekliny. Tohoto výsledku bylo dosaženo mimo jiné i plošným očkováním volně žijících zvířat, zejména lišek.
Sponzorováno
TIP: Podívejte se na kompletní informace o očkování proti vzteklině.
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Očkování
Přečtěte si také naše další články