Klinická smrt – co přesně to je? Kontroverze v případech smrti 4.73/5 (11)

Hranice mezi životem a smrtí se někdy může zdát nejasná, jakoby rozmazaná. Tak třeba v jednom nedávném případě byla žena mylně prohlášena za mrtvou poté, co prodělala srdeční infarkt, a v márnici byla zmrazena ve vaku, do kterého se umisťují mrtvá těla. Později oživla.

Další žena porodila dítě dokonce tři měsíce poté, co technicky zemřela (zemřel jí mozek a nadále byly udržovány tělesné funkce pomocí přístrojů).

A došlo i k případu lyžaře, který se na několik hodin ponořil do mrazivé vody, ale později byl oživen a neutrpěl žádné poškození mozku.

Tyto a další případy odhalují, jak těžké může být rozeznat živé od mrtvých.

Podle odborníků pojmy, jako je „mozková smrt“ či „klinická smrt“, mohou vytvářet nejasnosti v tom, kdo je mrtvý a kdo ne.

Co je to klinická smrt

Klinická smrt je lékařský termín pro zastavení krevního oběhu a dýchání, dvě kritéria nezbytná k udržení života lidí a mnoha dalších organismů. K tomu dochází, když srdce přestane bít v pravidelném rytmu, což je stav nazývaný srdeční zástava. Zastavený krevní oběh se v historii ukázal ve většině případů nevratný. Před vynálezem kardiopulmonální resuscitace (CPR), defibrilace, injekce epinefrinu a dalších léčebných postupů ve 20. století byla absence krevního oběhu (a životně důležitých funkcí souvisejících s krevním oběhem) historicky považována za oficiální definici smrti. S příchodem těchto strategií se srdeční zástavě začalo říkat spíše klinická smrt než jen smrt, což odráží možnost resuscitace.

Klinická smrt začne v okamžiku, kdy se zastaví dech a srdeční činnost, a trvá zhruba 6 minut. Mozek stále funguje, pokud ale tělu není dodáván kyslík, začne po pěti minutách odumírat a s ním i další orgány, které bez kyslíku nemohou fungovat.

Co je to smrt? A co mozková smrt?

Navzdory častému používání, termín „klinická smrt“ ve skutečnosti nemá konzistentní význam. Ve většině nemocnic rozhoduje o smrti lékař odpovědný za péči o pacienta a vlastně neexistují univerzální pokyny pro stanovení smrti.

Jste mrtví, až když lékař řekne, že jste mrtví, tvrdí jeden vtip.

Až do 50. let 20. století byla smrt považována za bod, kdy přestala některá z životně důležitých funkcí – srdeční tep, elektrická mozková aktivita nebo dýchání. Jakmile jedna část systému selhala, pak se brzy „vypnou“ i ostatní.

Ale příchod mechanického ventilátoru (přesněji mechanický ventilátor nebo plicní ventilátor), který tlačí vzduch do a ven z plic, vytvořil novou kategorii nazvanou mozková smrt.

To vedlo k tomu, že existovalo mnoho lidí s teplými těly a cirkulující krví – kteří mohli dokonce bojovat s infekcemi nebo porodit dítě – ale kteří neměli absolutně žádnou mozkovou funkci.

Aby byl člověk prohlášen za mrtvého, musí mít nenávratně ztracenou funkci ve všech částech svého mozku. Lékaři to nazývají provedením neurologických vyšetření k vyhledání elektrické mozkové aktivity nebo krevního oběhu v mozku, stejně jako test, který zjišťuje, zda se pacient pokouší dýchat, když je ventilátor vypnutý.

Pokrok v transplantaci orgánů také vedl k prosazení této nové kategorie smrti. Osoba, u které byla diagnostikována mozková smrt, byla ideálním dárcem více orgánů, protože všechny její orgány byly zásobovány kyslíkem, a proto nebyly poškozeny.

Smrt, když přestane bít srdce

Lékaři mohou také prohlásit osobu za mrtvou, pokud jí přestane bít srdce a samo se znovu bití nespustí. Srdce však lze někdy „nastartovat“ i poté, co přestane bít, takže s tímto určením smrti je to složité.

Otázkou je, na jak dlouho musí srdce přestat bít, než můžete někoho nazvat mrtvým.

Kardiopulmonální resuscitace (CPR) může oživit lidi mnoho minut poté, co jim přestane bít srdce, často bez trvalého poškození mozku, takže lékaři by měli provádět KPR alespoň 38 minut, zjistila studie z roku 2013.

Lékaři mohou vydat úmrtní list i před tímto bodem a často to dělají, hlavně pokud má pacient příkaz k neresuscitaci. Někdy však KPR není provedena dostatečně dlouho. To zvyšuje možnost, že někteří pacienti umřou, i když by když nemuseli.

Klinická smrt je stav kdy dojde k zástavě krevního oběhu nebo dýchání, ale zevním zásahem (kardiopulmonální resuscitace) je možné ještě životní funkce obnovit.

Kontroverze v případech smrti

Protože některá stanovení smrti vyžadují, aby se lékař rozhodl zasáhnout nebo přestat bojovat, mohou některé případy vyvolat kontroverze.

Například člověk již může být v nemocnici s mozkovou smrtí a je uveden jako dárce orgánů a najednou mu přestane bít srdce. Tam dochází ke sporu, zda jsou v tu chvíli mrtví.

Na mozku nám nejvíce záleží v tom směru, že definuje vědomí, takže smrt by měla být definována jako nevratná ztráta tohoto vědomí.

Podle této definice mohou být někteří pacienti, kteří jsou nyní považováni v trvale vegetativním stavu, považováni za mrtvé. Ale protože někteří lidé považovali za vědomí i vegetativní projevy záblesků vědomí, úmrtní listy by měly být vydávány pouze tehdy, když pacient splnil kritéria pro mozkovou smrt.

Zkušenost blízkosti smrti

Klinická smrt je tedy charakteristická zástavou dechu a srdeční činnosti. Některé výzkumy ukazují, že přibližně 20 % jedinců, kteří jsou úspěšně resuscitováni, se vrací zpět do života s příběhem, zážitkem změněného stavu vědomí (zkušenost blízkosti smrti – near death experience – NDE), který má zpravidla vliv na jejich další život.

Převážná většina zážitků má pozitivní konotaci. Novější výzkumy z devadesátých let ovšem ukázaly, že přibližně 7 % z nich je děsuplných a tudíž nepříjemných. Dosud nebyl zjištěn nepříjemný zážitek u dítěte.

Máte nějakou zkušenost s klinickou smrtí? Budeme rádi za komentáře pod článkem.

A dále si přečtěte

• Pentobarbital sodný a trest smrti – jak funguje látka pro usmrcení vrahů a jiných vězňů, kteří dostali trest smrti?
• Jak se vyrovnat s vlastní smrtelností?
• Stručně k prožitkům blízké smrti ve světle neurovědy

VIDEO: Klinická smrt – přímá svědectví

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Smrt

Přečtěte si také naše další články