Interrupce – Umělé přerušení těhotenství – důležité informace 4.83/5 (18)

V tomto článku najdete základní informace o interrupci. Upozorňujeme, že autorka text napsala začátkem roku 2007 a ​​od tehdy nebyla aktualizována, čili některé údaje již v současnosti nemusejí být pravdivé (např. legislativní situace v ČR a v zahraničí).

Co je to interrupce?

Interrupce (potrat) nebo umělé přerušení těhotenství je lékařský zákrok, jehož provedení je upraveno zákonem. Je to násilný zákrok, který ukončuje těhotenství. Zákrok je dělán většinou na přání ženy, která nechtěně otěhotněla a dostala se tak těhotenstvím do obtížně řešitelné životní situace. Výkon se dá podstoupit jen v odborném zařízení a výkon musí provést erudovaný lékař gynekolog.

Pohled do minulosti – historie interrupce

Interrupce (potrat) není problémem pouze dnešní doby. Její počátky jsou známy již od antických dob, jen v jiných podobách. Doba se vyvíjela a s ní se vyvíjely i názory na tuto problematiku. Historický odkaz ve vztahu k uvedené problematice je rozporný. Starověcí Řekové doporučovali potrat na regulaci populace a na udržení stabilních ekonomických a sociálních podmínek. Platila zásada, že počet dětí nesmí přesáhnout existenční možnosti společnosti. Na druhé straně však Hippokrates zakazuje použití prostředků, které by přerušily vývoj plodu. V období středověku byl postoj k interupci výrazně ovlivňován učením církve ve smyslu zpřísnění kritérií řízení. Novověk díky pokroku chemie a lékařství přináší nejen nové abortivní prostředky, ale i stále více diskusí k tomuto tématu.

Důvody pro umělé přerušení těhotenství

V zemích, ve kterých je interrupce legální se může žena rozhodnout pro přerušení těhotenství i z jiných, než jen medicínských důvodů. Celosvětově mezi nejčastější důvody vedoucí k přerušení těhotenství patří naplněný počet dětí v rodině, přerušení těhotenství kvůli práci nebo škole, nedostatek financí nebo problémy ve vztahu rodičů, nízký věk budoucí matky, nebo znásilnění. To však nejsou jediné důvody, pro které se matky, nebo páry rozhodují pro interrupci. Miliony rodičů si přejí dítě jen určitého pohlaví. Jiní jsou pod tlakem populační kontroly, jako například v Číně. Další přistupují k interrupci v důsledku nedostatku ochranných prostředků před nechtěným otěhotněním, zda kvůli slabé osvětě.

Ostatní důvody k přerušení těhotenství mohou být zdravotní, kdy těhotenství ohrožuje zdraví nebo život ženy nebo vývoj plodu by mohl být ohrožen onemocněním matky (např. infekce) nebo léky, které žena užívala na začátku těhotenství a jsou pro vývoj plodu nebezpečné (vrozené vývojové vady) . Těhotenství se dá také ukončit, pokud vzniklo z kriminálního činu – znásilnění. To vše je upraveno tzv. interrupčním zákonem.

Interrupce v ČR

Interrupcční zákon je v České republice poměrně liberální. Jeho filozofie vychází z faktu, že výrazná restrikce by na jedné straně byla výrazným porušením svobodného rozhodnutí ženy plánovaně otěhotnět a na druhé straně by vedla k ilegálním potratům eventuálně k tzv. potratové turistice, tak jak to vidíme v jiných státech Evropy a světa. Liberálnost tohoto zákona je trnem v oku mnohým institucím, v čele s římskokatolickou církví a v poslední době se stává i předmětem politického boje. Odpůrci interrupcí argumentují nezpochybnitelným právem jedince na život a snaží se dokázat, že plod je v době přerušení těhotenství již stvoření se všemi právy. Naopak obránci potratů hájí právo ženy samostatně se rozhodnout o svém těhotenství.

Přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů

Jak jsme již uvedli, zákrok je možno udělat do dvanáctého ukončeného týdne gravidity. Výjimku tvoří onemocnění ženy v průběhu prvního trimestru, kdy pro vysokou pravděpodobnost postižení plodu se hranice posunula na šestnáctý týden.

Amniocentéza

Další výjimku tvoří tzv. genetické indikace. Zde je hranice ukončení těhotenství posunuta do 24. týdne. Každá těhotná žena prochází v průběhu těhotenství v 16. týdnu tzv. biochemickým screeningem vrozených vývojových vad plodu. Na základě pozitivního screeningu je jí doporučeno vyšetření plodové vody – amniocentéza. Amniocentéza je vyšetření, které na vysoké procento pravděpodobnosti určí, zda čekané dítě není, resp. nebude postiženo. Tento zákrok se provádí v době, kdy je dítě dostatečně velké, aby nemoc dokázali určit a zároveň kdy je ještě možná interrupce. Z odebraných vzorků se stanoví karyotyp plodu, tedy jeho genetická výbava. Pokud se potvrdí, že je plod nositelem genetické poruchy, je ženě navrženo ukončení těhotenství.

Fetocida

Dalším zvláštním případem je tzv. fetocida – redukce počtu plodů v děloze. Při tzv. umělém oplodnění nebo lidově při oplodnění ze zkumavky se pro větší úspěšnost koncepce vkládají do dělohy až 4 oplodněná vajíčka. Pravděpodobnost, že se jich uchytí více než jedno se pochopitelně zvyšuje. Pokud se uchytí všechna vajíčka a žena čeká např. čtyřčata, je pravděpodobnost těhotenských komplikací extrémně vysoká. Nejčastěji hrozí potrat nebo předčasný porod těžce postižených dětí. Proto se těmto ženám nabízí redukce počtu plodů v děloze a tím se výrazně zlepší prognóza úspěšně ukončeného těhotenství. Čili se provádí redukce plodů ze 4 na 2, 3 na 2, ale je možné za určitých okolností požádat o redukci z 2 na 1. Plody se vlastně usmrtí injekcí draslíku do srdce. Výkon se provádí kolem 10. týdne gravidity. Do konce těhotenství se zbytky usmrcených plodů zcela vstřebají. Plody k fetocídě se vybírají zcela náhodně a výkon samozřejmě podléhá Interrupcční zákonu.

Samotný výkon zákroku

Samotný výkon se převádí na gynekologických odděleních. Bezbolestnost výkonu je zaručena analgosedatívní, nebo celkovou anestezií. Operační zákrok při nekomplikovaném průběhu obvykle trvá 10 až 15 minut. Při samotné operaci se nejprve musí zjistit velikost dělohy – dělá se sondáž Krčková kanálu a dutiny děložní kovovou sondou. Pak se musí kanál děložního čípku (který je zavřený) rozšířit (dilatovat) kovovými nástroji (dilatátory). Po umělém rozdilatovaný děložního čípku se do dutiny děložní zavede kanyla z umělé hmoty, která se napojí na výlevku a po vytvoření přiměřeného podtlaku v děloze se obsah dutiny děložní se šetrně odsaje. Velikost kanyly závisí na délce těhotenství, čím starší je těhotenství, tím širší kanylu třeba použít. tzv. miniinterrupce se technicky neliší od normální interrupce. Jen dilatace děložního čípku je menší (téměř o polovinu) a použitá kanyla je užší. Ztráta krve je minimální. Tzv. Miniinterrupce můžeme převést do 8. týdne těhotenství. Miniinterrupce je ambulantní zákrok, tzn. že po několika hodinách, pokud je vše v pořádku, žena opouští nemocnici. Má nárok na krátkodobou pracovní neschopnost.

Při těhotenství mezi 8. až 12. týdnem je pro velikost dělohy a plodu výkon o něco technicky náročnější i rizikovější. Hrozí větší krvácení a proto jsou ženy na 24 hod. hospitalizovány. Tyto ženy by měly mít k výkonu zjištěnou krevní skupinu a Rh faktor. Pokud je Rh negativní, musí po výkonu dostat anti Rh imunoglobulin, který zabrání jejich senzibilizaci, která by vedla k tvorbě protilátek proti červeným krvinkám plodu v dalším těhotenství a tím k jeho vážnému ohrožení na životě.

Přerušení těhotenství po 12. týdnu těhotenství je potřebné pro riziko vážných komplikací, převádět jiným způsobem. Přes břišní stěnu se přímo do děložní dutiny, do amniálního vaku, aplikuje látka prostaglandin, která vyvolá děložní kontrakce a děloha sama plod vypudí. Dojde tedy k indukovanému samovolnému potratu. Následně se v celkové narkóze děložní dutina šetrně kyretou zreviduje, aby byla jistota, že je bezpečně prázdná. Tato procedura může trvat i několik dní a je potřebná pečlivá kontrola pacientky během hospitalizace.

Operatér během operace nevidí dovnitř dělohy, takže nemůže zrakem kontrolovat operační pole, čili operuje „naslepo“ a při operaci se řídí citem ruky.

Komplikace

Riziko komplikací při této operaci je poměrně malé – pohybuje se kolem dvou procent. Komplikace mohou být časné (krvácení, zánět, poranění dělohy, ztráta menstruace) nebo pozdní (neplodnost, sexuální dysfunkce, komplikace v následující těhotenství – nedostatečnost děložního, problémy s placentou).

Jednou z nejlehčích komplikací je silnější krvácení v pooperačním období. Toto se obvykle dá řešit injekcemi na „stažení“ dělohy (uterotonika), léky na snížení krvácení (hemostiptiká) nebo v některých případech hormonálními pilulkami na několik dní či měsíců. V některých případech může být příčinou krvácení i infekce, která se během operace dostala z pochvy do dělohy. Tehdy má žena i bolesti v podbřišku a zvýšenou teplotu. V takovém případě je zapotřebí antibiotická léčba, klid na lůžku a někdy i hospitalizace.

Po několika dnech se může objevit krvácení, neurčité bolesti v podbřišku přecházející až do křečí s následným vzestupem tělesné teploty. Jedná se o zánět sliznice dělohy – endometritida, která pokud včas žena nevyhledá lékaře, může projít do zánětu celé dělohy a jejího okolí. K zabránění zánětu (nebo léčbu již začínajícího) se podávají antibiotika.

Další komplikací, která se může projevit krvácením, bolestmi nebo i teplotou, jsou rezidua po potratu (v děloze zůstanou malé součásti plodového vejce) nebo pokud je těhotenství velmi mladé a umístěno tak nešťastně, že výkonem není přerušeno a pokračuje dál. Tehdy je třeba ještě jednou v narkóze vyčistit dělohu (znovu vykyretovať).

Při interrupci se může i „příliš seškrábat“ děložní sliznice. V děloze se pak vytvoří srůsty a žena nemenstruuje, nebo jen velmi slabě, protože sliznice je velmi nízká nebo téměř žádná (tzv. Ashermanův syndrom). Řešení tohoto problému spočívá v operačním odstranění srůstů v děloze (hysteroskopické operace), zavedení nehormonálního antikoncepčního tělíska do dutiny děložní (aby se zabránilo vzniku nových srůstů mezi stěnami dělohy) a podávání hormonů na povzbuzení růstu sliznice v děloze. Během operace může dojít i k poranění dělohy operačními nástroji. Nejméně ohrožující je částečné poranění stěny dělohy (krytá perforace), které se obvykle spontánně vyhojí v průběhu několika dní. Poranění (perforace), které proniká celou stěnou dělohy, vyžaduje v některých případech laparoskopické ošetření (přes dva až tři dvoucentimetrové řezy na břiše pod optickou kontrolou v celkové narkóze ošetří krvácející poranění dělohy). Vzácně je poranění dělohy takové závažné a hrozivé, že je nutné odstranění celé dělohy. Zcela raritně může nastat při perforaci dělohy i poranění střev, které si pak vyžaduje chirurgické řešení.

V drtivé většině jsou všechny výše popsané komplikace zvládnuty bez trvalých následků. Ale je třeba si uvědomit, že zánět může přejít do chronického stadia a výsledkem jsou změny na vejcovodech, které mohou vést ke sterilitě ženy. Tyto ženy pak končí v programech asistované reprodukce (umělého oplodnění). I když úspěšnost těchto programů stále stoupá, ještě zdaleka nedosahují ani 50% úspěšnosti.

Některé ženy mají po umělém přerušení těhotenství určité psychické problémy (depresivní stavy) a část žen má problémy se sexuálním životem (sexuální dysfunkce). Neplodnost patří mezi pozdní komplikace zákroku. Nejčastěji je způsobena ucpáním vejcovodů (zánětem, srůsty), které jsou pak neprůchodné pro spermie a vajíčko. V některých případech se dá problém řešit operací, v jiných je jedinou šancí ženy na dítě umělé oplodnění. Důsledky interrupce se mohou projevit i v následující těhotenství. Uzávěrový aparát děložního čípku se může po interrupci oslabit a nedokáže udržet celou „vrub“ těhotenství. U žen po interrupci je vyšší riziko potratu či předčasného porodu. Další komplikací v následující těhotenství může být nepříznivé uložení placenty (vcestná placenta = placenta praevia), nebo problém s odlučováním placenty po porodu (placenta se neodlučně, protože pevně drží na stěně dělohy, nebo je dokonce do ní různě hluboko vrostlá). Tyto stavy mohou ohrozit ženu i na životě (silným krvácením).

TIP: Přečtěte si o laktační psychóze

Post-Interrupcční syndrom

I když zdánlivě všechno dobře dopadne, umělé přerušení těhotenství je zásah do psychiky každé ženy, která je nucena ho podstoupit. Jsou tisíce důvodů a pohnutek, proč se k tomuto zákroku rozhodla a od toho se odráží i míra určitého provinění. Zvláště u mladých dívek se setkáváme se stavy, kdy po interrupci mají nějaký čas depresivní stavy, odmítají sex, stěžují si na bolesti v oblasti genitálu při normálním gynekologickém nálezu. Soubor těchto příznaků nazýváme Post-Interrupcční syndrom.

V něm dominuje úporná snaha ženy o vytěsnění jakýchkoli prožitků potratu z podvědomí a zoufalé, někdy až patologické snahy přenést všechnu vinu na ramena partnera, či dokonce lékaře. Občas vzniká závažná psychóza konfrontace s krutými výčitkami v probdělých nocích, sebe obviňování a projevy sexuální frigidity, ba až nenávisti. Nejen vůči partnerovi, který to všechno zavinil, ale i vůči sobě samé a ty pocity viny jsou někdy tak silné, že vedou až k úvahám o sebevraždě!

Doporučení po interrupci

Po odchodu z nemocnice třeba zůstat doma, protože se mohou vyskytnout stahy, nevolnost, únava či mírně nechutenství. První týden po výkonu by se žena měla tělesně šetřit, do menstruace by měla vyvarovat nadměrné tělesné zátěži např. při sportu. Za dva týdny po výkonu by bezpodmínečně měla navštívit svého gynekologa, na kontrolní vyšetření. I když je na první pohled v pořádku, je kontrola nutná, viz výše popsané komplikace.

Sexu by měla zabránit do první menstruace, nejméně však 14 dní po výkonu. Pohlavní styk by v tomto případě měl být chráněn kondomem, aby se zabránilo zánětlivým komplikacím. Žena by měla dbát v tomto období na úzkostlivou hygienu. V letních měsících by se neměla koupat ai doma by měla spíše sprchovat, než koupat ve vaně.

První menstruace po interrupci bývá zpravidla silnější intenzity a nemohou se během ní používat tampony. Často je bolestivá a dostaví se do 6 týdnů po výkonu. Po první menstruaci by měla následovat další kontrola u gynekologa, stejně tak, pokud se menstruace do 6 týdnů nedostaví. Žena by si měla, nejlépe ve spolupráci se svým gynekologem, zvolit způsob antikoncepce.

Pokles počtu potratů

Hysterická argumentace odpůrců právní úpravy respektující osobnost ženy – matky ignoruje sociální reálie dnešního světa, ve kterém zřetelně dominuje zodpovědný přístup k problémům plánovaného rodičovství. Předpoklady, že liberalizace potratů automaticky vede k jejich katastrofálnímu nárůstu jsou naprosto neodůvodněné. Dnes se v Holandsku a Belgii na tisíc žen v plodném věku realizuje pouze přibližně 6 potratů, což je vůbec nejnižší úroveň na světě. Přitom je tam Interrupcční zákon velmi liberální, antikoncepce každému dostupná a za přerušení těhotenství se neplatí. V souladu s celoevropským trendem i u nás interrupcí stále ubývá.

Interrupce ve světě

Ve kterých státech je, a v kterých není povolena interrupce?

• Polsko – interrupce jsou povoleny do dvanáctého týdne těhotenství, a to jen v případě znásilnění, incestu, kdy je ohrožen život matky, nebo v případě poničení plodu.
• Maďarsko – I zde jsou interrupce legální do dvanáctého týdne. Pokud by se dítě mělo narodit do krizové rodinné situace, v případě ohrožení matky nebo vrozeného poškození plodu až do konce těhotenství.
• Německo – Přerušení těhotenství v prvních třech měsících je povoleno na žádost matky.
• Rakousko – interrupce jsou povoleny do dvanáctého týdne těhotenství.
• Slovensko – interrupce jsou povoleny do dvanáctého týdne těhotenství.
• Irsko – Umělé přerušení těhotenství je v rozporu s ústavou. Výjimečně může být interrupce povolena, pokud je život matky v přímém ohrožení.
• Španělsko – interrupce jsou povoleny do dvanáctého týdne těhotenství pouze v případě vážného ohrožení fyzického a psychického zdraví matky.
• Colorado a Kalifornie – legalizovaly interupci v červnu 1970.
• Aljaška, Hawaii jsou v otázce potratů liberální státy.
• Arkansas, Georgia, Kansas, Mississippi, New Mexico a jiné – velmi omezující přístup. Potrat dovolují pouze z důvodu znásilnění, incestu nebo v případě ohrožení matky či handicapu dítěte.
• Malta – interrupce jsou stejně jako rozvody ilegálně.
• Rumunsko, Čína – interrupce jsou zakázány.

Co dále si o interrupci přečíst?

• Přečtěte si další článek o interrupci
• O interrupci na wikipedii

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Intimní problémy

Přečtěte si také naše další články