Přírodní minerální vody (minerálky) – jejich rozdělení a využití pro léčbu 4.61/5 (18)

Jak vzniká minerální pramen?

Aby mohl vzniknout minerální pramen (mineralka), musí povrchová (dešťová, říční) voda prosakovat do hlubších vrstev zemské kůry, někdy až do hloubky 30 kilometrů. Protékáním hrubými vrstvami země se voda čistí, filtruje a stává se podzemním pramenem.

Voda podzemního pramene se v pozemských hlubinách setkává s oxidem uhličitým, kterým se nasycuje na slabou kyselinu uhličitou. Oxidem uhličitým nasycená podzemní voda ještě není minerální voda (minerálka). Slabá kyselina uhličitá naleptává okolní horniny, rozpouští je a nimi se obohacuje. Pramenitá voda, která je obohacena o různé plyny (kromě oxidu uhličitého to může být i sulfan), má menší hustotu, a tak vystupuje na povrch. Když se pramen vody setká s horkými plyny, pod tlakem těchto plynů vyvěrá ze země jako horký pramen. U některých pramenech vznikají lázně, voda z jiných se plní do lahví. Jen v ČRje to ročně několik desítek milionů litrů.

Minerální soli vyskytující se v pitných vodách, které se vylouhovaly z hornin v podzemí, jsou mimořádně užitečné pro léčbu mnoha onemocnění. O většině prvků se už dokázalo, že jsou nejen stavebními prvky lidského organismu, ale také zajišťují normální chod látkové přeměny – jsou její biokatalyzátory. O přírodní minerální vodě mluvíme tehdy, když 1 litr vody obsahuje alespoň 1 gram rozpuštěných látek, jinak to je přírodní stolní voda. Minerálním vodám se odedávna připisují léčivé účinky. Rozvoj chemie umožnil podrobně prozkoumat chemické složení minerálních vod, aby lékaři na tomto základě mohli určovat jejich léčivé účinky. Kvalitu minerální vody ovlivňují různé faktory. Účinky minerálních vod ovlivňují především poměry prvků.

Rozdělení minerálních a léčivých vod

Existuje několik typů minerálních vod a přesto, že Česká republika je země malá, nacházejí se zde všechny známé typy minerálních vod kromě radioaktivních. Některé z těchto typů se zde nacházejí ve velkých koncentracích.

Minerální vody jsou vody, které se od obyčejných vod odlišují svým chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. V současnosti se používá následující členění minerálních vod:

• přírodní minerální vody – nacházejí se v přírodních pramenech iv umělých záchytných objektech. V místě vývěru mají obsah rozpuštěných pevných látek více než 1000mg / l rozpuštěného CO2.
• přírodní léčivé vody – vzhledem ke své chemické složení a fyzikální vlastnosti mají vědecky prokázané blahodárné účinky na lidské zdraví, takže je lze využívat k léčebným účelům.
• přírodní minerální vody stolní – svým chemickým složením, fyzikálními a chuťovými vlastnostmi jsou vhodné jako diabetické osvěžující nápoje. Obsah rozpuštěného kysličníku uhličitého je vyšší než 1000mg/la obsah rozpuštěných pevných látek nižší než 5000mg / l.

Další rozdělení minerálních vod

Dále minerální a léčivé vody rozdělujeme a hodnotíme podle:

• obsahu rozpuštěných plynů – uhličité, sirné
• obsahu rozpuštěných pevných látek (celkové mineralizace) – obyčejné, slabě mineralizované, středně mineralizované a silně mineralizované.
• hlavních iontových složek – sirné, jodové, bromové, železnaté a se zvýšeným obsahem prvků: Li (Lithium), Sr (Stroncium), Ba (Barium), Mn (Mangan), F (Fluor), H2SiO3 (kyselina křemičitá), HBO2 (kyselina boritá)
• biologicky a farmakologicky významných složek
• aktuální reakce – velmi kyselé, velmi alkalické
• radioaktivity – radonové

Podle chemického složení ve většině obsahují kationty lithia, sodíku, draslíku, vápníku a z aniontů zejména fluor, chlor, brom, jod.

Podle převládajícího kationtu je dělíme na vody:

• Sodné,
• hořečnaté,
• vápenaté,
• s jiným kationtem.

Podle převládajícího aniontu je dělíme na vody:

• Hydro-uhličitanové,
• uhličitanové,
• síranové,
• chloridové
• vody s jinými anionty.

Kyselka a syrná voda

Pokud minerální voda nebo stolní voda obsahuje v 1 litru nejméně 1 gram rozpuštěného kysličníku uhličitého, je to kyselka, pokud obsahuje v1 litru 1 miligram sirovodíku, je to sirná voda.
Velká část našich přírodních minerálních pramenů jsou kyselky s obsahem kysličníku uhličitého. Ten se však k minerální vodě může přidat i uměle (karbonizovaná voda).

Léčivé vody dělíme na:

• sirné,
• jodové,
• železnaté,
• se zvýšeným obsahem arsenu
• se zvýšeným obsahem jednotlivých iontů.

Podle přirozené teploty u pramene se vody s teplotou vyšší než 25 ° C označují jako termální a podle osmotického tlaku jsou hypotonické, izotonické a hypertonické.

Přehled stolních minerálek. Porovnání jejich obsahu

Minerální voda může obsahovat přirozený oxid uhličitý, nebo nemusí. Může však být dodatečně oxidem uhličitým obohacená, tzv. sycená nebo jí může být odebrán.

Chlorové preparáty ani jiné chemické dezinfekční látky se díky zdravotnímu zabezpečení vody nesmí používat. Podle celkové mineralizace se minerální vody dělí na: jednoduché (1000 mg / l), slabě mineralizované (1000-5000 mg / l), středně mineralizované (5000-15000 mg / l), silně mineralizované (nad 15000 mg / l).

Při nákupu minerální vody si třeba prohlédnout její složení a obsah minerálních látek. Vody s vysokou mineralizací nejsou vhodné pro každodenní pití. Voda se zvýšeným obsahem fluoru (nad 1,5 mg / l) není vhodná pro děti.
Optimální poměr vápníku (Ca) a hořčíku (Mg) ve vodě by měl být 2: 1, což je důležité pro optimální vstřebávání hořčíku. Stejný poměr se doporučuje i u minerálních vod.
Otevřená voda by měla skladovat v chladu a temnu a spotřebovat do 3 – 4 dnů. Oxid uhličitý zabraňuje rozmnožování mikroorganismů, takže sycená voda vydrží déle než „tichá“, kterou je třeba skladovat v ledničce a co nejrychleji vypít.

Na každodenní pití pro lidi bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodnější pramenité a balené vody s mineralizací 200 až 500 mg / l. Přírodní minerální vody by se neměly konzumovat trvale a nikdy ne více než 2 litry za den, optimální množství je asi 0,5 litru a je dobré střídat různé druhy. Cíleně podávaná minerální voda může mít mnoho prospěšných účinků.

Využití minerálních vod pro léčbu

Významnou roli v doplňkové léčbě pacientů sehrává používání minerálních vod. Pitné režimy, stanovené odbornými lékaři pomáhají regenerovat vnitřní prostředí člověka. Účinek jejich podávání se projevuje hlavně harmonizací vnitřního prostředí a působením při civilizačních chorobách.

Léčivé vody, teplejší než 25 ° C (teplice), působí při pití diureticky, proto jsou vhodné při akutních zánětech dolních močových cest, při ledvinových kamenech.

Jednoduché kyselky (méně než 1 gram tuhých částí, ale více než 1 gram oxidu uhličitého v 1 litru) působí na prokrvení kůže, sliznice žaludku, zvyšují vylučování žaludeční kyseliny, urychlují přechod potravy žaludkem a způsobují snížení krevního tlaku. Působí také diureticky a využívají se při nechutenství a močových kamenech.

Zemité vody (v 1 kg více než 1 g tuhých částí) snižují spasmus hladkého svalstva trávicích a močových cest, mají diuretický účinek a zvyšují vylučování kyseliny močové (při dně), využívají se při zánětlivých změnách močových cest, chronických zánětech ledvinové pánvičky, při hypertrofii prostaty, žaludečních a střevních onemocněních, spojených se zvýšeným vylučováním žaludeční kyseliny.

Alkalické (zásadité) vody (v 1 kg vody více než 1 g částic) neutralizují účinek kyseliny solné v žaludku (při jídle trvá neutralizační účinek déle), způsobují pokles hladiny cukru v krvi a jeho vylučování močí, což předurčuje jejich použití při cukrovce. Pomáhají lépe využít cukr v játrech a šetří inzulín. Vhodné jsou i při chorobách dýchacích cest s produkcí vazkého hlenu zánětech močového měchýře (cystitid), dny, žlučových kamenů, zda chronickém zánětu žlučových cest.

Solné vody (v 1 kg vody více než 1 g částic, zejména Na + a Cl-) zvyšují sekreci žaludeční šťávy, koncentrované mají mírný projímavý účinek, proto jsou vhodné při hypacitíde (nedostatek kyseliny solné v žaludeční šťávě), chronické zácpě nebo nechutenství. Brzdí vylučování vody z organismu. Vody s převahou vápníku naopak podporují vylučování vody z organismu a mají protizánětlivé a protialergické účinky.

Jodové vody (alespoň 1 mg jodu v 1 kg vody) zvyšují hladinu vápníku v krvi a jeho ukládání do kostí – použití při kostní TBC, využívají se při chorobách dýchacích cest spojených s produkcí vážky hlenu – usnadňují jeho vykašlávání. Také působí na činnost štítné žlázy.

Síranové nebo sulfátové vody (více než 1 g tuhých částí v 1 kg) podporují činnost žlučníku, vyvolávají jeho zvýšené vyprazdňování, sliznicím odebírají tekutinu a dráždí jejich ke zvýšené sekreci, čímž zvyšují svůj objem a působí na peristaltiku střev, vhodné jsou při chorobách jater a slinivky, při zácpě a dně. Salinická vody rozpouštějí v dýchacích cestách av žaludku hlen a stimulují vnější sekreci slinivky.

Kromě léčebného a osvěžujícího účinku na organismus mohou mít minerální vody i nežádoucí účinky, zejména pokud se pijí ve velkém množství av nevhodných případech. Například, pokud lidé s nemocným srdcem nebo výše tlaku pijí Cigeľka nebo Fatru, která obsahuje mnoho sodíku, zhoršuje se jejich nemoc. Podobně alkalické vody se nemají pít při náhlých zánětech močových cest. Na minerální vody se tedy musíme dívat jako na léčiva, které je však třeba správně používat (indikovat) a dávkovat.

Minerální vody jsou významným zdrojem příjmu vody i pro zdravé lidi v rámci pitného režimu, důležitého pro zdravou životosprávu. Průměrná denní spotřeba vody je asi 35 gramů na 1 kilogram hmotnosti. Například muž s hmotností 70 kg by měl denně přijmout 2-2,5 litru vody. Tekutiny v podobě vody, ovocných nápojů, polévek, ovoce by měla být přijímána rovnoměrně po celý den a zvykat si na to třeba od dětství. Jednou z forem příjmu je pití minerální, resp. stolní vody.

Voda pro kojence

U novorozence tvoří voda asi tři čtvrtiny hmotnosti. S věkem se tento poměr zmenšuje. Také látková přeměna probíhá živěji než u dospělého člověka, z čehož logicky vyplývá, že malé děti mají vyšší spotřebu vody. Dítě ve věku 1 – 2 let spotřebuje za den kolem 1200 – 1500 ml vody. Nejlepší a nejzdravější tekutinou je pro kojence mateřské mléko, ale v období vyššího výdeje tělesných tekutin (např. pocení se v létě) je třeba jejich množství doplňovat i kojeneckými vodami a pod.

3Pramenité a kojenecké vody, tvořící dvě blízké kategorie balených vod, pocházejí z chráněných podzemních zdrojů. Kvalita a čistota musí být jejich přirozenou vlastností na rozdíl od běžné pitné vody, jejíž kvalita se může po finální úpravě změnit a lišit od té původní. Pramenitá a kojenecká voda musí být před balením přepravovány pouze potrubím.

Co je kojenecká voda?

Jako „kojenecká voda“ je možné označit minerální vodu, ve které nesmějí být překročeny stanovené nejvyšší hodnoty minerálních látek a stopových prvků. Je to důležité, protože vnitřní orgány, mezi nimi i ledviny, ještě nejsou před koncem prvního roku života dostatečně vyvinuté. Přebytečné minerály mohou být tedy vyloučeny pouze částečně.

Kojenecká voda vlastně jakousi podkategorií pramenitých vod, pro kterou platí ještě přísnější požadavky. Obsah dusičnanů smí být jen 10 mg / l, u pramenitých 25, koncentrace sodíku má mezní hodnotu 20 mg / l, pramenitá 100. Přísnější jsou i mikrobiologické ukazatele. Její celková mineralizace nesmí překročit 1000 mg / l. Pokud je voda sycená CO2, musí se na etiketě nacházet upozornění, že voda se pro kojence může používat až po odstranění oxidu uhličitého varem.

Zdravotní zabezpečení kojenecké vody lze provádět pouze ultrafiltrací nebo UV – C zářením. Právě proto, že je u ní zakázána jakákoli úprava měnící její složení, je kojenecká voda jediná balená voda, při které je zaručeno původní přírodní složení. Je proto vhodná nejen pro kojence, ale i pro všechny věkové kategorie.

A co si dále minerálkách přečíst?

• 12 zdravotních důvodů, proč minerální vody pít

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Zdravé nápoje

Přečtěte si také naše další články