Chtěla bych se s vámi podělit o osobní zkušenosti s kombinací diabetické a bezlepkové diety. Cukrovku mám už spoustu let – přiznám se, že z doby „před“ si toho moc nepamatuji. Byla jsem puberťák, takový ten co si nenechá od nikoho poradit, protože oni tu „blbou“ nemoc nemají, tak co by mi chtěli radit! Asi jsem byla docela „miláček“!
Vařili jsme tenkrát moč ve zkumavce nad sporákem (s tabletou – myslím, že to bylo Benediktovo činidlo, ale hlavu bych za to nedala), abychom zjistili, kolik je v ní cukru, na hromádku bílého prášku (opět si nejsem jistá, ale myslím, že to bylo Lestradetovo činidlo) jsme kápli kapku moče, a když to zfialovělo, tak jsme měli v moči aceton. Obě barvy se přirovnávaly k tabulce a podle nich se odhadovalo množství cukru a acetonu v moči.
Glykémii nám měřili na kontrole (tedy po 2–3 měsících) ráno nalačno a podle těchto všech výsledků nám páni doktoři upravovali dávku inzulínu. Když vám řeknu, že jsem stříkačky a jehly na píchání inzulínu vyvařovala do svých 19 let, tak možná pochopíte, kolik ve mně se vším tímhle cirkusem bylo vzdoru.
Ale tohle jistě pamatuje spousta z vás a povídání by bylo na dlouho. Snad bychom se po letech i zasmáli. Samozřejmě, že součástí léčby byla diabetická dieta. A zase je tu veliká změna od dřívějška. My jsme prostě byli hlavně pořád o hladu, to si taky určitě pamatujete.
Měla jsem velké štěstí, že jsem v těhotenství potkala jednu úžasnou paní doktorku MUDr. Blaženku Podroužkovou a ta mě naučila pracovat s výměnnými (tenkrát chlebovými) jednotkami. To už mi bylo šestadvacet, pár let už existovala inzulínová pera, pumpy a glukometry a všechno bylo veselejší.
Sponzorováno
A život šel dál, děti rostly a já se ztrácela před očima
Chudokrevná, věčně utahaná, hubená a bez elánu jsem se dostala do nemocnice, kde mi diagnostikovali celiakii. Měla jsem velké potíže, a tak mi na rok zakázali nejen lepek, ale i mléko a veškeré mléčné výrobky. To byl asi nejhorší rok. Nevěděla jsem co a jak, byla jsem ztracená, a tak jsem začala sledovat nejen množství sacharidů (kvůli výměnným jednotkám), ale i složení všemožných potravin.
Sháněla jsem recepty na chleba a ještě dnes po třinácti letech jsem vděčná dietním sestrám z dětské nemocnice, které mě naučily úžasný (alespoň tedy pro mě) fígl – nedávám jako základ do chleba vodu, ale silný černý čaj. Do 400ml hrnečku vhodím tři pytlíky čaje (říkám mu „tříslák“). Nechám ho vychladnout a pak teprve vyndávám sáčky. Tohle je můj základ pro každý chleba, nemám ráda takovou tu světlou až průhlednou barvu. Existuje spousta různých směsí, dnes už se dají nasypat do domácích pekáren a po třech a půl hodinách voní bytem chleba. Vždycky se na ten čerstvý moc těším.
Jak jsem psala, nejhorší pro mě byl rok, kdy jsem já „sýrožrout“ nesměla nejen mléko, ale ani mléčné výrobky. Ale to byl jen rok a naštěstí ho mám za sebou. (Dalo se to přežít, jen to chtělo pořádný kopec silné vůle.)
Chlebíčky kukuřičné a rýžové nabízí už dnes každá samoobsluha, obchody zdravé výživy a některé supermarkety mají upečený bezlepkový chleba nebo nejméně směs, ze které si ho uděláme sami. V restauracích nám na požádání udělají maso „přírodní“ s bramborem nebo s rýží, rýžové těstoviny jsou skvělé a zeleniny můžeme sníst kopce. Vím, že to hrozně zjednodušuji, a omlouvám se za to, ale já v tom už ten „velký problém“ dneska nevidím.
Otevřu internet, zajdu do zdravé výživy a taky už je nás víc a jsem ráda, že na mě kamarádi myslí a občas mi poradí něco nového.
Myslím, že není velký rozdíl mezi námi, co máme navíc k celiakii cukrovku, a těmi, co ji nemají. My jen musíme trošku víc počítat, ale to bychom museli stejně.
Když se na ten text, co jsem napsala, dívám zpátky, tak jsem moc ráda, že medicína udělala velký krok kupředu.
Sponzorováno
Autor: Šárka Belková, Technický konzultant, Roche s.r.o., Diagnostics Division
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Cukrovka, Jídlo a zdraví, Příběhy pacientů
Přečtěte si také naše další články