Jsme to co jíme, aneb jídlo nechť je tvým lékem – věděli to už v dávné minulosti 4.86/5 (7)

Tento citát je připisován nejslavnějšímu lékaři antického starověku a „otci medicíny“ Hippokratovi z Kóu (460 – 377 př. n. l). Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. kójské školy a je mu přisuzována sbírka lékařských textů Corpus hippocraticum, v nichž odmítl pověry a primitivní léčitelskou magii a položil základy medicíny jako vědeckého oboru.

I další věhlasný myslitel antického světa – Pythagoras ze Samu (okolo 582 – 496 př. n. l.), řecký matematik, astronom a filozof se cíleně věnoval životnímu stylu. Podle něj se lidské tělo má rozvíjet k síle a pružnosti, aby mohlo co nejlépe plnit příkazy ducha. Tohoto stavu se dosáhne nejen fyzickou aktivitou – cvičením, ale také správnou stravou s vyloučením konzumace masa. Je tedy otcem vegetariánství.

Zůstaneme-li u věhlasných jmen, tak jedním z nejznámějších zapřisáhlých vegetariánů byl i Leonardo da Vinci (1452 – 1519).

Takovým věhlasem jako Leonardo nedisponuje americký kazatel Sylvester Graham (1794 – 1851), jehož jméno nám již dnes připomíná pouze grahamový chléb. Ale i on kázal vegetariánství, střídmost a hlavně zmiňoval přímo i pekařský obor – zdůrazňoval dobré vlastnosti domácího černého chleba. Graham byl přesvědčen, že výživa hraje v lidském zdraví důležitou roli, že se člověk nemá spoléhat při péči o své zdraví pouze na lékaře, nýbrž má věnovat pozornost tomu, co jí. Výrobu alkoholických nápojů nazýval zločinným plýtváním surovin, z kterých se má vyrábět chléb a další potraviny, na pekaře se zlobil, že všemi možnými prostředky bělí mouku a odstraňují z ní výživné otruby. Apeloval na nutnost konzumace tmavé mouky včetně otrub, která pomáhá proti zácpě, jenž se stala typickou nemocí bohatých vrstev konzumujících pouze bílý chléb a maso.

Historie výživy ve střední Evropě

Vraťme se ještě do raného středověku a do oblasti střední Evropy, kdy se 90 % obyvatelstva věnovalo zemědělství. O způsobu života tehdejší společnosti snad nejvíce vypovídá údaj o průměrné délce života, která byla v té době okolo 25 let. (Jak silně kontrastuje tento velmi krátký průměrný věk obyvatelstva s dlouhověkostí antických myslitelů!). Na konci 12. století odstartovala tzv. agrární revoluce, což je proces zlepšení technologií v zemědělství, změna skladby pěstovaných plodin a nové prvky v chovu hospodářských zvířat. Není bez zajímavosti, že dosud převážně rozšířené pěstování pšenice bylo nahrazeno žitem, jenž se stalo nejrozšířenější obilovinou. Nově zaváděné plodiny – proso, oves (nejmladší obilovina) a luštěniny přinesly obohacení stravy a zlepšení její výživné hodnoty. Důsledky těchto změn ve skladbě lidské potravy byly tak dalekosáhlé, že se prodloužila průměrná doba života zhruba o 10 let! Tím se také zvýšil počet obyvatel v Evropě.

Již v raném středověku žili v našich zeměpisných šířkách lidé, kteří se zajímali o způsob života a skladbu potravy. Takovou osobností byla Svatá Hildegard von Bingen neboli Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179) – německá mystička, přírodovědkyně, lékařka, hudební skladatelka a spisovatelka. Její jméno uvádím proto, že je autorkou této úvahy o plodině Triticum speltum neboli pšenici špaldě: „Špalda je to nejlepší obilí – je výživná, plná síly a stravitelnější než všechny ostatní zrniny. Tomu, kdo ji požívá, poskytne zdatné tělo a tvoří dobrou krev. Duši pak lidskou obveseluje a plní jarostí.“ Paradoxem je, že špalda – málem zapomenutá obilovina – byla již před 900 lety takto opěvována a lidé na základě nejnovějších výzkumů objevují její blahodárné účinky na organismus až nyní.

Zajímavým procesem vývoje prošel „souboj“ pěstování a v pekařství využívání dvou druhů obilovin – žita a pšenice. Žito zvítězilo nad pšenicí na počátku agrární revoluce ve 12. století a vládlo výrobě chleba po dobu celého středověku. Vytěsnilo tak pšenici setou, jež se v našich zeměpisných šířkách usídlila v neolitu – cca 500 let př.n.l. a doplnila tak v té době již po staletí pěstovaný ječmen, který na naše území přinesly stěhovavé národy z jihozápadní Asie. Žito je charakteristickou plodinou pro Slovany, pochází z přední Asie a snáší drsnější klimatické podmínky než pšenice. Ve výrobě chleba dominovalo až do začátku minulého století, pšeničná mouka se začala přidávat do receptury chleba až v době 1. republiky. Před 2. světovou válkou obsahoval chléb až 2/3 žitné mouky, kdežto dnes je to přesně naopak. Karta se tedy obrátila, a to díky vyšlechtění odolnějších a výnosnějších odrůd pšenice, jejíž pěstování se tak rozšířilo, až obsadila i podhorské oblasti našeho území.

Jsme to, co jíme a jíme to, co jsme

Lidská strava a její složení silně ovlivňuje to, jak se cítíme, jak jsme či nejsme zdraví, respektive jakými chorobami trpíme. Ovlivňuje i náš způsob chování a myšlení. Jídlo je fyziologickou potřebou, protože pro náš život jsou nezbytné 3 základní faktory: kyslík, voda a právě výživa. Díky příjmu potravy má lidské tělo zajištěn optimální nárok organismu na růst a obnovu tkání, správné procesy v jeho metabolismu a udržení stálosti vnitřního prostředí. Úkolem orgánů trávicího ústrojí je přeměna jednotlivých látek obsažených v potravě takovým způsobem, aby se mohly v těle vstřebávat a využívat.

Naše tělo potřebuje živiny jako stavební látky (PROTEINY), jako zdroj energie (SACHARIDY A LIPIDY), zásobu energie (LIPIDY), stavební kameny (MINERÁLY) a regulátory tělesných funkcí (AKTIVNÍ LÁTKY).

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Jídlo a zdraví

Přečtěte si také naše další články