Interrupce – co to je – umělé přerušení těhotenství – ano nebo ne? 4.92/5 (13)

Rozhodnutí zda podstoupit interrupci nebo ne, je pro ženu většinou nejtěžším rozhodnutím v životě. Jaké může mít interrupce následky a jaké jsou jiné řešení, se dozvíte v tomto článku.

Co je to interrupce?

Interrupce, lidově řečeno potrat, je umělé přerušení těhotenství, které se však může provádět pouze do 12. týdne těhotenství. Cena interrupce je závislá podle toho, v jakém zařízení se zákrok provádí. Interrupci podstupují zejména mladé matky od 15 do 25 let. Pokud má dívka méně než 15 let, lékař má automaticky povinnost nahlásit pohlavní zneužívání nezletilé. Důvodů na podstoupení potratu existuje mnoho. Nejčastěji jde o nízký věk, nedostatek financí, nekompletní rodina nebo třeba i kariérní růst či znásilnění.

Jak probíhá celý zákrok?

Interrupci lze rozdělit na miniinterrupce a klasickou interrupci. Miniinterrupce se provádí pouze do 6 týdne těhotenství, formou odsátí děložní sliznice. Klasický potrat se provádí do 12 týdne těhotenství pomocí lžíce (kyrety). I když jde o profesionální zákrok pod dozorem lékařů, mohou se vyskytnout různé problémy. V některých případech se stává, že žena po zákroku již nemůže otěhotnět nebo udržet těhotenství. I když vzácně, ale i při samotném zákroku mohou nastat různé komplikace. Interrupce je rozhodnutí, které se už nedá vrátit zpět, proto je třeba si ho opravdu dobře rozmyslet. I když zůstane žena sama, často se dá taková situace vyřešit za pomoci rodiny a přátel. Za pár měsíců se tak budete radovat z nového života, za který byste obětovala cokoliv.

Potratové tabletky

Málo mladých žen ví, že kromě klasického potratu existují potratové pilulky, které jsou podle odborníků mnohem šetrnější. Zatímco totiž v Evropě existují již přes dvacet let, u nás o nich jen začínáme diskutovat. Jde přitom o šetrný způsob přerušení těhotenství bez použití odsávacích, výškrabových a dilatačních nástrojů, bez násilného roztažení děložního čípku a bez narkózy, která má také svá rizika. Právě namísto klasických miniinterrupcí se ve světě mnohem častěji využívá šetrnější chemický potrat, který méně zatěžuje organismus. Slouží k tomu potratová tabletka. V současnosti hovoříme o dvou nových, které jsou registrovány i u nás. První se podává ústně, balení druhé obsahuje kromě perorální pilulky i čtyři vaginální.

Na jakém principu tabletky fungují?

Po oplodnění vajíčka se vytváří žluté tělísko, které produkuje hormon progesteron, takzvaný těhotenský hormon. Má za úkol připravit stěnu dělohy k přijetí a uhnízdění oplodněného vajíčka, zvětšuje ji a rozšiřuje. Po druhém měsíci těhotenství roli péče o vajíčko přebírá již placenta, takže potratová tableta lze podávat pouze v časném stádiu těhotenství. Výrobce udává použití do 63 dnů od poslední menstruace. Tableta působí „antiprogesteronově“. Laicky řečeno, předčí progesteron, který má pro plod vytvořit v děloze vhodné podmínky a obsadí jeho receptory tak, že progesteron se na ně již nedostane. Plod tak ztratí výživu i podmínky pro přežití a žena ho potratí. Právě toto vyprázdnění dělohy s příznaky samovolného potratu způsobí tableta, kterou je třeba spolknout. Čtyři vaginální tablety se dávají s časovým odstupem a umožní uvolnit krček dělohy. Ten se otevře a plod snadněji odejde.

Podle odborníků je úspěšnost takového potratu 97%

Pacientka musí být zdravá, pod kontrolou lékaře, projít řádným vyšetřením a poučením. Musí se vyloučit mimoděložní těhotenství, protože užití tablety by mohlo v takovém případě ohrozit i její život.

Je nějaká kontraindikace?

Kontraindikací je hodně. Patří k nim například těžká cukrovka či poruchy srážlivosti krve. Tabletu může užít žena sama nebo ji podá lékař. Výrobce doporučuje, aby pacientku tři hodiny po užití tablety monitorovali ve zdravotnickém zařízení, aby zachytili akutní nežádoucí účinky, jako například alergickou reakci na některou složku. Další potratový proces prožívá žena doma. Do osmačtyřiceti hodin začne mít podobné příznaky jako při menstruaci. Bolesti podbřišku, křeče a bolesti hlavy jsou však mnohem intenzivněji. Přidružit se může celková nevolnost a zvracení. I krvácení je silnější a delší, trvá přibližně třináct dní, u některých žen až tři týdny.

Po interrupci, podobně jako po porodu, třeba dodržovat stejné zásady hygieny jako při menstruaci, ale během šesti týdnů. Žena obvykle i celou tuto dobu krvácí. Většina gynekologů doporučuje nejméně 14 dní „nepouštět nic a nikoho do vagíny“. Krček, obvykle těsně uzavřený, je po potratu otevřen bakteriím nacházejícím se ve vagíně. Z lékařského hlediska nejvíce starostí působí sex. Dávka ejakulátu nesoucího bakterie rovnou do dělohy není zrovna to nejlepší. K onemocnění však může vést i vaginální výplach, používání tamponů, koupel nebo plavání.

Potraty ve druhém trimestru – potraty po 12. týdnu

V České republice se provádějí pouze pro zdravotní indikaci, nejčastěji po špatných výsledcích amniocentézy. Existují dva způsoby. Při dilataci (rozšíření) děložního hrdla s extrakcí (vyjmutím) plodu musí někdy lékař rozmačkat lebku plodu pro zjednodušení výkonu. Je to výkon, který je příšerné vidět, dělat nebo zažít. Při indukci pacientku hospitalizují a lékař se pokouší pomocí medikace navodit porod a plod vypudit přirozenou cestou.

Legislativa a historie

K umělému odstranění plodu z těla matky se řada historicky známých společností stavěla negativně a v zemích se silným katolickým vlivem tato činnost přísně trestána. Umělé odstranění plodu z těla matky je záležitost velmi problematická z mnoha hledisek – zdravotních, morálních, etických. Historicky je předmětem mnoha sporů, i legislativních, a v mnoha státech bylo a stále je protiprávní.

Až do první světové války právní řády většiny zemí potrat zakazovaly. První stát, který uzákonil umělé přerušení těhotenství na žádost ženy, byl Sovětský svaz (1923). Od poloviny 50. let minulého století byl zákon o umělém přerušení těhotenství na žádost ženy zaveden ve většině bývalých socialistických zemí s výjimkou NDR (zde vstoupila v platnost roku 1965) a Albánie. V Anglii a ve Francii se to stalo až v 70. letech. U nás, v bývalém Československu, uvedli potratový zákon do praxe v roce 1958, jeho prováděcí předpisy však podmínky k provedení potratu různými úpravami omezovaly. Od roku 1987 začal platit zákon, kterým se zrušily potratové komise a rozhodování o počtu a době narození dětí se ponechalo na matku. Zároveň byla zavedena nová technika provádění potratů, tzv. miniinterrupce.

V mnoha zemích světa je interrupce ilegální nebo velmi problematická a žena musí pro souhlas s výkonem absolvovat schvalování komisí. Například mnoho žen z Polska dnes podstupuje potraty na klinikách v České republice a ženy z Irska cestují z téhož důvodu do Anglie.

Potratové lodě

Existují i ​​takzvané potratové lodě, které pocházejí ze států, kde je interrupce legální, a plaví se k zemím, kde stojí potraty mimo zákon. Loď zakotví v mezinárodních vodách asi dvanáct mil od pobřeží, protože za těchto podmínek se na osoby na palubě vztahuje zákon země, odkud loď pochází. Ženám, které se dopraví na loď, zde poskytnou rady a pomoc v podobě antikoncepce, potratových pilulek a interrupcí, a to pod dohledem odborníků gynekologů. Nejznámější lodě provozuje v rámci svého projektu hnutí „The Women on Waves“ (Ženy na vlnách), které podporuje nizozemská vláda.

Interrupce a problémy

1. Zdravotní rizika

Přestože medicína je v současnosti na velmi vysoké úrovni, žádný podobný výkon na lidském těle se neobejde bez určitých rizik. Stále se bohužel vyskytují případy, kdy žena po interrupci měla problém otěhotnět nebo těhotenství udržet. Komplikace mohou nastat i v průběhu samotné interrupce, když se například kompletně neodstraní tkáň z dělohy, nebo naopak přijde k přílišnému odstranění, a tím protržení stěny dělohy. Infekce po potratu, třebaže jsou vzácné, mohou způsobit zjizvení dělohy, které – pokud se neléčí – může vést k neplodnosti.

2. Psychická rovina a rovina morální

Mnoho žen se po prodělaném potratu trápí velkými výčitkami svědomí, sužují jejich pocity ztráty, smutku. Morální hodnoty jsou pro každého z nás jiné a psychické následky se tedy liší zejména podle toho, jaké hodnoty vyznáváme.

3. A co otcové?

Je otec opravdu pouze tím, kdo měl se ženou pohlavní styk, a když sehrál svou roli, již nemá právo k čemukoli se vyjadřovat? Nebo je to ten, kdo může vyjádřit názor a žena se jím může nebo nemusí řídit? Jde sice převážně o její tělo a zdraví a v prvních měsících i vzhledem ke kojení převážně o její čas, ale není právo otce vyjádřit se také důležité? Co když má zájem postarat se o dítě a zůstat například na rodičovské dovolené? Často se zapomíná na to, že i otec by měl mít možnost dát najevo svůj postoj, a kdoví, možná to ženu přivede k přehodnocení situace.

Motivace potratu

Motivací, tedy důvodů, proč jít na potrat, může být mnoho. Může to být zoufalá finanční situace ženy, která není schopna postarat se o dítě. Žena se může cítit moc mladá na to, aby dítěti mohla poskytnout potřebnou péči. Ženu také mohli znásilnit či donutit k sexu a dítě nechce. Důvodů může být více a zoufalství některých žen je opravdu velké. Je však nesmírně důležité, aby se žena rozhodovala se vší odpovědností. Měla by zvážit všechny možnosti a uvědomit si případné ztráty, které již nebude možné vzít zpět.

Prevence potratu

Nejúčinnější prevencí potratů je informovanost o možnostech antikoncepce. V současnosti o potrat nejčastěji žádají ženy s několika dětmi, které otěhotněly například během kojení, když se spoléhali na přirozenou antikoncepční schopnost těla v tomto období. Přesto, že společnost se liberalizuje a sekularismu, v ostatních letech počet interrupcí naštěstí klesá – u nás za posledních 10 let o více než 60% – pravděpodobně i díky větší informovanosti o možnostech antikoncepce.

Možnosti, co udělat s nežádoucím otěhotněním

Nežádoucí otěhotnění je velice zatěžující a často traumatizující zkušenost, a to obvykle nejen pro těhotnou ženu, ale i pro jejího partnera či rodiče. Volba potratu však může být stejně, často i mnohem více traumatizující. Ve chvíli, kdy taková situace nastane, je třeba, aby ji žena mohla zhodnotit ze všech hledisek, aby dostala všechny informace a podporu a aby její rozhodnutí nebylo zkratové.

1. Pomoc v rodině

Jednou z prvních a nejdůležitějších možností by měla být možnost rozebrat situaci v rodině. Došlo k události, kdy byl zplozen nový život. Je možné, že na první pohled neřešitelná situace, pokud se projedná s celou rodinou, se vyřeší tak, že všichni budou spokojeni. V našich kulturních podmínkách není moc zvykem, aby se o potomstvo starali prarodiče, inspirativní může být příklad stále z Evropy. Na Islandu je velmi časté, že dívky otěhotní velmi brzy, o děti se starají jejich rodiče a ony pak jdou studovat do zahraničí. Můžeme si říci, že tato situace z našeho pohledu není ideální, v každém případě v porovnání s potratem je to volba života.

2. Adopce

Je dobré si uvědomit, že mnoho žen řeší přesně opačný problém. Nemohou otěhotnět a tato situace je trápí podobně jako ženu, která těhotenství nechce. Pro některé ženy tedy může být řešením dát své dítě k adopci nebo jej donosit pro jinou rodinu. Existují i ​​organizace, pomáhající ženám, které se ocitly v obtížné sociální situaci a uvažují o interrupci, nabízejí sociální pomoc včetně azylového bydlení či možnost vyřízení adopce.

3. Babyboxy

Již existují i v České republice a slouží ženám, které z jakéhokoliv důvodu nemohou nebo nechtějí situaci řešit formálně, a dítě tak má možnost přežít a nalézt novou rodinu.

Co si dále přečíst?

• Přečtěte si také náš druhý článek o interrupci.
• Postinterrupční syndrom – co je to – příznaky, příčiny a léčba

VIDEO: Interrupce | Pro život nebo pro volbu?

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Intimní problémy

Přečtěte si také naše další články