Myorelaxancia

Myorelaxancia jsou léky nebo látky, které mají schopnost uvolňovat svalovou tkáň a snižovat svalový tonus. Tyto látky jsou používány k léčbě různých stavů, jako třeba svalové křeče, léčí svalovou bolest, svalové napětí a podobné problémy spojené se svaly.

Myorelaxancia mohou být rozdělena do dvou hlavních kategorií:

Centrální myorelaxancia

Tyto látky ovlivňují centrální nervový systém a snižují svalový tonus tím, že potlačují svalové reflexy. Jsou často používány k léčbě svalových křečí a podmínek, jako je například svalový třes. Příklady zahrnují benzodiazepiny, baclofen nebo tizanidin.

Periferní myorelaxancia

Tyto látky působí přímo na svalové vlákno nebo na spojení nerv-sval a způsobují jeho uvolnění. Jsou obvykle používány k chirurgické anestezii nebo k léčbě akutních svalových křečí. Příklady zahrnují látky jako pancuronium, rokuronium nebo atracurium.

Myorelaxancia jsou běžně používána v chirurgii k uvolnění svalového tonu a usnadnění chirurgického zákroku. Mohou být také předepsána pro léčbu různých stavů, jako je například svalová bolest nebo svalové křeče spojené s poraněními nebo onemocněními. Před použitím myorelaxancií je vždy důležité konzultovat s lékařem a dodržovat jeho doporučení ohledně správného dávkování a použití.

Jak fungují myorelaxancia?

Myorelaxancia fungují různými způsoby v závislosti na svém mechanismu účinku. Existují dvě hlavní kategorie myorelaxancií: centrální myorelaxancia a periferní myorelaxancia.

Sponzorováno

Centrální myorelaxancia:

Tyto látky ovlivňují centrální nervový systém, konkrétně nervové spoje v míše a mozku.
Působí na GABAergní systém (gama-aminomáselná kyselina), který je inhibiční neurotransmiter, a snižují svalový tonus potlačením nervových signálů, které stimulují svalovou kontrakci.
Příkladem centrálního myorelaxancia jsou benzodiazepiny, které působí na GABAergní receptory, a baclofen, který působí na receptor GABA-B.

Periferní myorelaxancia:

Tyto látky působí přímo na svalové vlákno nebo na nervové spoje, které řídí svalovou kontrakci.
Blokují nebo oslabují signály přenášené nervy na svalová vlákna, což snižuje jejich schopnost stahovat se.
Periferní myorelaxancia jsou často používána v chirurgii k uvolnění svalového tonu a usnadnění manipulace s tělem během zákroku.
Příklady periferních myorelaxancií zahrnují látky jako pancuronium, který blokuje acetylcholinové receptory na svalových buňkách, nebo rokuronium, který působí podobně.

Sponzorováno

Celkově může účinek myorelaxancií snižovat svalovou kontrakci a zlepšovat relaxaci svalů, což může být užitečné při léčbě různých stavů, jako jsou svalové křeče, svalová bolest, svalové křeče spojené s poraněními a podobně.

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.