Lymfa je tělní tekutina vznikající v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku, která obíhá v lymfatickém systému. Správná cirkulace lymfy v lymfatickém systému je důležitá z hlediska odvádění odpadních látek a obranyschopnosti našeho organismu. Pokud tato tekutina neproudí, jak by měla, dochází k poruchám funkce a následně k onemocněním lymfatického systému, jako je například celulitida nebo lymfedém.
Charakteristika lymfy
Lymfa neboli míza je nezbytnou tekutinou lymfatického systému, který je paralelní s oběhovým systémem. Lymfa má bílou až nažloutlou barvu. Její složení se velmi podobá složení krevní plazmy, obsahuje však výrazně nižší procento bílkovin. Složení mízy se však různí v závislosti na tom, ve kterém orgánu vzniká. Kupříkladu pro tu část mízy, která pochází z trávicí soustavy, je charakteristický vyšší obsah tuků. Lymfa se podobně jako krev může srážet, na rozdíl od krve však necirkuluje v uzavřeném oběhu. Jen pro zajímavost, lidské tělo během 24 hodin vyprodukuje přes 2 l lymfy.
Lymfatický systém a jeho orgány
Lymfatický systém je důležitou součástí imunitního, a zároveň detoxikačního systému a jeho fungování je založené právě na cirkulaci lymfy, která vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku.
Lymfa se postupně sbírá do lymfatických kapilár (vlásečnic), odkud pokračuje dále většími cévami do kulovitých až oválných orgánů lymfatického systému, kterými jsou lymfatické uzliny (neboli uzlíky lymfatické tkáně), jejichž hlavním úkolem je zajistit filtraci lymfy. V lidském těle se nachází několik lymfatických uzlin. Mezi nejdůležitější patří uzliny na krku, uzliny v oblasti podpaží, uzliny na tříslech, uzliny nad a pod klíční kostí a uzliny v kolenní jamce. Významnými orgány lymfatického systému jsou také nosní a krční mandle, brzlík, slezina a slepé střevo.
Sponzorováno
Hrudní mízovod a význam lymfatického systému
Lymfatické cévy postupně spojují do hrudního mízovodu (ductus thoracicus), odkud je míza odváděna do žilního systému. V hrudním mízovodu je lymfa výrazně kalnější a má spíše narůžovělou barvu. Při průchodu lymfatickými uzlinami dochází k obohacení lymfy o buňky, které z převážné části představují malé lymfocyty. Buňky si pak z této tělní tekutiny odebírají potřebné živiny, a zároveň sem vylučují odpadní látky.
Lymfatický systém odvádí tyto odpadní látky ven z těla a právě z toho důvodu je jeho role z hlediska našeho zdraví tolik významná. (Čistá lymfa se pak vrací zpět do krevního oběhu.)
Když lymfa neproudí správně
Pokud lymfa neproudí správně, začne se v těle hromadit a s ní i odpadní látky v ní obsažené. Prvních příznaků si pacienti často ani nevšimnou. Jsou unavení, mohou být častěji nemocní, objevují se u nich otoky, a to zejména v oblasti končetin. Typickými symptomy jsou otoky víček, pocit těžkých nohou a celulitida zejména v oblasti stehen a hýždí. Zdravotní stav se dále zhoršuje, může dojít ke vzniku lymfedému nebo k deformaci různých částí těla, známým příkladem je sloní nemoc.
Léčba problémů lymfatického systému
Léčba lymfatických onemocnění je založena na metodách, které podporují rozproudění lymfy. Nejúčinnější metodou je lymfodrenáž (speciální druh lymfatické masáže), která se provádí jak manuálně (což je dnes méně častý případ), tak především přístrojově. Ke zmírnění větších otoků se rovněž používá kompresivní bandáž.
Prevence lymfatických onemocnění
Sponzorováno
Základem prevence lymfatických problémů je dostatek pohybu a zdravá životospráva obecně. Lymfatické masáže mají svůj význam i z hlediska prevence. Zanedbání funkce lymfatického systému vede nejen k nevzhledným projevům na kůži a výše popsaným zdravotním obtížím, ale může vést také k rakovinotvornému bujení.
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Přečtěte si také naše další články