Syndrom vyhoření - jak na něj a na co si dát pozor?

Pokud vás už máloco nadchne a už nemáte vnitřní motivaci k práci, pravděpodobně stojíte tváří tvář k syndromu vyhoření.

Pokud vás i na vysněné pracovní pozici opustila radost a jste z ní přímo znechuceni, neumíte se pořádně soustředit a nic vás nebaví, je na místě vypnout. Hrozí vám totiž syndrom vyhoření. Tento syndrom nemá přesnou obecnou definici, ale víme, o čem to celé je. Jde o totální vyhoření energie člověka na duševní, fyzické i duchovní úrovni.

Poznejte jeho příznaky dříve, než syndrom vyhoření nastane

David Ballard, americký psycholog, charakterizuje vyhoření jako až to úplně poslední stadium chronického stresu. Proto, pokud se syndrom vyhoření neléčí, může mít katastrofální dopad na zdraví lidí, jejich štěstí, vztahy a i samozřejmě na pracovní výkon.

Jak syndrom vyhoření začíná

Všechno začíná vyčerpáním a pocitem, že už nemáte vůbec žádnou energii na nic a nikoho. Není důležité, jakou činnost vykonáváte, prostě jste pořád unavení. Dalším bodem je nedostatek motivace k jakékoliv práci a nechuť se stává vaší nejlepší přítelkyní. Z apatie samozřejmě vyplývají i nepříliš dobré vztahy na pracovišti, selhávání komunikace a tím i celkového pracovního výkonu v rámci týmu. Nebo právě naopak vás posedne přílišný zájem o práci bez ohledu na zdravotní důsledky, nejen psychického, ale i fyzického charakteru.

Vyhoří jen zapálení

Je pravdou, že vyhořet mohou jen ti, kteří jsou skutečně zapálení pro to, co dělají. Proto jsou nejčastějšími pacienty ti, kteří mají obrovské cíle a jsou přímo nadchnutí pro svou práci. Mezi rizikové zaměstnání patří tzv. pomáhající profese, a to učitelé, lékaři, zdravotní sestry, psychologové, policisté, sociální pracovníci, záchranáři či poradci. Obecně jde o profese, kde jsou nuceni komunikovat s druhými lidmi, tedy klidně i manažeři, ale výjimkou nejsou ani například herci. Tyto povolání jsou ohroženy zejména proto, že jejich součástí je empatie, citové zaujetí, zapojení či emocionální nasazení.

TIP: Jak zvládnout syndrom vyhoření?

Lepší prevence než léčení

Při léčení jakékoliv nemoci je důležitá prevence a stejně je tomu i v případě syndromu vyhoření. Stačí se jen naučit naslouchat svému tělu a zpozorovat příznaky. Základem toho, abyste vyhoření obloukem vyhnuli, je psychohygiena. Je přímo nutné si rozdělit den na práci a odpočinek a tyto dvě složky pak příliš nemíchat. Náš organismus není perpetuum mobile, proto je třeba si dostatečně odpočinout. Ať jste jakkoli výkonní, není pravdou, že byste byli nenahraditelní. Stačí si to jen uvědomit. Je totiž o dost jednodušší vzít si den volna po namáhavém projektu, než pak později navštěvovat lékaře a hroutit se úplně.

Příznaky syndromu vyhoření

1. Vyčerpání

Vyčerpání se projevuje, pokud se cítíte neustále unavení, bez ohledu, jakou činnost vykonáváte. Vyčerpání však může být emocionální, mentální nebo fyzické. Máte prostě pocit, že nemáte žádnou energii.

2. Nedostatek motivace

Pokud vás už máloco nadchne a už nemáte vnitřní motivaci k práci, pravděpodobně stojíte tváří tvář k syndromu vyhoření. Jaké jsou další příznaky? Ráno odcházíte z nechutí do práce a den v práci se vám neskutečně vleče.

3. Frustrace, cynismus a další negativní emoce

Možná máte pocit, že vám nezáleží na tom, co děláte a jste zklamáni ze všeho. Na sobě můžete pozorovat více pesimistickou náladu, než jakou jste oplývali předtím. Je pravda, že každý člověk čas od času prožívá negativní období, které ale netrvá příliš dlouho. Pokud negativní emoce trvají příliš dlouho, můžete si „podat ruku“ se syndromem vyhoření.

4. Kognitívní vyčerpání

Syndrom vyhoření nebo chronický stres ovlivňuje pozornost a soustředění. Pokud je člověk ve stresu, jeho pozornost se zaměřuje na negativní prvek, který je vnímán jako hrozba. V krátkém horizontu se lidský mozek a tělo umí s hrozbou vypořádat a vrátit se tak k normálnímu fungování. Pokud se však stres stává chronickou záležitostí, člověk začíná mít velké problémy, aby svou pozornost soustředil i na jiné věci. Útěk nebo boj s problémem může negativně ovlivnit schopnost řešit problémy a rozhodovat se. Projevuje se to i vyšší zapomnětlivostí a neschopností pamatovat si.

Sponzorováno

5. Slabý pracovní výkon

Nejste si jisti, zda trpíte syndromem vyhoření? Porovnejte si váš nynější pracovní výkon s výkonem v předchozích letech. Vyhoření se neprojevuje ihned, ale je výsledek delšího působení. Pouze dlouhodobý trend odhalí, zda trpíte syndromem vyhoření.

6. Medzilidské problémy na pracovišti

Máte v poslední době více konfliktů s ostatními lidmi, neumíte se bránit argumenty? Povídáte si mnohem méně s kolegy v práci nebo s členy rodiny? Příznakem je i fakt, že jste fyzicky přítomni při rozhovoru, ale duchem nepřítomní.

7. Snížená péče o sebe sama

Lidé trpící syndromem vyhoření jsou často propagátory nezdravého způsobu života, nadměrně pijí, kouří, jedí příliš nezdravá jídla a mají nedostatek spánku. Myslí si, že svůj problém vyřeší prášky na spaní nebo pitím alkoholických nápojů. Jelikož je „užírá“ stres, svoji energii si doplňují nadměrným pitím kávy nebo přicházejí do práce mezi posledními.

8. Pracovní posedlost

Pracovní posedlost se projevuje přílišnou péčí o práci, i když se v práci nenacházíte. Pokud se chcete „uzdravit“ a nepřemýšlet nad prací po pracovní době, v době strávenou s rodinou, s přáteli, zastavte proud svých myšlenek o práci.

9. Velký pokles spokojenosti

Lidé mají z času na čas tendence cítit se méně šťastní a spokojení kvůli kariéře nebo soukromému životu. Tento stav však opět nemůže trvat donekonečna.

10. Zdravotní problémy

Chronický stres vytváří vážné zdravotní problémy – deprese, obezitu, zažívací problémy nebo problémy se srdcem.

Jak na syndrom vyhoření?

dopřejte si vydatný spánek
když je to možné, vyhněte se notebooku či mobilu, které vás táhnou k práci
pokud vás něco skutečně nebaví, skončete s tím
nalaďte se pozitivně
mějte volnočasové aktivity
organizujte si pořádně svůj čas

Co když už jste vyhořeli?

V případě, že už jste vy nebo někdo ve vašem okolí psychicky vyhořel, je jasným postupem dlouhodobá dovolená. Jednou z možností je i změna pracoviště a také pracovního tempa, u starších může jít o nástup na důchod. Terapie syndromu vyhoření je náročný a dlouhodobý proces, se kterým si jen zřídka laik pořadí sám, proto neváhejte a pokud nevíte, jak z kruhu ven, vyhledejte psychologa. Nejsou výjimečné případy, že až kvůli zdravotním problémům a dlouhodobé pracovní neschopnosti dojde k radikální změně žebříčku životních hodnot a životního stylu, a tím i postupnému vymizení syndromu vyhoření.

Příběhy ze života

Lékařka

Sedmačtyřicetiletá žena, která nástrahy své profese a syndromu vyhoření zná až příliš dobře, vyhoření sama podlehla. Když se jako třiačtyřicetiletá stala primářkou oddělení, bylo oddělení personálně poddimenzované a nestabilní. Pro tyto problémy si na sebe brala více, než bylo v náplni její práce a tímto směrem pokračovala i poté, co se personální obsazení stabilizovalo. Po čase u ní nastala vrcholná nechuť k práci a začala dělat chyby. Těsně předtím, než mohla pro únavu a nepozornost někomu ublížit, ji zastavila dlouholetá kolegyně. Diagnostikovali jí syndrom vyhoření a poslední rok se už jen stará o domácnost.

Podnikatel

Dnes čerstvý padesátník si těsně po sametové revoluci založil vlastní výrobní podnik. Nejprve podnikání rozbíhalo pět lidí, kteří dělali všechno sami nebo si lidi a věci najímali, později do firmy přibývali další stabilní zaměstnanci – deset, dvacet, třicet. Navzdory domlouvání manželky a zbytku rodiny odmítal posunout své pravomoci a zřídit funkci generálního manažera. Po celkovém kolapsu, který následoval po patnácti letech podnikání, prodal svůj podíl společníkům a dnes s manželkou žije mimo republiku.

Číšnice

Lehčí fázi syndromu vyhoření si prožila i dnes třiadvacetiletá exčíšnice. Při studiu si potřebovala přivydělat, a tak od začátku vysoké školy brigádničila mezi talíři a sklenicemi. Zatímco se otáčela v typově horším pohostinství, práce ji bavila. Štamgastům mohla i vynadat a popovídat si s nimi o svých problémech. Jakmile však hospodu vyměnila za lepší podnik v centru, kde vyžadovali příjemné chování a žádný kontakt s návštěvníky, přestalo se jí dařit. Nikdo netušil, že stále milá a usměvavá servírka má chuť vybuchnout a všechno hodit o zem. Nakonec se fyzicky i psychicky zhroutila, v práci dala výpověď, školu přerušila a odešla do zahraničí.

VIDEO: Syndrom vyhoření