Syndrom Popelky – když jsou nevlastní rodiče agresivní vůči dítěti 4.89/5 (9)

• Tzv. syndrom Popelky (anglicky Cinderella effect) je v evoluční psychologii údajná hladina agresivity náhradních rodičů, které trápí nevlastní děti či dítě.
• Evoluční psychologové tento efekt popisují například u primátů, u kterých je zabíjení cizích potomků běžné. V praxi je téma ovšem stále velmi kontroverzní.

Pojďme se v tomto článku věnovat Syndromu popelky a jednomu příběhu ženy z Anglie. Četl jsem o něm v jednom časopise.

Když Jane Wilsonová vyrůstala, neučila se bohužel o zlých nevlastních matkách jen z pohádek. Jako malá dívka věděla, jaké to je mít zlou macechu, protože žena jejího otce se k ní chovala krutě a týrala ji.

Jane uvedla: „Jednoho dne, když mi bylo asi 11, mě moje nevlastní matka našla, jak si hraji v zahradní kůlně, kde jsem neměla být, a tak mě tam zamkla. A já byla sama uvnitř. Křičela jsem a plakala jsem celé hodiny, aby mě pustila ven, ale nechala mě tam celou noc.“

„Jednou si vzpomínám, jak jsem seděla u večeře. Nepoznala jsem chuť masa, tak jsem se zeptala své nevlastní mámy, co to bylo. Řekla mi, že je to kuře. Když jsem to dojedla, řekla: Právě jsi snědla zajíčka. Když jsem začala brečet, smála se. Můj táta nic neřekl.“

Takové incidenty jsou typické pro týrání, kterým Jane trpěla od svých 4 let, kdy se její otec po rozvodu znovu oženil.

Nedávno ji opakovaně doháněly k slzám bolestné vzpomínky na to, jak se cítila jako dítě. Velká většina nevlastních rodičů jsou samozřejmě milující pečovatelé, kteří tvrdě pracují, aby se postarali o děti svého partnera. Ale protože nevlastní rodiny jsou nyní nejrychleji rostoucím typem rodiny v Evropě odborníci varují, že musíme být ostražití vůči známkám psychického nebo fyzického týrání ze strany nového partnera.

Syndrom Popelky

Tento fenomén má dokonce svůj vlastní název, Syndrom Popelky (Cinderella effect) – tak ho pojmenoval kanadský profesor psychologie Martin Daly, který se riziky poprvé zabýval v 70. letech minulého století.

V případě Jane netrvalo dlouho a krutost se začala stupňovat.

„Od mládí mi moje nevlastní matka říkala, že jsem největší problém v životě svého otce, a bylo by pro něj lepší, kdybych byla mrtvá,“ vzpomínala na kruté chování své nevlastní matky.

„Můj táta si toho nikdy nevšiml a nezajímal se o to, takže jsem vyrůstala a myslel si, že je to normální.“

Zatímco Jane zůstaly celoživotní psychické jizvy, ale na rozdíl od Arthura Labinjo-Hughese, přežila.

Šestiletý Arthur Labinjo-Hughes zemřel na následky těžkého poranění hlavy 16. června roku 2020. Žalobci se domnívají, že chlapce zabil jeho vlastní otec Thomas Hughes spolu se svou přítelkyní (Arthurovou nevlastní matkou). Na stopu je přivedly textové zprávy a videa, která si dvojce posílala v aplikaci WhatsApp. Oba obžalovaní byli zadrženi a obviněni z vraždy. Žalobce u soudu přečetl výňatky z textových konverzací mezi Hughesem a jeho ženou. „Vyřídím si to s ním, až budu doma, a nebude to hezké,“ reagoval na jednu ze zvukových zpráv Hughes.

Arthur byl vystaven šikaně až tehdy, když jeho otec Thomas Hughes (29) navázal vztah s Emmou Tustin (32), která třeba malého Arthura nutila stát na chodbě až 14 hodin denně. Tři měsíce byl také bit a nuceně krmen solí.

Zemřel poté, co utrpěl zranění hlavy, které nebylo slučitelné se životem, když byl jeho otec loni v červnu na nákupech.

Tento zločin znechutil celý svět.

Je znepokojivé, že podle výzkumů nejsou tyto děti zdaleka jediné, které trpí v rukou nevlastních rodičů.

Možné důvody pro Syndrom Popelky leží v základní biologii. Evoluční psychologové věří, že lidé, stejně jako ostatní zvířata, jsou naprogramováni tak, aby se chtěli starat o děti, které nesou jejich vlastní geny, ne geny někoho jiného.

Podle studií se také liší způsob, jakým nevlastní rodiče zabíjejí nevlastní děti.

Jakmile jde o rodiče, je pravděpodobnější, že zabijí své děti jako akt pomsty spolurodičům nebo jako součást psychotických epizod, často pomocí technik, jako je dušení. Nevlastní rodiče však s větší pravděpodobností budou bít nebo mlátit nevlastní děti, což by podle vědců mohlo naznačovat větší hněv a zášť.

Ačkoli je toto velmi bolestivé téma, musíme si dávat pozor na možná rizika pro některé děti, když si rodiče najdou nové partnery. Rodičovskou náklonnost a laskavost u nevlastních rodičů nikdy nelze vždy považovat za samozřejmost.

Nejstarší dítě může být vystaveno vyššímu riziku

Přestože se tomu říká „Syndrom Popelky“, tento termín nepopisuje pouze nevlastní rodiče. Tento termín zahrnuje také zneužívající biologické rodiče.

Je to docela široce používaný termín, částečně proto, že zkušenost Popelky jako postavy zasahuje do mnoha různých věcí, které se odráží v osobních zkušenostech lidí… Někteří lidé ji používají tento pojem ještě více široce, aby reflektovali svou zkušenost, že se cítili v dětství odděleni, nepečováni, nedoceněni.

Překonání traumatu může trvat celý život

Zneužívání a špatné zacházení s dětmi je bohužel časté – odhady z roku mluví o více než 7,9 milionu dětí z celého světa.

Podle odborníků jsou děti se zdravotním postižením vystaveny vyššímu riziku zneužívání a zanedbávání. A dítě, které ztělesňuje „fyzickou připomínku“ někoho z nepěkné minulosti rodiče, může být snadným cílem.

Je důležité povzbudit oběti, aby vyhledaly pomoc. Zpráva z roku 2019 zjistila, že pouze 60 % dětí nějak požádalo o pomoc. Pomoc je zde obzvláště důležitá, protože tyto děti jsou vystaveny vyššímu riziku problémů duševního zdraví, včetně post traumatické stresové poruchy, deprese, úzkosti a i myšlenek na sebevraždu.

Jane, z příběhu ze začátku článku řekla: „To, jak se k tobě chovají lidé, kteří tě měli milovat, ovlivňuje tvé budoucí vztahy. Musela jsem se odnaučit veškeré toxické chování, které mi bylo ukázáno, když jsem vyrůstala. Musela jsem se naučit, jak správně zvládat svůj hněv, jak komunikovat bez uzavření sebe sama. Nechci ve svém životě vytahovat a řešit žádné problémy, protože se bojím, že na mě lidé budou křičet“.

A uzavírá to tímto:

„Teď mám dvě vlastní děti a ony žijí můj dětský sen. Jsou to nejšťastnější malí lidé, jsou najezení, čistí, mají lásku a mají bezpečný a šťastný domov. Slíbila jsem si, že nikdy nenechám své děti, aby znovu prožily mé dětství. Tento slib jsem si dodržela.“

Snažme se všichni o to samé. A pokud máte podezření na zneužívání dětí, nahlaste to.

A přečtěte si také

• Laddův syndrom – co je to – příznaky, příčiny a léčba

Studie a zdroje článku

• Testing the Cinderella effect: Measuring victim injury in child abuse cases Autoři: Kristina Block a Jacob Kaplan
• Zdroj fotografie: IuliiaVerstaBO / depositphotos.com

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy, Rodina

Přečtěte si také naše další články