Selektivní němota – existuje porucha, kterou trpí Rajesh Koothrappali?

Obsah článku



Selektivní mutismus je převážně dětská úzkostná porucha, která je diagnostikována, když dítě v některých situacích soustavně nemluví, ale v jiných situacích mluví bez problému.
Tyto děti nejsou schopny mluvit v určitých sociálních situacích, kde je potřeba mluvit, například ve škole, na fotbalovém tréninku nebo v obchodě. V jiných situacích mohou tytéž děti mluvit otevřeně s ostatními a mohou být dokonce považovány za upovídané.
Selektivní mutismus významně narušuje životy dětí a může narušovat výkon ve škole a s přáteli. Často jim to může bránit v tom, aby se bavili a zapojili se do pravidelných dětských aktivit. Může jim to také zabránit v uspokojení jejich osobních nebo školních potřeb, protože nejsou třeba schopni požádat o pomoc.

Co je selektivní němota (selektivní mutismus)?

Selektivní mutismus (někdy se používá název selektivní němota) je dětská úzkostná porucha charakterizovaná neschopností mluvit nebo komunikovat v určitých prostředích. Tento stav je obvykle poprvé diagnostikován v dětství. Děti, které jsou selektivně němé, nemluví ve specifických sociálních situacích, například ve škole nebo v nějaké komunitě.

Odhaduje se, že méně než 1 % dětí má selektivní mutismus. První popsané případy pocházejí z roku 1877, kdy německý lékař Adolph Kussmaul označil děti, které nemluvily, za „aphasia voluntaria“.

Selektivní mutismus může mít řadu důsledků, zejména pokud se neléčí. Může to vést k akademickým problémům, nízkému sebevědomí, sociální izolaci a sociální úzkosti.

Příznaky selektivní němoty

Pokud se domníváte, že vaše dítě může bojovat se selektivním mutismem, podívejte se na následující příznaky:

Vyjádření touhy mluvit, která je zadržována úzkostí, strachem nebo rozpaky
Vyhýbání se očnímu kontaktu v problémových situacích
Neschopnost mluvit ve škole a v jiných specifických sociálních situacích
Použití neverbální komunikace k vyjádření potřeb (např. kývání hlavou, ukazování)
Plachost, strach z lidí a neochota mluvit mezi 2. a 4. rokem věku
Snadno mluví v určitých situacích (např. doma nebo se známými lidmi), ale ne v jiných (např. ve škole nebo s neznámými lidmi)

Zatímco toto chování je spíše sebeochranné, ostatní děti a dospělí je mohou často vnímat jako záměrné a vzdorovité.

Diagnóza

Ačkoli se věří, že selektivní mutismus má své kořeny v úzkosti, nebyl klasifikován jako úzkostná porucha až do pátého vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) publikovaného v roce 2013.

Použití termínu „selektivní“ bylo přijato v roce 1994, předtím byla tato porucha známá jako „elektivní mutismus“. Změna byla provedena s cílem zdůraznit, že děti se selektivním mutismem se sami nerozhodli mlčet, ale spíše se bojí mluvit.

Primárním kritériem pro diagnózu selektivního mutismu je soustavná neschopnost mluvit ve specifických sociálních situacích, ve kterých existuje očekávání mluvení (např. ve škole), navzdory mluvení v jiných situacích. Třeba Rajesh Koothrappali, známá postava z komediálního seriálu Teorie velkého třesku, trpí selektivním mutismem, pokud je v přítomnosti žen (nemluví, když je blízko žena).

Rajesh Koothrappali měl selektivní mutismus, který mu neumožňoval mluvit se ženami mimo svou rodinu, pokud nebyl pod vlivem alkoholu (nebo léků). I když se může zdát, že tato vlastnost byla přidána pro komediální efekt, spisovatel Bill Prady se ve skutečnosti inspiroval skutečnými událostmi. Rajův selektivní mutismus byl ve skutečnosti inspirován bývalým kolegou Pradyho. Tento jeho přítel se později v životě oženil a má děti, takže se z toho vyléčil.

Kromě tohoto primárního příznaku musí děti vykazovat také následující:

Příznaky selektivního mutismu musí být přítomny alespoň jeden měsíc, a ne pouze první měsíc školy.
Vaše dítě musí rozumět mluvené řeči a musí mít schopnost mluvit normálně v některých situacích (obvykle doma se známými lidmi).
A konečně, nedostatek řeči musí narušovat vzdělávací nebo sociální fungování vašeho dítěte.

Děti, které dočasně přestanou mluvit poté, co se přistěhovaly do cizí země nebo zažijí traumatickou událost, nebudou diagnostikovány selektivním mutismem.

Příčiny selektivního mutismu

Vzhledem k tomu, že tento stav bývá poměrně vzácný, rizikové faktory tohoto stavu nejsou zcela pochopeny. Kdysi se věřilo, že selektivní mutismus je výsledkem zneužívání v dětském věku, traumatu nebo otřesů.

Výzkum nyní naznačuje, že porucha souvisí s extrémní sociální úzkostí a že genetická predispozice je zde pravděpodobná. Stejně jako u všech duševních poruch je nepravděpodobné, že existuje jedna jediná příčina.

Sponzorováno

Děti, u kterých se tento stav rozvine:

Bývají velmi stydlivé
Mohou mít úzkostnou poruchu
Bojí se ztrapnit se před ostatními

Mezi další možné příčiny patří temperament a prostředí. Děti, které jsou inhibovány chováním nebo které mají problémy s jazykem, mohou být náchylnější k rozvoji tohoto stavu. Roli mohou hrát také rodiče, kteří mají sociální úzkost a modelují inhibované chování.

Selektivní mutismus se také často vyskytuje společně s jinými poruchami, třeba s těmito:

Úzkost
Deprese
Vývojové zpoždění
Jazykové problémy
Obsedantně-kompulzivní porucha
Panická porucha

Léčba selektivního mutismu

Selektivní mutismus je nejvíce vnímavý k léčbě, když je zachycen včas. Pokud vaše dítě mlčelo ve škole dva měsíce nebo déle, je důležité, aby léčba začala okamžitě.

Když se selektivní mutismus nepodchytí včas, existuje riziko, že si vaše dítě zvykne na nemluvení a v důsledku toho se mlčení stane způsobem života a bude obtížnější ho změnit.

Léčba selektivního mutismu může zahrnovat psychoterapii, medikaci nebo kombinaci obou.

Psychoterapie

Běžnou léčbou selektivního mutismu je používání programů pro řízení chování. Tyto programy zahrnují techniky, jako je desenzibilizace a pozitivní posilování, aplikované jak doma, tak ve škole pod dohledem psychologa.

Léky

Rovněž může být vhodná medikace, zejména v těžkých nebo chronických případech, nebo když jiné metody nevedly ke zlepšení. Volba, zda užívat léky, by měla být provedena po konzultaci s lékařem, který má zkušenosti s předepisováním léků proti úzkosti pro děti.

Zvládání selektivní němoty

Kromě vyhledání vhodné odborné léčby existují věci, které můžete udělat, abyste svému dítěti pomohli svůj stav zvládnout.

Informujte učitele a ostatní, kteří s vaším dítětem pracují. Učitelé mohou být někdy frustrovaní nebo naštvaní na děti, které nemluví. Můžete pomoci tím, že zajistíte, aby učitel vašeho dítěte věděl, že toto chování není záměrné. Společně musíte své dítě povzbudit a nabídnout chválu a odměny za pozitivní chování.
Vyberte jim aktivity, které odpovídají jejich aktuálním dovednostem. Nenuťte své dítě, aby se zapojovalo do sociálních situací nebo činností, které vyžadují mluvenou komunikaci. Místo toho si vyberte aktivity, které nezahrnují řeč, jako je čtení, umění.
Odměňujte pokrok, ale vyhněte se trestu. Kde je odměňování pozitivních kroků k mluvení dobré, trestání mlčení nikoli. Pokud se vaše dítě bojí mluvit, nepřekoná tento strach tlakem nebo trestem. Fakt ne.
Netlačte na své dítě. Při léčbě je důležité přijetí rodičů a zapojení rodiny, ale neměli byste se snažit nutit své dítě mluvit. Vyvíjení nátlaku na vaše dítě pouze zvýší úroveň jeho úzkosti a ztíží mluvení. Zaměřte se na to, abyste svému dítěti ukázali podporu a přijetí. Je to pro něj důležité.

Pro selektivní mutismus je obecně dobrá prognóza. Pokud ke stavu nepřispívá jiný problém, děti obecně fungují dobře i v jiných oblastech a není třeba je zařazovat do speciálních tříd.

Selektivní mutismus v dospívání

Jak děti stárnou, selektivní mutismus se hůře léčí, protože se lépe cvičí v úzkostlivém vyhýbání se situacím, které zahrnují mluvení. Konkrétně starší děti a dospívající mohou mít potíže se vztahy s vrstevníky, další úzkostné poruchy, jako je sociální nebo generalizovaná úzkostná porucha nebo deprese. Starší teenageři mohou také začít se samoléčbou alkoholem nebo drogami, aby zmírnili úzkostné pocity. Navzdory tomu, že je to těžší a složitější na řešení, může být stále k dispozici vynikající pomoc. Starší děti a dospívající mohou potřebovat:

Intenzivní a robustní behaviorální terapii.
Některé důkazy naznačují, že kognitivně behaviorální terapie může být užitečná u starších dětí se selektivním mutismem.

Sponzorováno

Máte se selektivní němotou (mutismem) nějaké zkušenosti? Napište nám do komentářů.

Studie a zdroje článku

Treatment of selective mutism: a 5-year follow-up study Autor: Beate Oerbeck, Kristin Romvig Overgaard
A long-term outcome study of selective mutism in childhood Autor: Hans-Christoph Erich Steinhausen - University of Zurich

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.