Obsah článku
- Posttraumatická epilepsie je typ epilepsie, která se rozvine v důsledku poranění mozku.
- Epilepsie je chronické neurologické onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty, a v případě posttraumatické epilepsie tyto záchvaty vznikají po nějakém typu traumatického poranění mozku.
- Nejčastější způsob léčby posttraumatické epilepsie je podávání antiepileptických léků, které pomáhají předcházet dalším záchvatům.
- V případech, kdy medikace není dostatečně účinná a záchvaty přetrvávají, může být zvážena chirurgická léčba, při které se odstraní nebo upraví postižená část mozku.
Posttraumatická epilepsie může mít velmi různý průběh. U některých lidí lze záchvaty kontrolovat pomocí léků, zatímco jiní mohou trpět častými a závažnými záchvaty, které výrazně ovlivňují kvalitu jejich života.
Epilepsie je obecně chronické neurologické onemocnění, které způsobuje opakující se záchvaty. Poranění hlavy, které vede k poranění mozku, může způsobit konkrétně posttraumatickou epilepsii. Dle studií ročně dojde v Evropě k více než 1 milionu traumatickým poraněním mozku. Podle starší studie z roku 2015 však posttraumatická epilepsie představuje méně než 1 z 10 případů epilepsie, takže trauma hlavy nezaručuje, že se u osoby vyvine posttraumatická epilepsie.
Hlavní charakteristiky posttraumatické epilepsie
Příčina
Posttraumatická epilepsie vzniká jako přímý následek poranění mozku. K tomu může dojít při:
- Silných úderech do hlavy (např. při dopravní nehodě)
- Těžkých pádech
- Sportovních úrazech
- Následkem poranění způsobených násilím
- Pronikavých poraněních (např. střelnými ranami)
Latentní období
Po zranění často následuje tzv. latentní období, během kterého se žádné záchvaty neobjeví. Toto období může trvat měsíce, ale i roky. Po této době se však mohou začít projevovat první epileptické záchvaty.
Rizikové faktory
Riziko vzniku posttraumatické epilepsie závisí na závažnosti a typu poranění mozku, věku pacienta (mladší jedinci jsou často více ohroženi), a také na genetických faktorech. Lidé s těžkými poraněními, kde došlo k poškození mozkové tkáně nebo krvácení do mozku, jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku posttraumatické epilepsie.
Typy záchvatů
Záchvaty u posttraumatické epilepsie mohou mít různé formy – od jednoduchých parciálních záchvatů (které postihují jen určitou část mozku a nevzniká při nich ztráta vědomí) až po generalizované záchvaty (které zahrnují celý mozek a obvykle způsobují ztrátu vědomí).
Příznaky posttraumatické epilepsie
Primárním příznakem posttraumatické epilepsie jsou opakované záchvaty, ke kterým dojde do 7 dnů po traumatickém poranění mozku (nebo klidně o mnoho později).
Asi 1 z 10 pacientů zažije záchvat během prvních 7 dnů po traumatickém poranění mozku, což ho vystavuje vyššímu riziku rozvoje posttraumatické epilepsie.
Příznaky záchvatů posttraumatické epilepsie mohou být:
- ztuhnutí nohou, paží nebo krku
- chvění těla
- nereagování a zírání do prázdna
- pacient má zvláštní pocit
- neschopnost souvisle mluvit
- zmatek
U některých lidí s traumatickým poraněním mozku se mohou později po měsících nebo letech vyvinout opakující se záchvaty. Starší článek z roku 2016 naznačuje, že pozdní záchvaty, mohou naznačovat trvalou změnu mozkových struktur v důsledku probl0m; v mozku nebo v důsledku poškození nervového systému.
Příčiny posttraumatické epilepsie
K traumatickému poranění hlavy může dojít při událostech, jako jsou srážky s vozidlem, silný úder do hlavy při sportu nebo když předměty prorazí lebku, jako jsou kulky ze střelných poranění.
Traumatická poranění hlavy mohou způsobit změny v mozku, které mohou vést k záchvatům a posttraumatické epilepsii. Příčiny mohou být:
Sponzorováno
- intrakraniální krvácení — krvácení do mozku
- edém mozku — otok mozku
- cerebrální kontuze — modřiny mozkové tkáně, které způsobují rozptýlené krvácení na povrchu mozku
- ischemie — nedostatečný průtok krve do mozkové tkáně
- zjizvení v mozkové tkáni v důsledku penetrujících poranění mozku
- chemické změny, které mění funkci určitých mozkových buněk
Posttraumatická epilepsie může mít velmi různý průběh. U některých lidí lze záchvaty kontrolovat pomocí léků, zatímco jiní mohou trpět častými a závažnými záchvaty, které výrazně ovlivňují kvalitu jejich života.
Diagnostika posttraumatické epilepsie
Některé ze standardních vyšetření, které doktoři používají pro diagnostiku posttraumatické epilepsie, jsou:
- Elektroencefalografie (EEG): Toto vyšetření používá malé kovové elektrody k měření elektrické aktivity v mozku. Dokáže detekovat abnormality v mozkových buňkách a mozkových vlnách.
- Počítačová tomografie (CT): Tento typ rentgenového záření vytváří detailní snímky mozku a může pomoci lékaři posoudit oblasti poranění mozku po středně těžkém až těžkém traumatickém poranění mozku.
- Magnetická rezonance (MRI): MRI může lékaři pomoci pochopit, co je příčinou záchvatu. Může pomoci odhalit změny ve struktuře mozku a pomoci vyhodnotit účinnost léčebného přístupu k posttraumatické epilepsii.
Léčba posttraumatické epilepsie
Lékaři mohou jako první krok předepsat léky proti záchvatům, protože rychlá kontrola záchvatů může snížit riziko dalšího poranění mozku. Pokud člověk po traumatickém poranění mozku má pozdní záchvaty, mohou mu lékaři předepsat dlouhodobou antikonvulzivní léčbu.
Konkrétní léky, které lékař předepíše, však budou obvykle záviset na typu záchvatu, který člověk prožije, a na jeho anamnéze.
Studie z roku 2017 uvádí použití profylaktických léků, jako je fenytoin, k prevenci záchvatů během prvních 7 dnů po traumatickém poranění mozku. Dochází však k závěru, že k určení účinnosti těchto léků je nutný další výzkum.
Pokud lidé i nadále pociťují záchvaty posttraumatické epilepsie po užívání léků proti záchvatům, lékař může zvážit léčbu:
- Chirurgická léčba: Lékaři se mohou pokusit odstranit epileptogenní mozkovou tkáň u vhodných kandidátů. Nejde to ale vždy u všech pacientů.
- Stimulační terapie bloudivého nervu: zde se vysílají malé elektrické impulzy do mozku prostřednictvím bloudivého nervu – to může zmírnit záchvaty.
- Responzivní neurostimulační terapie (RNS): Tato terapie využívá zařízení ke sledování mozkových vln a detekci neobvyklé aktivity, která může naznačovat záchvat. Umožňuje stimulaci k resetování těchto mozkových vln a prevenci záchvatu.
- Hluboká mozková stimulace: Toto je zařízení, které lékaři používají spolu s léky proti záchvatům. Využívá elektrickou stimulaci ke změně mozkových buněk a sítí ke kontrole záchvatů.
Výhled pacientů
Studie z roku 2022 naznačuje, že lidé s epilepsií mají obecně kratší průměrnou délku života ve srovnání s běžnou populací.
To může být způsobeno těmito příčinami:
- náhlá neočekávaná smrt při epilepsii (SUDEP)
- nehody, jako jsou pády nebo utonutí
- častější problémy s duševním zdraví, jako je deprese
Kromě toho může být léčba posttraumatické epilepsie celkem náročná. Léčba se zaměřuje na zvládnutí záchvatů, ale ne všechny způsoby léčby fungují pro každého.
Obecně ale epilepsie ve většině případů nezkracuje délku života.
Pacient může spolupracovat s lékaři na vytvoření individuálního léčebného plánu, který je nejvhodnější pro zvládnutí příznaků a záchvatů.
Sponzorováno
Máte s posttraumatickou epilepsií nějaké zkušenosti? Napište nám do komentářů.
A dále si o epilepsii přečtěte
- Fotosenzitivní epilepsie – epileptické záchvaty vyvolané světly či blikáním televize
- Epilepsie a těhotenství – co je důležité vědět?
Studie a zdroje článku
- Posttraumatic epilepsy and treatment Autoři: James W Y Chen, Robert L Ruff
- Zdroj obrázku: samunella / depositphotos.com
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Epilepsie, Lidský mozek
Přečtěte si také naše další články