Obsah článku
- Postkomoční syndrom je termín používaný k popisu souboru přetrvávajících symptomů, které mohou postihnout jedince po úrazu mozku, otřesu mozku nebo po jiné traumatické události, jako je například cévní mozková příhoda (CMP).
- Syndrom se často objevuje i po stavu kómatu nebo poruchy vědomí a může přetrvávat i poté, co se pacient probudí z komatu nebo se začne vzpamatovávat.
- Příznaky postkomočního syndromu mohou být různorodé: Poruchy paměti: Osoba může mít problémy s krátkodobou nebo dlouhodobou pamětí. Častá únava: Náchylnost k rychlé únavě a celková únava jsou běžné. Bolesti hlavy: Opakující se bolesti hlavy jsou častým příznakem. Problémy se spánkem: Nespavost nebo nadměrná ospalost jsou běžné. Poruchy koncentrace a pozornosti: Obtíže s koncentrací a pozorností.
- Postkomoční syndrom se může projevovat různými způsoby a každý jedinec může mít unikátní kombinaci symptomů (citlivost na světlo, změny nálad apod.). Přesné příčiny tohoto syndromu nejsou zcela jasné, ale předpokládá se, že mohou být spojeny s různými faktory, včetně změn v mozku, biochemických nerovnováh, psychologických faktorů a dalších.
- Léčba postkomočního syndromu může být multidisciplinární a zahrnovat rehabilitaci, fyzioterapii, psychologickou podporu, léky na zmírnění symptomů (například proti bolesti nebo proti úzkosti), a další přístupy v závislosti na specifických potřebách pacienta.
- Individuální plán péče by měl být vypracován pod dohledem lékaře nebo i celého týmu, který může zahrnovat neurology, psychologa, fyzioterapeuta a další odborníky.
U postkomočního syndromu přetrvávají příznaky otřesu mozku ještě dlouho po prvotním poranění.
Postkomoční syndrom může trvat měsíce nebo roky, ale příznaky se postupem času zlepšují a ve většině případů se lidé zcela uzdraví.
V tomto článku se podíváme na příznaky postkomočního syndromu a na to, jak dlouho trvají. Podíváme se také na příčiny a rizikové faktory, diagnostiku, možnosti léčby a možné komplikace tohoto syndromu.
Co je to postkomoční syndrom?
Dlouhodobé následky otřesu mozku nejsou až tak běžné. Po otřesu mozku se většina lidí zotaví z počátečních příznaků během 2 týdnů až měsíce. Přibližně 20 % lidí však zažije postkomoční syndrom a bude mít příznaky, které trvají déle než 6 týdnů.
Podle některých zdrojů symptomy otřesu mozku, které postihují tři nebo více „domén“ v oblastech emocionálních změn a kognitivních poruch, po dobu delší než 1 nebo 2 měsíce, svědčí pro přítomnost postkomočního syndromu.
Postkomoční syndrom může trvat měsíce nebo dokonce roky, ale příznaky se již nezhoršují. Postkomoční syndrom se postupem času zlepšuje a ve většině případů se z něj lidé zotaví. Ale někdy to trvá mnoho měsíců nebo dokonce mnoho let.
Příznaky postkomočního syndromu
Příznaky postkomočního syndromu mohou být:
- bolesti hlavy
- závrať
- únava
- zvýšená citlivost na světlo
- zvýšená citlivost na hluk
- podrážděnost
- změny emocionálního stavu, jako je například větší náchylnost ke stresu
- deprese
- úzkost
- potíže se soustředěním
- problémy s pamětí
- potíže se spánkem
- zvýšená intolerance alkoholu
- změna chuti k jídlu
Mnohé z těchto příznaků se překrývají s příznaky jiných zdravotních stavů, jako je posttraumatická stresová porucha a chronická bolest.
Třeba Petr Průcha, bývalí elitní hokejový útočník, který hrával za New York Rangers, se potýká s postkomočním syndromem. Sám říká: „Postkomoční syndrom jen tak neodezní. Už jsem se s tím naučil žít, poslouchám své tělo a vím, co mi říká, kdy mám povolit a kdy přidat.“
Příčiny a rizikové faktory
Výzkum naznačuje, že příčinou postkomočního syndromu je poškození bílé hmoty v mozku.
Bílá hmota je tkáň v mozku obsahující nervová vlákna. Poškození této tkáně může ovlivnit cesty mezi mozkem a zbytkem těla, což může vytvořit řadu příznaků, které lidé pociťují při tomto syndromu.
Některé skupiny jsou více ohroženy postkomočním syndromem než jiné, včetně žen, starších dospělých a lidí s anamnézou častých otřesů mozku (sportovci, hokejisté, apod.). Sportovci a lidé sloužící v armádě mohou být také více ohroženi tímto syndromem, protože mají vyšší riziko otřesu nebo traumatického poranění mozku.
Podle jedné zahraniční studie se ve Spojených státech každý rok vyskytne 1,6 milionu až 3,8 milionu otřesů mozku souvisejících se sportem. Sportovci jsou také náchylnější k opakovaným otřesům mozku. Studie také poznamenává, že 20 % nasazeného vojenského personálu utrpělo zranění hlavy během válek v Iráku a Afghánistánu. Z těchto jedinců mělo 83 % otřes mozku nebo lehké, nekomplikované traumatické poranění mozku.
Vícenásobné otřesy mozku mohou zvýšit riziko dlouhodobých příznaků otřesu mozku. Je důležité, aby lidé po úrazu hlavy odpočívali, dokud se plně nezotaví, aby se mozku mohl řádně zahojit.
Diagnóza
Lékař diagnostikuje postkomoční syndrom posouzením příznaků osoby. Diagnostika tohoto syndromu může být složitá, protože mnoho příznaků se překrývá s příznaky jiných zdravotních stavů.
Existují pevně stanovená kritéria pro postkomoční syndrom, která vyžadují, aby související symptomy ve třech nebo více kategoriích byly přítomny po dobu jednoho měsíce nebo déle.
Lékař může také provádět neurologické testy, aby zkontroloval jakékoli problémy s rovnováhou nebo kognitivní změny. Může také použít CT vyšetření nebo MRI vyšetření ke kontrole snímků mozku a vyloučení jakýchkoli jiných možných základních příčin.
Léčba postkomočního syndromu
Léčba postkomočního syndromu se zaměřuje zejména na poskytování úlevy od příznaků, aby tato léčba pomohla člověku zvládnout tento stav. Odpočinek je jednou z nejdůležitějších součástí léčby postkomočního syndromu, protože umožňuje mozku zotavit se a vyléčit se z otřesu mozku.
Sponzorováno
Pokud je to možné, lékaři se často vyhýbají užívání léků k léčbě symptomů postkomočního syndromu, protože poranění hlavy může způsobit, že mozek bude citlivější na užívání léků a jsou zde možné vedlejší účinky.
Lékaři mohou lidem doporučit, aby počkali několik týdnů před zahájením aktivní léčby, jako je cvičební plán nebo jiný typ terapie. Vícečetné otřesy mozku v krátkém čase navíc mohou výrazně zhoršit příznaky a oddálit zotavení.
Lidé mohou vyzkoušet řadu různých terapií, které jim mohou pomoci při zotavení z postkomočního syndromu. U všech těchto terapií by měl pacient spolupracovat s lékařem, který bude sledovat jejich pokrok a může upravit léčebný plán podle potřeby tak, aby mu vyhovoval.
Zraková terapie
Zraková terapie využívá řadu cvičení na pomoc lidem, kteří mají problémy se zrakem kvůli postkomočnímu syndromu. Cvičení mohou pomoci opravit poškození zrakového systému nebo pomoci mozku přizpůsobit se změnám.
Neurooptometrická rehabilitace
Neuro-optometrická rehabilitace také funguje tak, že se zaměří na jakékoli problémy se zrakem, které lidé mohou pociťovat. Plán léčby bude kombinovat použití čoček, hranolů a filtrů, které pomohou stimulovat části mozku, které nefungují jako obvykle.
Neurooptometrická rehabilitace (také nazývaná neurooptometrie) je specializovaná oblast optometrie, která se zaměřuje na diagnostiku a léčbu vizuálních problémů spojených s neurologickými podmínkami nebo traumatickými mozkovými poraněními. Tato forma rehabilitace se snaží optimalizovat vizuální funkce, zejména v případech, kdy dochází k poruchám vnímání, integrace a zpracování vizuálních informací v mozku.
V případě tohoto syndromu jsou to tedy traumatická poranění mozku. Osoby s traumatickým poraněním mozku mohou mít potíže s koordinací očí, potíže s přizpůsobením se na změnu světelných podmínek nebo potíže s vnímáním hloubky. To neurooptometrická rehabilitace řeší.
Vestibulární rehabilitace (terapie)
Vestibulární terapie může pomoci lidem, pokud pociťují velké závratě jako příznak postkomočnímu syndromu. Cvičení na podporu rovnováhy a stability může pomoci snížit tento velmi nepříjemný symptom.
Fyzikální terapie
Pokud postkomoční syndrom způsobuje fyzickou bolest v těle, fyzikální terapie může pomoci zmírnit příznaky. Tato forma terapie může znamenat třeba masáž, jemné cvičení a tepelnou terapii pro uvolnění těla a podporu zotavení. Vše dělané tak, aby postkomoční syndrom postupem časem vyřešilo.
Zátěžová terapie
Zátěžová terapie využívá jemné aerobní cvičení, které pomáhá tělu zotavit se. Lidé mohou používat bazén nebo i nějaké vybavení tělocvičny, jako je běžecký pás, který s sebou nese minimální riziko poranění hlavy.
Lékař bude během této terapie jednotlivce pečlivě sledovat, aby se ujistil, že cvičení nepřehání, což může zpomalit zotavení.
Kognitivně behaviorální terapie
Kognitivně behaviorální terapie může pomoci lidem, kteří mají příznaky postkomočního syndromu související s náladou, jako je deprese, úzkost nebo změny nálady.
Kognitivně behaviorální terapie pomáhá lidem uvědomit si negativní vzorce myšlení a chování a poskytuje jim praktické nástroje k překonání těchto problémů.
Komplikace plynoucí z postkomočního syndromu
Postkomoční syndrom může způsobit různé problémy a komplikace – typicky třeba zvýšené riziko deprese. Pokud má někdo již existující problémový zdravotní stav, jako je deprese nebo migréna, otřes mozku a postkomoční syndrom jej mohou zhoršit.
Pokud postotřesový syndrom způsobuje, že se lidé necítí psychicky dobře, mohou být více ohroženi opakovanými zraněními. Vícenásobné otřesy mozku mohou vést k poškození mozku, což může vést k depresi a změnám v chování nebo osobnosti.
Aby se předešlo dalšímu poranění hlavy, měli by se lidé vyhýbat jakékoli činnosti nebo cvičení, které by mohly způsobit druhý otřes mozku a komplikace. Lidé, kteří sportují, by měli před pokračováním počkat, až se plně zotaví ze symptomů otřesu mozku.
Výhled pacientů
Může to chvíli trvat, než postkomoční syndrom zmizí, ale časem se zlepšuje. Lidé možná budou muset změnit své denní aktivity nebo rozvrh, aby měli více času na odpočinek.
Lidé by obecně měli spolupracovat se svým lékařem, aby jim pomohl zvládnout jejich příznaky a sledovat jejich pokrok. Plán léčby se bude u každého jednotlivce lišit, takže lidé mohou chtít vyzkoušet různé přístupy, aby zjistili, co pro ně funguje nejlépe.
Postkomoční syndrom není degenerativní onemocnění a ve většině případů časem zcela odezní. Je to následek úrazu.
Doba trvání postkomočního syndromu může být různá u každého jednotlivce a závisí na mnoha faktorech, včetně závažnosti původního traumatického mozkového poranění, individuálních charakteristik pacienta a dostupnosti vhodné léčby a podpory.
U některých lidí postkomoční syndrom může přetrvávat po dobu několika týdnů nebo měsíců, zatímco u jiných může trvat mnohem déle. Někteří lidé mohou zažívat symptomy postkomočního syndromu po dobu několika let po úraze. V některých případech mohou symptomy trvat mnohem déle, i když jsou většinou méně výrazné než v prvních měsících po poranění. Někdo je má jemně i 10 let po zranění a déle. Profi sportovci, kteří otřes mozku zažili ve své kariéře mnohokrát (třeba hokejista Eric Lindros utrpěl během své kariéry mnoho otřesů mozku), mohou mít postkomoční syndrom až do konce svého života.
Důležité je, aby byl každý případ individuálně hodnocen lékařem a aby byl pacientovi poskytnut vhodný léčebný plán. Léčba může znamenat kombinaci léků, fyzioterapie, kognitivní terapie a psychologické podpory. Podpora ze strany rodiny a blízkých lidí je také klíčovým prvkem při zvládání postkomočního syndromu.
V některých případech může být vhodné odkazovat pacienta na specializovaná centra pro rehabilitaci po traumatickém zranění mozku, kde je k dispozici komplexní péče a odborníci se zaměřením na toto specifické onemocnění.
Sponzorováno
Máte s postkomočním syndromem nějaké zkušenosti? Budu moc rád za komentáře pod článkem.
Studie a zdroje článku
- Zdroj obrázku ve článku: VitalikRadko / depositphotos.com
- Postconcussive Syndrome Autoři: Cara M. Permenter; Ricardo J. Fernández-de Thomas; Andrew l. Sherman.
- Prevalence of post-concussion syndrome and associated factors among patients with traumatic brain injury Autoři: Assefa Agegnehu Teshome, Gashaw Walle Ayehu
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Lidský mozek
Přečtěte si také naše další články