Narcistická porucha osobnosti – příznaky, příčiny a léčba 4.86/5 (42)

Člověk s narcistickou poruchou osobnosti má dlouhodobý nepřiměřený pocit vlastní sebedůležitosti, výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými. Osoby s narcistickou poruchou osobnosti se těmito vlastnostmi a nadměrným vyžadováním ocenění od druhých dostávají do opakovaných a někdy vyhrocených konfliktů. Na kritiku či nepotvrzení vlastní jedinečnosti reagují často velmi odmítavě, konfrontačně a agresivně, ale někdy i depresivně. Mají problém s empatií vůči druhým a cítí se jimi nepochopeni. Často se opájejí různými fantaziemi, ve kterých je prokázána jejich jedinečnost, výjimečnost – například, že jsou slavní objevitelé, umělci a podobně. Navzdory případnému talentu často pro svoji potřebu okamžitého uznání nedotahují své plány dokonce a začnou hledat ocenění v jiné oblasti.

Při narcistické poruše osobnosti jde o extrémní variantu běžně se vyskytujících a důležitých vlastností, jako jsou sebevědomí, sebeúcta a sebeprosazení. Předpokládá se, že v pozadí této poruchy je neustálá sebenejistota a obavy z odmítnutí druhými. Lidé s narcistickou poruchou však obtížně získávají náhled na podstatu svých potíží a spíše vytrvale obviňují druhé. Pokud nenajdou uznání v nějaké skupině či oblasti jejich zájmu, často se rychle přeorientují jiným směrem. Porucha se vyskytuje častěji u mužů, výskyt v dospělé populaci se odhaduje na méně než jedno procento.

Příčina vzniku narcistické poruchy osobnosti

Příčina vzniku narcistické poruchy osobnosti nejsou dostatečně vyjasněny. Z biologických faktorů, které přispívají ke vzniku narcistické poruchy osobnosti jsou to dědičné vlivy (viz rizikové faktory). Za významnou příčinnou proměnnou se považuje i nevyrovnaná, excentrická rodinná výchova s nestálými vztahy a pravidly, kde se zdůrazňují hodnoty jako výjimečnost, předurčenost a nadřazenost členy rodiny či pacienta. Narcistická porucha osobnosti, nebo její příznaky nejsou vzácné u reálně úspěšných, nadaných či jinak výjimečných lidí.

Je velmi těžké uspokojit potřebu člověka s narcistickou poruchou osobnosti po uznání vlastní výjimečnosti. Z hlediska psychických příčin se uvažuje nad hlubokou sebanejistotou, nejistotu ve vztazích k druhým a k životních hodnotám, které jsou hyperkompenzované přesvědčením o své jedinečnosti. Jakékoliv vnímáné zpochybnění či nepotvrzení této skutečnosti vnímá člověk s narcistickou poruchou osobnosti jako silný a nepřátelský útok ze strany druhých a aktivně až agresivně na to reaguje, někdy však propadá depresi. V pozdějším věku a při opakovaném neúspěchu či nenaplnění vlastních představ se někdy vztahují do sebe a existuje zvýšené riziko rozvoje depresivní poruchy.

Příznaky narcistické poruchy osobnosti

Jako u všech diagnóz poruch osobnosti i při schizoidní poruše osobnosti musí být splněna všeobecná diagnostická kritéria pro poruchy osobnosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN – 10):

Musí jít o dlouhodobé stavy, které nelze přisoudit poškození mozku, jiné psychiatrické poruše a které odpovídají těmto kritériím:

(a) výrazně disharmonické postoje a chování, které obvykle zahrnují několik funkčních oblastí, např. afektivita, vzrušivost, kontrolu impulzivity, způsoby vnímání, myšlení a styl vztahů k ostatním lidem,
(b) abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševní poruchy,
(c) vzorec abnormálního chování ovlivňuje celou osobnost a je jasně maladaptivní v širokém rozsahu osobních i sociálních situací,
(d) výše uvedené projevy se vždy objevují v průběhu dětství či dospívání a pokračují do dospělosti,
(e) porucha vede ke značné osobní nepohodě, což ale může být zřejmé až v pozdějším průběhu,
(f) porucha je obvykle, ne vždy, spojena s významným zhoršením výkonu, jak v zaměstnání, tak ve společenské oblasti.

Pro člověka s narcistickou poruchou osobnosti je typické:
Přetrvávající pocit grandiozity (ve fantazii či chování), potřeba obdivu a nedostatek empatie, které obvykle začínají v rané dospělosti a projevují se v nejrůznějších souvislostech, tak jak je určeno následujícími (pěti či více) příznaky:

(1) velikášský pocit vlastní důležitosti (přehánění úspěchu a talentu, očekávání uznání vlastní nadřazenosti bez odpovídajících úspěchů),
(2) opájení se fantaziemi o vlastní úspěšnosti, moci, brilantnosti, kráse či ideální lásce,
(3) víra ve vlastní jedinečnost a zvláštnost a v to, že může být pochopen výhradně výjimečnými lidmi, popřípadě, že se může setkávat pouze s jedinečnými či vysoce postavenými lidmi nebo institucemi,
(4) potřeba nadměrného obdivu,
(5) pocit oprávnění, přehnané požadavky a očekávání přednostního zacházení či automatického souhlasu s vlastními požadavky,
(6) zneužívání druhých k vlastnímu prospěchu,
(7) nedostatek empatie, tj. neochota nebo neschopnost rozpoznat a vžít se do pocitů a potřeb druhých,
(8) arogantní, povýšené a domýšlivé postoje či chování.

Příklad narcistické poruchy osobnosti:
Student vysoké školy se opakovaně dostává do konfliktů s vyučujícími i spolužáky. Kvůli nesplnění podmínek a opakování zkoušek studuje školu už o dva roky déle. Jádrem konfliktů mezi ním a okolím je jeho neuctivé a slovně agresivní chování či urážení ostatních, neboť má často pocit, že ho dostatečně neoceňují, neváží si ho a celkově ho nechápou. K druhým má tendenci přistupovat s nadřazeností, ve škole často vystupuje s různými seminárními pracemi na netradiční či kontroverzní témata, které ale často nestihne dokončit či předat.

Píše různým významným zahraničním odborníkům v oblastech, které ho právě zajímají, a svou korespondencí následně obhajuje své postoje a přesvědčení, nebo je používá jako důkazy vlastní jedinečnosti. Svým spolužákům otevřeně dává najevo svou celkovou „převahu“. To u nich vede k odmítání nebo zesměšňování, což snáší velmi těžko. Spolužáci jsou přesvědčeni, že je inteligentní, ale jeho chování je odpuzuje a považují ho za „dětinské“ a nezralé. Má velké plány, že když skončí školu bude se věnovat ním nedokončeným projektům, který významně ovlivní nejen vědeckou oblast, kterou studoval. Začal studovat i další školu, ale po prvním semestru ji zanechal.

Vyrůstal ve velmi konfliktní rodině. Rodiče se rozvedli, když byl malý a v různých časových obdobích si ho navzájem „přehazovali“. Matka ho hýčkala a opakovaně vyjadřovala různá očekávání, kým vším by se mohl stát. On sám odmalička snil, že když bude velký, stane se slavným a ostatní ho budou obdivovat. V současnosti cítí velkou frustraci z neuznání jeho osoby a jeho vizí, na což kromě kritiky a agrese vůči okolí někdy reaguje depresivně a nadměrně užívá alkohol.

Rizikové faktory narcistické poruchy osobnosti

K rizikovým faktorům patří výskyt psychických poruch v příbuzenstvu, zejména poruch osobnosti (emočně nestabilní či narcistická porucha), ale i depresivních poruch či bipolární afektivní poruchy. Z hlediska environmentálních dopadů je rizikovým disharmonické, excentrické a nevyrovnané rodinné prostředí, kde se přehnaně zdůrazňuje výjimečnost, jedinečnost a důležitost pacienta či jiných členů rodiny nebo příbuzenstva a chybí přiměřené zrcadlení osobnosti dítěte a jeho výkonu.

Diagnostika narcistické poruchy osobnosti

Diagnostika narcistické poruchy osobnosti stojí na důkladném klinickém rozhovoru s pacientem a získáním podrobné osobní, rodinné a pracovní historie (anamnézy) nejen od samotné osoby ale nejlépe i od blízkých lidí – partnera / ky , rodiny, přátel a pod. Žádná porucha, ani narcistická porucha osobnosti by neměla být v žádném případě dávána narychlo a jen na základě jedné metody posouzení (např. osobnostního dotazníku, či rozhovoru).

Test narcistické poruchy osobnosti

Existuje velké množství „testů“ osobnosti (uvozovky při slově test uvádíme proto, že jde ve skutečnosti o dotazníky, testy se v psychologické terminologii používají spíše pro úkoly se správným řešením, kde je možné člověka porovnat s nějakou normovanou vzorkem – např. Inteligenční testy). Mnohé jsou dostupné i on-line, mnohdy je však jejich původ i kvalita sporná.

Ještě více než v jiných případech je třeba zdůraznit, že takto získaná „diagnóza“ nemusí znamenat, že má člověk poruchu osobnosti. A jako v případě všech diagnóz platí: hlavním účelem diagnózy je srozumitelná a standardní komunikace mezi lékaři i dalšími odborníky v oblasti zdraví, která má sloužit léčebným účelům!
Opět zdůrazňujeme, že i v případě jakéhokoliv dotazníku jde jen o orientační výsledek, který v žádném případě nenahrazuje kvalifikovanou odbornou diagnózu!

Prevence narcistické poruchy osobnosti

Primární prevence pro rozvoj narcistické poruchy osobnosti je odstraňovat rizikové faktory jejího vzniku. K těm patří dominantní ale ochraňující výchova ze strany rodičů, spojená s nekritickým zdůrazňováním výjimečných schopností a vlastností dítěte a často i členy rodiny vůbec.

Léčba narcistické poruchy osobnosti

Léčba symptomů narcistické poruchy je komplikovaná. Člověk s narcistickou poruchou obvykle nemívá pocit, že by problém byl v něm, typicky právě naopak. Cítí se být výjimečný a je přesvědčen, že druzí lidé mu nerozumí, závidí mu a nedoceňují ho. Obvykle se obrací na odborníky z oblasti duševního zdraví spíše v rámci depresivních potíží a stěžuje si na nepochopení ze strany druhých. V případě rozvoje deprese je možné podávání antidepresiv, při kolísání nálady je možné zvážit léky ze skupiny tzv. stabilizátorů nálady.

Z psychoterapeutických postupů není obvykle možné použít specifické tréninkové či na problém zaměřené postupy. Důvodem je proměnlivost konkrétních problémů a témat, které pacient s narcistickou poruchou přináší. Důležité je postupné budování náhledu na vlastní chování, jeho příčiny a reakce okolí. Pro dosažení pozitivní změny asi bude nutná spíše dlouhodobá psychoterapie, kde důležitou roli hraje i vztah s terapeutem.

Životní styl s narcistickou poruchou osobnosti

Problémem osoby s narcistickou poruchou osobnosti může být dost „těkavý“ a hektický životní styl, protože se snaží o neustálé oceňování sebe a své osoby. V případě, že se nedočká naplnění potřeb uznání a ocenění má člověk s narcistickou poruchou osobnosti tendenci být rychle frustrovaný, ztrácí motivaci a často se vrhne na novou oblast ale hledá potvrzení u jiných lidí. Pozitivní změnou by mohlo být průběžné ale přiměřené oceňování (se) za dosažené i menší úspěchy a snaha snížit na výkon orientovaný životní styl.

Související onemocnění narcistické poruchy osobnosti

Narcistická porucha osobnosti souvisí s vyšším rizikem výskytu jiné psychické poruchy, zejména depresivní reakce a velké depresivní poruchy. Pro pocity vnitřního napětí a deprese, které někdy nedává najevo je u člověka s narcistickou poruchou osobnosti i vyšší riziko závislosti na návykových látek, zejména alkoholu.

Jak pomoci nemocnému

Někdy se rozlišují dvě formy narcistické poruchy osobnosti. V prvním případě jde o lidi, kteří jsou velmi citliví a vnímaví na ocenění ale i nejmenší známky urážky a kritiky, kterou nesou velmi těžko. Mají lepší prognózu uvědomit si nepřiměřenost svých reakcí a tím, že se snaží vnímat reakce druhých, se s nimi lépe navazuje vztah a jsou ochotnější k některým změnám. Při vnímaném odmítání či nedocenění reagují s pocity zranění a deprese. V druhém případě jde o málo empatickou, na sebe zaměřenou formu narcistické poruchy, kdy je ochota zabývat se názory a potřebami druhých a pravděpodobnost náhledu na svoji poruchu nižší. Na rozdíl od první skupiny častěji reagují hněvem, odmítáním a útočení vůči lidem, kteří je domněle jestli opravdu kritizují či neoceňují.

V obou případech, pokud máme zájem a dobrý vztah s člověkem s narcistickou poruchou osobnosti, možná je odbré taktně, ale důsledně upozorňovat na nevhodnost, které se dopustili jeho reakcí vůči nám či okolí, spolu s nabízením alternativních konstruktivnějších reakcí. Důležitou součástí je i přiměřeně oceňovat, ale nenechat se vtáhnout do neustálého přitakání.

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy

Přečtěte si také naše další články