Obsah článku
- Gliom je typ nádoru, který vzniká v mozku nebo míše v tkáni zvané gliová tkáň. Gliová tkáň zahrnuje buňky zvané glie, které podporují a udržují normální funkci nervových buněk. Gliomy jsou nejčastější formou primárních nádorů mozku, tj. nádorů, které vznikají přímo v mozku a nejsou důsledkem metastáz z jiné části těla.
- Existuje několik typů gliomů, včetně astrocytomů, oligodendrogliomů a ependymomů. Tyto nádory se liší podle typu glie, z níž vznikají, a podle charakteristik buněk, které obsahují.
- Mezi hlavní příznaky gliomů patří bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, změny v chování, ztráta citlivosti nebo svalová slabost. Diagnóza gliomu zahrnuje obvykle MRI nebo CT vyšetření mozku a následně biopsii, která poskytne vzorek tkáně pro laboratorní analýzu.
- Léčba gliomu může být: chirurgický zákrok, ozařování a chemoterapie. Přesnost a úspěšnost léčby závisí na mnoha faktorech, včetně typu gliomu, jeho umístění, velikosti a celkového zdraví pacienta. Prognóza gliomu může být různá a je obvykle stanovena lékařem na základě specifických charakteristik každého jednotlivého případu.
Gliové buňky jsou shlukem buněk, které obklopují a podporují neurony mozku a míchy. Abnormální růst gliových buněk může vést k nádorům známým jako gliomy. Gliomy jsou nejčastějším typem mozkových nádorů. Tvoří asi 30 procent nádorů centrálního nervového systému a asi 80 procent zhoubných nádorů mozku. Ačkoli gliomy obecně postihují starší jedince, některé podtypy gliomů, jako je pilocytární astrocytom, jsou častější u dětí. Pilocytární astrocytomy jsou relativně benigní, zatímco jiné bývají maligní.
Příznaky gliomu se liší v závislosti na umístění nádoru. Například v závislosti na blízkosti vitálních struktur mohou gliomy mozku způsobit bolesti hlavy, záchvaty, zvracení, změny osobnosti, kognitivní poruchy a další příznaky. Gliomy zrakového nervu (nádory na nervu, který přenáší vizuální signály z vašich očí do mozku) mohou způsobit problémy se zrakem nebo jiné smyslové poruchy, jako jsou halucinace. Gliom míchy může způsobit necitlivost, bolest a/nebo slabost v končetinách.
Tvorba gliomu – ilustrace
U koho se gliomy objevují?
Gliomy se objevují, když určité typy buněk (gliové buňky) akumulují genetické mutace (změny v DNA), které je činí odolnými vůči přirozenému kontrolnímu systému našeho těla. Mutace vedoucí ke gliomům se mohou vyskytovat sporadicky nebo se hromadí vystavením různým individuálním rizikovým faktorům, rizikovým faktorům životního prostředí a životního stylu. Nebylo zjištěno, že by gliomy byly dědičné, ačkoli rodinná anamnéza gliomu může zvýšit riziko výskytu. Ve studiích se uvádí několik rizikových faktorů gliomů:
Věk: Některé typy gliomů (pilocytární astrocytomy a ependymomy) se typicky vyskytují v dětství, zatímco jiné typy gliomů (glioblastomy a oligodendrogliomy) se vyskytují častěji u dospělých. Nádory mozku se obecně častěji objevují v pokročilém věku.
Pohlaví: Gliomy se častěji vyskytují u mužů, i když rozdíl je nepatrný ve srovnání s jinými typy nádorů.
Genetika: Rodinná anamnéza gliomu může zvýšit riziko výskytu gliomu. U pacientů se vzácnými dědičnými rakovinovými syndromy (tj. neurofibromatózou, tuberózní sklerózou, Lynchovým syndromem, Li-Fraumeniho syndromem, syndromem melanomového nádoru nervového systému, Ollierovou chorobou a Maffucciho syndromem) může být pravděpodobnější, že se u nich vyvinou gliomy.
Ozáření: Ionizující záření (jako je jaderné záření, elektromagnetické vlny a dokonce i rentgenové záření) může přispívat ke vzniku mozkových nádorů; souvislost mezi zářením a gliomem však není ojedinělá.
Dieta: Oxidanty v naší stravě mohou zvýšit riziko vzniku gliomů. Je vhodné udržovat dietu s dostatkem ovoce, zeleniny a přírodních antioxidantů a zároveň se vyhýbat velkému množství zpracovaných potravin a potravin s obsahem dusičnanů.
Virové infekce: Některé viry mohou změnit DNA našeho těla. I když studie probíhají, neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by naznačoval, že virové infekce vedou k výskytu gliomů.
Stres: V několika laboratorních studiích bylo prokázáno, že akutní i chronický stres podporuje růst nádoru; neexistují však žádné konkrétní důkazy, které by spojovaly stres s výskytem, růstem nebo opakovaným výskytem gliomu.
Typy gliomů – Jak jsou klasifikovány gliomy?
Existuje několik typů gliomů, které jsou klasifikovány podle typu gliových buněk, ze kterých pocházejí.
Sponzorováno
- Astrocyty: Tyto buňky ve tvaru hvězdy, které způsobují astrocytomy a glioblastomy, vyživují neurony a regulují biochemickou rovnováhu mozku. Astrocytomy, nejběžnější forma gliomu, se obvykle vyskytují v mozku a příležitostně v míše. Glioblastomy, dříve označované jako glioblastoma multiforme, jsou agresivní a maligní nádory IV. stupně.
- Ependymální buňky: Tyto buňky vystýlají dutiny v mozku a míše, které produkují mozkomíšní mok, aby tlumil CNS a transportoval živiny a odpad. Tyto buňky mohou způsobit ependymomy, vzácnou formu gliomu vyskytující se většinou u dětí.
- Oligodendrocyty: Tyto buňky produkují myelin, látku, která pokrývá neurony (ty části, které spojují mozkové buňky), aby se zvýšila rychlost přenosu. Oligodendrogliomy mohou vznikat z oligodendrocytů.
Gliomy jsou dále klasifikovány podle stupně, který určuje, jak abnormální nádorové buňky vypadají pod mikroskopem. Aby bylo možné určit stupeň gliomu, musí být odebrán vzorek. Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje mozkové nádory na 4bodové škále podle toho, jak agresivní (rychle rostoucí, rakovinné) jsou, následovně:
- Stupeň I: Tyto gliomy jsou tvořeny pomalu rostoucími buňkami. Obvykle tedy velmi reagují na léčbu a mají nejvyšší míru přežití.
- Stupeň II: Přestože se tyto nádory skládají z relativně pomalu rostoucích buněk, jsou stále schopny napadnout normální tkáně. Časem se tedy mohou stát maligními.
- Stupeň III: Pokud gliom obsahuje aktivně se množící buňky, mohou tyto buňky infiltrovat normální mozkovou tkáň a transformovat se do vyššího stupně i po odstranění.
- Stupeň IV: V této fázi buňky rychle reprodukují abnormálně strukturované buňky. Stupeň IV je proto nejzhoubnějším stupněm nádorů. Tyto nádory již často vytvářejí nové krevní cévy k udržení růstu a napadají okolní nervové tkáně.
Léčba gliomu
Léčba gliomů, včetně glioblastoma multiforme (GBM), zahrnuje multidisciplinární přístup, který může zahrnovat chirurgický zákrok, radiační terapii a chemoterapii. Konkrétní léčebný plán závisí na faktorech, jako je typ a stupeň gliomu, jeho umístění v mozku a celkový zdravotní stav pacienta. Zde je přehled primárních léčebných modalit:
Chirurgické řešení – operace
Cíl: Cílem operace je odstranit co největší část nádoru při zachování základních mozkových funkcí.
Resekce: V některých případech může neurochirurg provést resekci – vyříznutí nádoru. Úplné odstranění však může být náročné, zvláště pokud se nádor nachází v kritických nebo nepřístupných oblastech mozku.
Radiační terapie
Cíl: Radiační terapie se často používá k cílení zbývajících nádorových buněk po operaci nebo k léčbě nádorů, které nelze chirurgicky odstranit.
Externí záření: Vysokoenergetické paprsky jsou nasměrovány na nádor z vnějšku těla.
Brachyterapie: Radioaktivní materiál je umístěn přímo do nádoru nebo do jeho blízkosti.
Chemoterapie
Adjuvantní terapie: Chemoterapie může být použita vedle chirurgického zákroku a ozařování jako adjuvantní terapie k cílení zbývajících rakovinných buněk. Adjuvantní léčba je dodatečná protinádorová léčba, která se podává po primární léčbě, aby se snížilo riziko recidivy (návratu zhoubného nádoru).
Temozolomid: Tento perorální chemoterapeutický lék se běžně používá při léčbě glioblastomu.
Cílená terapie
Účel: Cílené terapie mají za cíl interferovat se specifickými molekulami zapojenými do růstu a progrese rakovinných buněk.
Bevacizumab: Tento antiangiogenní lék lze použít k inhibici tvorby nových krevních cév zásobujících nádor.
Imunoterapie
Účel: Imunoterapie je vyvíjející se oblastí výzkumu, jejímž cílem je využít imunitní systém těla k rozpoznání a napadení rakovinných buněk.
Inhibitory kontrolních bodů: Tyto léky se zaměřují na kontrolní body imunitního systému, čímž zvyšují schopnost těla vyvolat imunitní odpověď proti nádoru. Inhibitory kontrolních bodů (ICIs) jsou monoklonální protilátky s imunomodulačním účinkem, které blokují brzdné mechanismy aktivace T buněk.
Klinické studie
Účel: Účast v klinických studiích může poskytnout přístup k experimentální léčbě a přispět k pokroku ve výzkumu gliomů.
Nové terapie: Probíhající výzkum zkoumá nové léky a léčebné strategie ke zlepšení výsledků u pacientů s gliomy.
Podpůrná péče
Léčba příznaků: Léčba gliomu může mít vedlejší účinky a podpůrná péče je nezbytná pro zvládnutí příznaků, jako je bolest, záchvaty a neurologické deficity.
Rehabilitace: Fyzikální a pracovní terapie mohou být použity k pomoci pacientům získat nebo udržet funkční schopnosti.
Následná péče
Monitorování: Pravidelné následné návštěvy u lékaře jsou klíčové pro sledování stavu pacienta, posouzení léčebné odpovědi a řešení jakýchkoliv vznikajících problémů.
Zobrazovací zařízení: Zobrazovací zařízení, jako jsou MRI nebo CT skeny, se často používají ke sledování recidivy nebo progrese nádoru.
Sponzorováno
Máte nějaké zkušenosti s gliomem? Budeme rádi za komentáře pod článkem.
Studie a zdroje článku
- Zdroj obrázku ve článku: interactimages / depositphotos.com
- Gliomas Autoři: Fassil B. Mesfin; Mohammed A. Al-Dhahir.
- A Potential New Treatment for High-Grade Glioma: A Study Assessing Repurposed Drug Combinations against Patient-Derived High-Grade Glioma Cells Autoři: Sarah Lastakchi, Mary Kanyinsola Olaloko
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Lidský mozek
Přečtěte si také naše další články