Crouzonův syndrom (kraniofaciální dysostóza) – příznaky, příčiny a léčba 4.64/5 (14)

• Crouzonův syndrom je vzácné genetické onemocnění, které spadá do skupiny kraniosynostóz – stavů, při kterých dochází k předčasnému srůstu lebečních švů.
• Je způsoben mutací v genu FGFR2 (fibroblastový růstový faktor receptoru 2), což vede k narušenému vývoji kostí lebky a obličeje.
• Crouzonův syndrom je dědičný autosomálně dominantním způsobem, což znamená, že k projevu stačí mutace jedné kopie genu, ale může také vzniknout spontánně (de novo mutace).
• Ve většině případů bývá intelekt normální, i když mohou být přítomny problémy spojené se zvýšeným nitrolebním tlakem.

Crouzonův syndrom je vzácná genetická porucha. Jedná se o formu kraniosynostózy, stavu, při kterém dochází k předčasnému uzávěru (obliterace) jednoho či více švů (sutur) mozkovny vedoucí k její charakteristické deformitě.

Švy lebky umožňují hlavě kojence růst a expandovat. Nakonec se tyto kosti spojí a vytvoří lebku. U Crouzonova syndromu se lebeční švy spojují předčasně a negativně ovlivňují správný růst lebky a hlavy a potenciálně mění tvar a vývoj lebky. Mohou být ovlivněny také některé kosti v obličeji. Závažnost kraniosynostózy může být u jednoho kojence odlišná ve srovnání s druhým. Mezi příznaky patří především abnormality obličeje a hlavy. Inteligence obvykle není ovlivněna. Crouzonův syndrom je způsoben změnami (mutacemi) v jednom z genů FGFR, obvykle FGFR2, a je zděděn autozomálně dominantním způsobem.

 

Crouzonův syndrom a jeho příznaky

Crouzonův syndrom, známý také jako kraniofaciální dysostóza, je primárně charakterizován předčasným uzavřením lebečních švů mezi určitými kostmi v lebce (kraniosynostóza) a výraznými abnormalitami obličeje. Kraniální a obličejové malformace se mohou lišit, od mírných až po potenciálně závažné, a to i u členů stejné rodiny.

Například stupeň kraniální malformace je variabilní a závisí na konkrétních ovlivněných kraniálních švech, stejně jako na pořadí a rychlosti progrese. U většiny postižených jedinců dochází k předčasné fúzi stehů (tj. Koronálních a sagitálních stehů) mezi kostmi tvořícími čelo (čelní kost) a horními stranami lebky (temenní kosti). U některých lidí může být navíc zahrnut šev mezi hřbetem a stranami lebky (tj. Lambdoidální šev) nebo jiné švy. U většiny jedinců s Crouzonovým syndromem způsobí časná suturální fúze neobvykle krátkou a širokou hlavu (brachycefalie), či je problém plagiocefalie. U ostatních pacientů se hlava může jevit jako dlouhá a úzká nebo trojúhelníková (trigonocefalie).

Vzácně předčasné uzavření několika lebečních švů způsobuje, že lebka je abnormálně rozdělena do tří laloků (deformace lebky čtyřlístku). U pacientů s Crouzonovým syndromem kraniosynostóza obvykle začíná během prvního roku života a postupuje přibližně do dvou až tří let. Kraniosynostóza však může být někdy zjevná při narození nebo, vzácněji, nemusí být vůbec zaznamenána během raného dětství.

U většiny jedinců jsou také někdy problémy s lebkou v části, kde jsou oční bulvy. Výsledkem potom je, že oční bulvy vyčnívají nebo vystupují dopředu (proptosa). Kvůli těmto abnormalitám jsou postižení jedinci neobvykle náchylní k rozvoji zánětu předních, průhledných oblastí očí (tj. Expoziční keratitidy), jakož i membrán, které lemují vnitřní povrchy víček a pokrývají oční bělma. Crouzonův syndrom je také často spojován s dalšími očními abnormalitami – oči, které jsou od sebe vzdáleny širší než obvykle (hypertelorismus) a oči, které nesměřují stejným směrem (strabismus). Někdy mohou různé oční abnormality vést ke ztrátě zraku.

Crouzonův syndrom je spojen i s dalšími kraniofaciálními abnormalitami. Postižení jedinci mají často výrazné čelo; zakřivený nos; neobvykle ploché nebo nedostatečně rozvinuté oblasti střední tváře (hypoplázie středního obličeje); a krátký horní ret. Kromě toho se může také objevit malá, málo vyvinutá horní čelist (hypoplastická horní čelist) s výčnělkem dolní čelisti (relativní čelistní prognathismus). Typické problémy se zuby zahrnují vysoce klenuté úzké patro se zuby, které se při kousání nesetkávají.

Přibližně u 30% jedinců s Crouzonovým syndromem se vyvine hydrocefalus, stav, který je charakterizován zhoršeným průtokem nebo absorpcí tekutiny (tj. mozkomíšního moku), která cirkuluje dutinami (komorami) mozku a páteřního kanálu, což může vést ke zvýšení tlaku tekutin v lebce (intrakraniální tlak) a mozku a dalších souvisejících nálezů.

Někteří postižení jedinci mají poruchu sluchu kvůli neschopnosti přenášet zvukové impulsy do mozku (senzorineurální ztráta sluchu). U některých kojenců se v dětství mohou objevit problémy s dýcháním kvůli různým abnormalitám obličeje a horních cest dýchacích. V závažných případech to může vést k život ohrožujícím komplikacím s dýcháním.

Crouzonův syndrom a jeho příčiny

Crouzonův syndrom je způsoben změnami (mutacemi) v jednom z genů FGFR, nejčastěji FGFR2. Geny poskytují pokyny pro tvorbu proteinů, které hrají klíčovou roli v mnoha funkcích těla. Když dojde k mutaci genu, proteinový produkt může být vadný, neúčinný nebo nepřítomný. V závislosti na funkcích konkrétního proteinu to může ovlivnit mnoho orgánových systémů těla.

Změny v genu FGFR, které způsobují Crouzonův syndrom, se dědí autozomálně dominantním způsobem. Většina genetických onemocnění je dána stavem dvou kopií genu, jedné obdržené od otce a druhé od matky. Dominantní genetické poruchy se vyskytují, když je k vyvolání určité nemoci nezbytná pouze jedna kopie abnormálního genu. Abnormální gen může být zděděn od jednoho z rodičů nebo může být výsledkem nové mutace (změna genu) u postiženého jedince. Riziko přenosu abnormálního genu z postiženého rodiče na potomka je 50% pro každé těhotenství. Riziko je stejné pro muže i ženy.

U většiny jedinců se porucha vyskytuje v důsledku spontánních (de novo) genetických mutací, které se vyskytují ve vajíčku nebo spermatu. V takových situacích není porucha zděděna po rodičích.

Gen FGFR2 reguluje produkci proteinu známého jako receptor fibroblastového růstového faktoru (FGFR). Genetické mutace, které narušují fungování těchto proteinů, mohou vést k abnormalitám růstu a vývoje kostí, což nakonec povede k určitým malformacím kraniofaciální oblasti. Důkazy naznačují, že různé mutace v genu FGFR2 mohou způsobit řadu dalších souvisejících poruch, včetně Apertova syndromu, izolované koronální synostózy, Beare-Stevensonova syndromu, Pfeifferova syndromu a Jackson-Weissova syndromu.

Podle některých zpráv mohou navíc některé mutace FGFR2 vést u některých rodin k Crouzonovu syndromu, zatímco stejné mutace způsobují u jiných příbuzných Pfeifferův syndrom. Důsledky těchto zjištění nejsou zcela pochopeny.

Léčba Crouzonova syndromu

Léčba Crouzonova syndromu je zaměřena na specifické příznaky, které jsou patrné u každého jedince. Chirurgie je hlavní formou léčby postižených dětí, ale ne všechny děti budou vyžadovat chirurgický zákrok. Chirurgie se provádí za účelem vytvoření a zajištění dostatečného prostoru v lebce pro růst vyvíjejícího se mozku; je tedy potřeba zmírnit intrakraniální tlak (pokud je přítomen); a zlepšit vzhled hlavy postiženého dítěte.

Postižené děti by měly být prohlédnuty na klinikách s kraniofaciální specializací – tyto kliniky jsou často spojeny s významnými pediatrickými nemocnicemi nebo lékařskými centry. Tyto kliniky mají tým lékařů a dalších specialistů, kteří mají zkušenosti s léčbou kraniofaciálních poruch. Tým specialistů bude společně plánovat a provádět ošetření dítěte. Tito specialisté jsou třeba pediatři, neurochirurgové, plastičtí chirurgové, otolaryngolog, audiolog, oftalmolog, zubní specialista, sociální pracovníci. Zásadní je také psychosociální podpora celé rodiny.

Zdroje článku a studie na toto téma

• Crouzon syndrome: Genetic and intervention review Autor: M.K. Thong
• Crouzonův syndrom. Klinická a rentgenencefalometrická studie Autor: S Kreiborg

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Genetická onemocnění, Vzácná onemocnění

Přečtěte si také naše další články