Bloomův syndrom - co je to - příznaky, příčiny a léčba

Obsah článku



Bloomův syndrom postihuje mnoho různých tělesných systémů a je charakterizován pomalým růstem, citlivostí na slunce a zvýšeným rizikem rakoviny.
Mezi příznaky patří nízký vzrůst, kožní vyrážka citlivá na slunce a imunitní systém, který nefunguje správně.
Někteří lidé s Bloomovým syndromem mají poruchy učení, cukrovku 2. typu a chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN).
U většiny lidí s Bloomovým syndromem se často vyvine nějaký typ rakoviny do věku 40 let.
Bloomův syndrom je způsoben genetickými variantami v genu BLM a je zděděn autosomálně recesivně. Diagnóza je založena na příznacích, klinickém vyšetření a potvrzena výsledky genetického testování.
Léčba je obecně zaměřena na zvládnutí příznaků.

Bloomův syndrom je vzácná genetická porucha charakterizovaná nízkým vzrůstem, červenou vyrážkou citlivou na slunce, která se objevuje primárně na nosu a tvářích, mírnou imunitní nedostatečností se zvýšenou náchylností k infekcím, inzulínovou rezistencí, která se podobá cukrovce typu 2, a co je nejdůležitější, výrazně zvýšenou náchylností k mnoha typům rakoviny, zejména leukémii, lymfomům a nádorům gastrointestinálního traktu.

Diagnóza obvykle zahrnuje identifikaci charakteristických klinických rysů a / nebo molekulární testování k identifikaci změn genu BLM. Bloomův syndrom se dědí autosomálně recesivně, což znamená, že k němu dochází, když osoba zdědí dvě změněné (mutované) kopie genu BLM. Protože nejběžnější mutace BLM je ve východoevropské židovské populaci (Ashkenazi) přítomna s vysokou frekvencí, je často zařazována mezi židovská genetická onemocnění.

Příznaky Bloomova syndromu

Nejkonzistentnějším klinickým rysem Bloomova syndromu, pozorovaným ve všech fázích života, je špatný růst, který ovlivňuje výšku, váhu a obvod hlavy. Tento růstový nedostatek začíná před narozením a postižený plod je obvykle menší než je obvyklé pro gestační věk. Průměrná porodní hmotnost postižených mužů je 1760 g (rozmezí 900 – 3189 g) a postižených žen 1754 g (rozmezí 700 – 2892 g). Proporce těla jsou nicméně normální. Průměrná dospělá výška postižených mužů je 149 cm (rozmezí 128-164 cm) a u žen cca 138 cm (rozmezí 115-160 cm).

Zatímco vzhled obličeje lidí s Bloomovým syndromem je variabilní a může být takřka nerozeznatelný od nepostižených osob podobného věku a velikosti, kojenci a dospělí s Bloomovým syndromem se obvykle vyznačují výrazně úzkou hlavou a obličejem, ale mají normální tělesné proporce. Řídký podkožní tuk může způsobit, že nos a / nebo uši budou vypadat prominentně (neběžně). Přes svůj velmi malý obvod hlavy má většina postižených jedinců normální intelektuální schopnosti.

Potíže s krmením jsou běžně hlášeny u novorozenců, kojenců a malých dětí s Bloomovým syndromem. Dítě s Bloomovým syndromem se krmí pomalu, má sníženou chuť k jídlu a také jí omezenou škálu jídel. Některým kojencům s tímto syndromem byly umístěny trubičky pro podporu krmení. Navzdory těmto problémům je přírůstek hmotnosti mírný a děti jsou zřídka v normálním rozmezí pro růst, přestože jejich hladiny růstového hormonu jsou normální. Gastroezofageální reflux je u těchto dětí běžný a může přispívat k problémům s příjmem potravy.

Kožní léze jsou dalším charakteristickým znakem Bloomova syndromu. I když se pokožka při narození a v kojeneckém věku jeví jako normální, objeví se později na nose a tvářích červená vyrážka ve tvaru „motýla“ a někdy i na rukou a předloktích v důsledku dilatace malých krevních cév, nazývaných telangiektázie.

Červená vyrážka ve tvaru motýla

Kůže je vysoce citlivá na sluneční světlo (fotocitlivá) a tato vyrážka se často objevuje poprvé po vystavení slunci v prvním nebo druhém roce života. Na jiných částech těla se mohou objevit oblasti s neobvyklým hnědým nebo šedým zabarvením kůže.

Mužská sterilita je běžná, protože z důvodů, které nejsou dobře známy, muži s Bloomovým syndromem nejsou schopni produkovat normální množství spermií. Byl ale potvrzen jeden případ otcovství u mužů s Bloomovým syndromem (je to ale hodně výjimečné). Ženská neplodnost je také častá, protože u žen s Bloomovým syndromem přestává menstruace v neobvykle raném věku. Jedenáct žen v registru Bloomova syndromu nejméně jednou otěhotnělo, z nichž sedm porodilo celkem jedenáct zdravých dětí normální velikosti.

Mnoho lidí s Bloomovým syndromem může vykazovat známky imunitní nedostatečnosti. Výsledkem je, že u postižených se mohou objevit opakující se infekce, zejména infekce uší a infekce dýchacích cest. Asi 10% lidí s Bloomovým syndromem má navíc cukrovku.

U více než 50% lidí s Bloomovým syndromem se nakonec vyvine některá z různých druhů rakoviny, zejména leukémie a rakoviny zažívacího traktu, jako je rakovina tlustého střeva. Typy a umístění rakoviny v těle napodobují ty, které se vyskytují u běžné populace, ale rakovina se vyskytuje častěji a v dřívějším věku u pacientů s Bloomovým syndromem. Z 283 osob v registru Bloomova syndromu se u 148 jedinců (52%) vyvinulo celkem 240 rakovin. U jedné třetiny lidí, u kterých se vyvinula rakovina, se vyvinula vícečetná rakovina.

Zdá se, že lidé s Bloomovým syndromem mají 150–300krát vyšší riziko vzniku rakovinového bujení, jako lidé bez této poruchy. U většiny lidí s Bloomovým syndromem se pravděpodobně vyvine rakovina na celý život.

Sponzorováno

Příčiny

Bloomův syndrom se dědí autosomálně recesivně. To znamená, že u lidí s Bloomovým syndromem existuje mutace obou kopií genu BLM; a každý rodič nese jednu mutantní kopii a jednu normální kopii. Příčinný gen byl mapován na chromozomální místo 15q26.1 a je zodpovědný za tvorbu proteinu známého jako BLM. Jedna mutace, známá jako BLMAsh, je zodpovědná za více než 90% případů Bloomova syndromu mezi aškenázskými Židy.

Recesivní genetické poruchy se vyskytují, když jedinec zdědí stejný abnormální gen pro stejnou vlastnost od každého rodiče. To znamená, že aby byl postižen Bloomovým syndromem, osoba obdrží jednu kopii mutovaného genu od své matky a jednu kopii mutovaného genu od svého otce.

Riziko, že dva rodiče, kteří jsou nositeli, předají gen způsobující onemocnění, a proto budou mít postižené dítě, je 25% s každým těhotenstvím. Riziko mít dítě, které je nosičem jako rodiče, je 50% s každým těhotenstvím. Šance na to, aby dítě dostalo normální geny od obou rodičů, je 25%. Riziko je stejné pro muže i ženy. Rodiče, kteří jsou blízkými příbuznými, mají větší šanci než rodiče, kteří nejsou ve spojení, nést stejný abnormální gen, což zvyšuje riziko mít děti s recesivní genetickou poruchou.

Bloomův syndrom je předmětem zvláštního zájmu genetiků, protože pacienti s tímto stavem nesou chromozomy, které jsou vysoce nestabilní, takže se často vyskytují genové mutace. Kromě toho dochází u pacientů s Bloomovým syndromem k rekombinaci chromozomů s mnohem větší frekvencí a zdánlivě s mnohem větší lehkostí než obvykle. Většina kliniků zabývajících se studiemi Bloomova syndromu považuje těkavost chromozomů za hlavní přispěvatel k nízkému vzrůstu a predispozici k rakovině.

Léčba Bloomova syndromu

Léčba Bloomova syndromu je obecně symptomatická a podpůrná. Byla zveřejněna doporučení pro zdravotní dohled, která se zabývají diagnostikou, léčbou a sledováním komplikací u osob s Bloomovým syndromem [Cunniff et al. 2018].

Jak pro prevenci rakoviny kůže, tak pro typickou červenou vyrážku, která je u Bloomova syndromu běžná, by osoby s Bloomovým syndromem měly omezit kontakt s přímým slunečním zářením hledáním stínu, zejména mezi 10. a 16. hodinou. Zdravotní doporučení také doporučují zakrýt exponovanou pokožku oděvy, použití klobouku se širokým okrajem a slunečních brýlí blokujících UV záření, a aplikovat širokospektrální opalovací krém s SPF 30 dvakrát denně, nebo každé 2-3 hodiny, pokud jsou pacienti venku. Doporučuje se také každoroční vyšetření dermatologem.

Členům rodiny, přátelům a učitelům se doporučuje, aby se chovali k osobám s Bloomovým syndromem přiměřeně pro jejich chronologický věk, spíše než, že by byly v mladším věku, který naznačuje jejich neobvykle malá velikost. Kojenci, batolata a děti předškolního věku s Bloomovým syndromem by nicméně měly mít pečlivé vývojově sledováni. Pokud dojde k vývojovým zpožděním, může pomoci fyzická, pracovní a logopedická terapie. Výkon ve škole by měl být pravidelně hodnocen a rodiče by si měli být vědomi dostupné vzdělávací podpory.

Podávání růstového hormonu dětem s Bloomovým syndromem konzistentně nezvyšovalo rychlost růstu u většiny osob, ale u některých došlo ke zlepšení lineárního růstu. K použití růstového hormonu se u této populace přistupovalo opatrně z důvodu obav týkajících se zvýšeného rizika vzniku nádorů v důsledku jejich léčby. Pokud je předepsán růstový hormon, měla by být pečlivě sledována růstová odezva a hladiny IGF-1 a IGFBP-3 v séru, a pokud během léčby nedojde ke zvýšení rychlosti růstu, mělo by být podávání přerušeno.

Kvůli zvýšenému výskytu hypotyreózy u lidí s Bloomovým syndromem by měly být sérové hladiny TSH měřeny každoročně počínaje 10 rokem života.

Dokud nebudou k dispozici další informace týkající se léčby problematického stravovacího chování a gastrointestinálních příznaků, doporučuje se standardní léčba těchto problémů. To může zahrnovat konzultaci s gastroenterologem nebo odborníkem na krmení, užívání vysoce kalorických diet, zavedení preventivních opatření proti refluxu a užívání antirefluxních léků. Doplňkové krmení může mít za následek zvýšené ukládání tuku, nemusí ale nutně vést ke zlepšení lineárního růstu. Vzhledem k tomu, že u osob s Bloomovým syndromem byly zjištěny abnormality v lipidovém profilu, je třeba při stravování s vysokým obsahem tuku a / nebo vysokým cholesterolem postupovat opatrně. Lipidový profil pro detekci dyslipidémie se doporučuje každoročně počínaje 10 lety; u pacientů s dyslipidemií se doporučuje dietní léčba podle standardních protokolů.

Diabetes mellitus (cukrovka) je také převládající u pacientů s Bloomovým syndromem, proto by měla být hladina glukózy v krvi nalačno a hemoglobin A1C měřena každoročně počínaje 10. rokem a pacienti, jejich rodiny a jejich lékaři by měli být v pohotovosti ohledně příznaků, jako je zvýšená žízeň, zvýšené močení, a hubnutí. Léčba diabetes mellitus u lidí s Bloomovým syndromem je stejná jako u jiných osob.

Sponzorováno

Lékaři musí být svědomití při sledování indikací rakoviny, zejména u pacientů, kteří dosáhnou dospělosti. Byla zveřejněna časová osa, kdy mají být zahájeny navrhované vyšetření a jak často by se měly opakovat [Cunniff et al. 2018]. Mělo by se však uznat, že tato doporučení jsou založena na omezených datech z registru Bloomova syndromu a na znaleckém posudku. V současné době neexistují žádné klinické studie nebo případové kontrolní studie, které by se zabývaly výsledky u lidí s Bloomovým syndromem. Vzhledem k neobvykle vysokému riziku předčasného vývoje rakoviny je velká část úsilí o zdravotní dohled zaměřena na včasné odhalení a léčbu.

Studie a zdroje článku

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.