Proč je někdo lechtivý a někdo jiný ne? A proč se u toho smějeme?« Zpět na seznam otázek

Lechtivost je vlastně celkem složitý biologický a neurologický jev, který souvisí s naším nervovým systémem a evolučními mechanismy. Existují 2 hlavní typy lechtání:

Knísmésis – jemné šimrání, které cítíme například při doteku vlasů nebo jemného peří.
Gargalesis – intenzivní lechtání, které vyvolává smích a které obvykle způsobují jiní lidé.

Proč je někdo více lechtivý?
Lechtivost je silně individuální a ovlivňuje ji několik faktorů:

Genetika – citlivost nervových zakončení je částečně dědičná.
Nervová soustava – někteří lidé mají citlivější kůži a intenzivnější reakce na dotek.
Psychologie – pokud víme, že nás někdo chce polechtat, můžeme být citlivější.
Důvěra – jsme obvykle více lechtiví, pokud nás lechtá někdo, komu věříme.

Proč se při lechtání smějeme?
Smích při lechtání je reflex, který pochází z limbického systému mozku, kde se zpracovávají emoce. Evoluční teorie naznačují, že smích při lechtání mohl sloužit jako způsob sociální interakce a budování vztahů mezi lidmi.
Někteří vědci se domnívají, že lechtání bylo původně mechanismem, který měl upozornit na hrozbu (například na hmyz na kůži). Protože se však lechtání často odehrává mezi blízkými osobami, vyvinulo se v hravou a sociální aktivitu.

Dá se nějak lechtivost potlačit?
Částečně ano. Pokud se naučíme předvídat dotek nebo sami sebe lechtáme, pak mozek potlačí reakci. To je důvod, proč se nemůžeme sami efektivně polechtat.