Obsah článku
- Sebepoškozování u dítěte je velmi vážná situace, která vyžaduje velmi citlivý přístup a podporu.
- Zachovejte klid a neodsuzujte - reagujte s empatií, nikoliv s hněvem nebo šokem. Vyvarujte se trestání nebo vyvolávání pocitu viny.
- Zeptejte se dítěte, co ho trápí, a nabídněte mu prostor pro sdílení pocitů. Vyhněte se přímému nátlaku, aby přestalo – místo toho se snažte porozumět důvodům.
- Sebepoškozování často souvisí s vnitřní bolestí, úzkostí, depresí nebo nízkým sebevědomím. Pokuste se zjistit, co dítě vede k tomuto chování.

Jak pomoci dospívajícímu při sebepoškozování?
Rodiče mohou být zmatení, naštvaní a bezmocní, když vidí známky toho, že se jejich dítě nebo dospívající sebepoškozují. Uvědomují si, že jejich dítě potřebuje okamžitou pomoc, ale mnozí netuší, kde začít.
V tomto článku jsem sepsala běžné obavy a mylné představy, spolu se způsoby, jak můžete své dítě v tomto náročném období podpořit.
Hned první informace pro vás může být poměrně překvapivá – pokud jste zjistili, že se vaše dítě sebepoškozuje, vězte, že v tom nejste sami. Tato situace je dnes v rodinách poměrně běžná.
V průběhu let jsem slyšela mnoho otázek typu: „Proč si můj syn kouše ruce, když je naštvaný?“, „Mám se bát, když se moje šestiletá dcera štípá a říká negativní věci, když bojuje se školními úkoly?“.
Co je to sebepoškozování?
Sebepoškozování u dětí lze chápat jako jakékoli chování, kdy si jedinec cíleně ubližuje. Sebepoškozování u dětí může vypadat jako škrábání, řezání, pálení, údery, údery pěstí, facky nebo jiné způsoby způsobení bolesti nebo zranění.
Výzkumy naznačují, že až jeden z pěti dospívajících se sebepoškozuje.
Mějte na paměti, že mnoho dětí, které se zapojují do sebepoškozujícího chování, takto určitě (většinou) nechce ukončit svůj život.
Proč se děti sebepoškozují?
Děti a dospívající se mohou sebepoškozovat z různých důvodů, často jako způsob, jak se vyrovnat s emoční bolestí, stresem nebo vnitřními konflikty. Sebepoškozování obvykle nesouvisí s pokusem o sebevraždu, ale je varovným signálem hlubšího problému.
Nejčastější důvody sebepoškozování u dětí jsou obecně:
Emocionální úleva
Dítě zažívá silné negativní emoce (smutek, vztek, frustraci, úzkost) a neví, jak je jinak zvládnout. Fyzická bolest přehluší psychickou bolest nebo pocit prázdnoty.
Vyjádření emocí, které neumí popsat
Některé děti neumí slovy vyjádřit své pocity a frustrace, a tak hledají jiný způsob, jak dát najevo svůj vnitřní boj.
Nízké sebevědomí a nenávist k sobě samému
Dítě se může cítit bezcenné, nemilované nebo „špatné“. Sebepoškozování může být takovou formou trestu vůči sobě samému.
Stres a tlak z okolí
Problémy ve škole, v rodině, šikana, vysoké nároky, očekávání rodičů – to vše může vést k pocitu bezmoci.
Potřeba kontroly
Někdy si dítě připadá, že nemá kontrolu nad svým životem, ale může kontrolovat alespoň svou bolest.
Napodobování a vliv sociálních sítí
Děti mohou vidět sebepoškozování u vrstevníků nebo na internetu (TikTok, Instagram, diskusní fóra) a považovat ho za formu „řešení“.
Hlubší psychické potíže
Sebepoškozování může být příznakem deprese, úzkostných poruch, posttraumatické stresové poruchy nebo jiných psychických problémů.
Jaké jsou příznaky sebepoškozování u dětí?
Pokud se obáváte, že by si vaše dítě mohlo ublížit, zde je několik příznaků, kterým je třeba věnovat pozornost:
- Nevysvětlitelné řezné rány nebo jizvy. Mohou být na různých místech na těle vašeho dítěte nebo seskupené dohromady na jednom místě, třeba často na rukou.
- Často má dítě či dospívající tendenci sbírat nebo skrývat nebezpečné nástroje, jako jsou zapalovače, břitvy, zavírací špendlíky nebo nůžky.
- Nosí oblečení, které mu zakrývá ruce a/nebo nohy, dokonce i v teplých dnech, nebo má hodně obvazů (nebo je má neustále).
- Tráví čas izolovaně ve svém pokoji nebo koupelně.
- Skrývá části svého těla, které by byly obvykle odhaleny. Třeba na bazéně / koupališti.
- Má krvavé obvazy nebo kapesníky, které mohou být schované na dně odpadkového koše.
- Vyjadřuje i slovy svůj smutek, bezcennost nebo prázdnotu.
- Má velké výkyvy nálad.
Dávejte pozor na své instinkty. Když rodiče cítí, že něco není v pořádku, často mají pravdu.
Je důležité si uvědomit, že děti a dospívající se mohou za sebepoškozující chování stydět a snažit se to skrývat nebo se zdráhat o tom mluvit. To je normální (vžijte se do jeho situace, asi bychom reagovali stejně v jejich věku). Když mluvíte se svým dítětem, snažte se to dělat s co nejmenším obviňováním nebo dokonce jeho zahanbováním.
Sponzorováno
Jak reagovat, když se vaše dítě sebepoškozuje?
Pokud se obáváte frekvence, závažnosti a typu sebepoškozování, které u dítěte či dospívajícího pozorujete, je důležité promluvit si s odborníkem na duševní zdraví dítěte. I když víme, že pro rodiče může být děsivé vidět, jak jejich děti zvládají tak intenzivní emoce, uděláte pro své dítě hodně tím, že je včas spojíte s odborníkem na tento problém. Včasná intervence je zde rozhodně nejlepší formou prevence.
Pokud si všimnete, že se dítě sebepoškozuje, je důležité zachovat klid, neodsuzovat ho a nabídnout mu podporu. Pomoci může otevřený rozhovor, naučení zdravějších strategií zvládání emocí nebo návštěva odborníka (psychologa, terapeuta).
Zde je několik dalších mých rad, jak na to reagovat:
- Staňte se trošku detektivem: Doporučuji vám, abyste se stali malým detektivem duševního zdraví svého dítěte a přemýšleli o následujícím: co se stane těsně předtím, než se dítě sebepoškozuje? Je to například poté, co přijde ze školy? o hádce? Některým rodinám pomohlo sledovat toto chování v průběhu týdne či měsíce, aby zjistily, zda identifikují nějaké vzorce chování.
- Hlavně zůstaňte v klidu: Je důležité, abyste v těchto těžkých chvílích zůstali v klidu a dospívajícího neodsuzovali. Tím, že budete klidní, umožníte, aby se vaše dítě cítilo bezpečně, otevřelo se vám a umožnilo vám, abyste mu pomohli.
- Netrestejte: Když se děti takto chovají, doporučuji rodičům, aby to považovali za příležitost k poznání a ne tolik jako příležitost k trestu. Potrestání tohoto chování je bohužel nezastaví, ale pouze signalizuje vašemu dítěti, že není bezpečné je s vámi sdílet. Je také důležité neoznačovat návštěvu odborníka za trest.
- Zaměřte se na pocity: Jako dospělí často zapomínáme, jak těžké je být malým či teenagerem, a že pod každým chováním je nějaký pocit. Při komunikaci se svým dítětem se ujistěte, že ví, že takové pocity jsou normální, i když není snadné se v nich orientovat. Mohlo by to znít jako: „Vidím, jak těžce to prožíváš, a jsem tak rád, že jsi mi řekl, jak se cítíš. I když jsou všechny tyto pocity v pořádku, není v pořádku ubližovat svému tělu. Tělo si zaslouží ochranu a mým úkolem jako vašeho rodiče je udržet tebe a tvé tělo v bezpečí.“
- Otevřené linie verbální a neverbální komunikace: Ve chvílích, kdy se oba cítíte v klidu, vám doporučuji, abyste si s dítětem promluvili a brali to, co říká, vážně. Třeba: „Dříve jsem tě viděl, jak si ubližuješ. Řekni mi o tom víc.“ Pokud vaše dítě reaguje verbálně, je to skvělé, naslouchejte pocitům, které popisuje. Pokud vaše dítě nechce mluvit, je to také naprosto v pořádku. Dejte svému dítěti jen vědět, že jste připraveni naslouchat, když to udělá. V závislosti na věku vašeho dítěte může být umění také užitečným způsobem, jak podpořit děti při vyjadřování jejich pocitů (tj. „Vidím, že nechceš mluvit o tom, co se děje, to je v pořádku. Může být opravdu těžké mluvit o svých pocitech, a jsem tady, když budeš připraven. Zajímalo by mě, jestli by nebylo užitečné kreslit si společně o tom, jak se oba cítíme.“). I toto může pomoci.
- Poslouchejte bez posuzování: Pokud je vaše dítě ochotné mluvit, snažte se naslouchat bez posuzování. Pokládejte otevřené otázky, jinými slovy takové, na které nelze odpovědět prostým ano nebo ne. Odolejte nutkání skočit do řešení, nabídnout rychlá řešení nebo omezit zážitky svého dítěte na „dramatizuješ“. Bude důležité potvrdit, uznat a podpořit jeho pocity.
- Nabídněte různé mechanismy zvládání: Pomozte svému dítěti identifikovat či najít jiné způsoby, jak se vyrovnat s negativními emocemi, jako je relax, prozkoumání zdravých rušivých vlivů, práce na pozitivnější samomluvě a učení se identifikovat a vyjadřovat pocity. Cílem je pomoci vašemu dítěti prodloužením doby mezi pocitem a chováním.
- Problém řešte společně: Vzhledem k tomu, že vám váš rodičovský rozum říká, že vaše dítě má potíže se zpracováním pocitů, řekněte mu, že jste zde pro něj, abyste to s ním vyřešili. Můžete mít doma nějaký předmět nebo činnost, kterou dítě bude mít snadno dostupnou pro zvládání pocitů. Mohou to být třeba hluboké dýchání, hračka, uklidňující láhev nebo něco, co mohou zmáčknout a vybít si tak pocity jiným způsobem než sebepoškozováním!
- Spojte se se školou vašeho dítěte: Může být užitečné zeptat se učitele dítěte, zda si některého z těchto chování nebo výroků všimli, abyste si udělali ucelenější obrázek.
- Věnujte pozornost také tomu, jak se cítíte: Blaho rodičů a dětí spolu souvisí. Starat se o sebe je jako starat se o své dítě. Nikdo nemůže nalévat z prázdného kelímku. Pokud se cítíte vystresovaní, vyčerpaní nebo ohromeni situací, je důležité hledat podporu či pomoc i pro sebe.
- Připomeňte si, že nejste špatný rodič a vaše dítě není špatné dítě: Může být tak smysluplné slyšet něco tak jednoduchého jako: „Jsi hodné dítě, dokonce i v těch nejtěžších dnech.“ V těchto těžkých chvílích se není třeba stydět. Naše chování nás vždy nedefinuje.
Cílem všech těchto doporučení je pomoci vám porozumět tomu, co se vaše dítě snaží sdělit, když dělá sebekritická prohlášení a/nebo se zapojuje do těchto sebepoškozujících chování. Udělejte dítěti prostor, aby to vyjádřilo. To je nejlepší začátek řešení. Je důležité si uvědomit, že sebepoškozování není „pouhá pozornost“, ale volání o pomoc.
Sponzorováno
Psycholog nebo dětský terapeut může pomoci dítěti porozumět jeho emocím a najít zdravější způsoby vyrovnání. Pokud je situace vážná (hluboké rány, sebevražedné myšlenky), neváhejte kontaktovat krizovou linku nebo lékaře.
Studie a zdroje článku
- Self-harm in children 12 years and younger Autoři: Galit Geulayov, Debbie Casey
- Zdroj obrázku: IgorVetushko / depositphotos.com
Sponzorováno
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy
Přečtěte si také naše další články