Imposter syndrom (syndrom podvodníka) – strach ze svých schopností a úspěchů

Obsah článku



Imposter syndrom (syndrom podvodníka) je psychologický stav, kdy člověk pochybuje o svých schopnostech, úspěších a hodnotě, i když má objektivní důkazy o své kompetenci.
Lidé s tímto syndromem mají pocit, že svých úspěchů dosáhli náhodou nebo díky vnějším faktorům, a bojí se, že budou "odhaleni" jako podvodníci.
Člověk s imposter syndromem má pocit z nezaslouženého úspěchu – přisuzování úspěchu štěstí nebo pomoci druhých místo vlastních schopností.
Tento člověk má strach z odhalení – obava, že ostatní zjistí, že nejste dostatečně kompetentní.

Také si o sobě někdy myslíte, že nejste dost dobří?

Co je to syndrom podvodníka?

Syndrom podvodníka neboli imposter syndrom je psychologický jev, kdy se někdo trvale cítí jako podvodník, nevěří v legitimitu vlastního úspěchu a má strach z odhalení. Ačkoli syndrom podvodníka není skutečnou lékařskou diagnózou, je charakterizován rostoucí mírou pochybností o sobě a negativním vnímáním sebe sama. Spíše než aby věřil nebo oceňoval své vlastní úspěchy, má člověk se syndromem podvodníka tendenci připisovat své úspěchy a sebehodnotu vnějším faktorům, jako je štěstí, náhoda nebo dobrá vůle.

Je to pocit, že všichni ostatní přesně vědí, co dělají, ale vy se cítíte ztraceni, protože nevěříte, že si své úspěchy zasloužíte,. Také máte strach, že lidé kolem vás zjistí, že nevíte, o čem mluvíte, a odhalí vás jako podvodníka.

Následně člověk se syndromem podvodníka má tendenci ustupovat od snahy o dosažení svého skutečného potenciálu.

Příznaky syndromu podvodníka

Imposter syndrom (syndrom podvodníka) se projevuje různými způsoby, ale nejčastěji znamená klasicky nízké sebevědomí a pohrdavé myšlenky o tom, kde stojíte s ostatními lidmi a jak se díváte na sebe sama. Některé typické příznaky imposter syndromu podvodníka jsou:

Pocit nehodný náklonnosti nebo pozornosti
Mít iracionální strach z neúspěchu nebo z budoucnosti
Mít zvýšenou úzkost související s výkonem v práci nebo řešením úkolů
Zlehčování vašich úspěchů
Odrazování se od dosažení dosažitelných cílů
Připisujete své úspěchy štěstí nebo jiným důvodům, které nemůžete ovlivnit
Potíže se zpracováním nebo přijetím pochvaly, komplimentů nebo uznání
Přepracovanost nebo potěšení lidí, aby jste splnili očekávání ostatních
Porovnávání sebe a svých úspěchů s ostatními lidmi

5 typů

Podle některých odborníků na syndrom podvodníka, existuje pět typů syndromu podvodníka:

Perfekcionista. Perfekcionista bude neustále podkopávat svou vlastní autoritu, pokud nemá pocit, že všechno udělal naprosto dokonale. Často se cítí jako podvodník, pokud existuje sebemenší náznak chyby.
Expert. Tento typ syndromu podvodníka se točí kolem myšlenky, že vždy existuje něco jiného, co by se mohl naučit z konkrétního předmětu nebo zkušenosti. Tato osoba má tendenci o sobě pochybovat nebo se silně stydět, když má byť jen malý nedostatek znalostí nebo porozumění.
Přirozený génius. Pokud člověku něco nejde snadno nebo pokud mu konkrétní projekt (úkol) připadá náročný, může mít kolem svých přirozených schopností syndrom podvodníka. Pokud jste například kreativní spisovatel a trvá vám hodinu, než napíšete něco na papír, můžete se shazovat za to, že vám trvá tak dlouho něco, co obvykle zabere méně času.
Sólista. Sólista si myslí, že všechno zvládne sám, především proto, že si váží své nezávislosti. Cítí se jako podvodník, když musí požádat o pomoc nebo radu, protože to odporuje jeho přirozeným sklonům a cítí pak velkou dávkou hanby nebo odporu.
Nadčlověk. Tato osoba měří svůj úspěch na základě toho, kolik toho může dosáhnout a jak daleko je ochotna zajít, aby uspěla. Tento člověk se pak může cítit jako podvodník, pokud si vždy myslí, že může nebo by měl dělat víc – přetože nikdy nemůže udělat dost.

Jak se imposter syndrom projevuje?

Pocit nezaslouženého úspěchu – přesvědčení, že úspěch je výsledkem štěstí, nikoli vlastních schopností.
Strach z odhalení – obava, že ostatní zjistí, že nejste tak kompetentní, jak si myslí.
Perfekcionismus – nastavení nereálně vysokých standardů a nikdy nekončící sebekritika.
Sebepochybnosti – pocit, že nikdy nejste dost dobří a neustálé srovnávání s ostatními.
Vyhýbání se výzvám – strach z neúspěchu vede k odmítání nových příležitostí.

Příčiny – co způsobuje syndrom podvodníka?

V přehledu 62 studií na více než 14 000 účastnících z roku 2020 je uvedeno, že syndrom podvodníka je celkem běžný jev, který se může vyskytnout dokonce až u 82 % lidí.

Sponzorováno

Původní studie syndromu podvodníka v 70. letech se točila kolem žen s vysokými výsledky, které měly problém přiznat si svůj vlastní úspěch. Ale když se rychle posunete vpřed k dnešku, tak v dnešních dnech mají muži i ženy často tento problém.

Syndrom podvodníka se u vás může rozvinout částečně v důsledku specifických výchovných stylů. Pokud třeba pocházíte z domova, kde jste byli vystaveni extrémnímu tlaku, abyste podávali dobré výkony ve škole nebo například při sportu, mohli byste strávit roky v cyklu pochybností o sobě samých a nakonec si můžete celkem snadno přenést imposter syndrom až do své dospělosti.

Další faktory, jako jsou kulturní, náboženské a kognitivní předsudky, mohou také ovlivnit vývoj syndromu podvodníka. Ale je důležité si pamatovat, že syndrom podvodníka závisí na vašem vlastním vnitřním přesvědčení o vaší vlastní hodnotě. Pokud ostatní lidé (nebo společnost obecně) udělají něco, abyste měli pocit, že k nim nepatříte, je to diskriminace.

Syndrom podvodníka je hlas ve vaší hlavě, který vám říká, že nepatříte, zatímco diskriminace je hlas ostatních, kteří vám říkají totéž.

Toto rozlišení je zásadní, protože zdůrazňuje, že imposter syndrom je osobní boj, který lze řešit sebereflexí a kognitivním přerámováním.

Příklady syndromu podvodníka

Syndrom podvodníka a jeho příznaky se mohou projevovat mnoha způsoby, jako třeba klasicky takto:

V práci. Lidé s imposter syndromem často připisují svůj úspěch štěstí spíše než svým vlastním schopnostem a pracovní morálce, což jim pak může snadno bránit třeba v žádosti o zvýšení platu nebo o povýšení. Mohou mít také pocit, že se musí přepracovat, aby dosáhli neuvěřitelně vysokých standardů, které si stanovili.
Doma. Každý rodič si pravděpodobně pamatuje okamžik, kdy se cítil bezradný, neschopný a naprosto nepřipravený na zodpovědnost za výchovu dítěte. Pokud tyto pocity zůstanou nekontrolované, rodiče mohou mít potíže při rozhodování za své dítě ze strachu, že mu třeba zkazí život.
Ve škole. Studenti se mohou vyhýbat mluvení ve třídě nebo kladení otázek ze strachu, že by si učitelé nebo spolužáci mohli myslet, že jsou bezradní. Nebo na sebe mohou vyvíjet silný tlak, aby toho dosáhli, což by pak mohlo mít za následek syndrom vyhoření.
Ve vztazích. Někteří lidé se cítí nehodní náklonnosti, které se jim dostává od jejich partnera, a obávají se, že jejich partner zjistí, že ve skutečnosti nejsou tak skvělí. Někdy dokonce lidé sami sabotují tento vztah a ukončí jej dříve, než to dokáže druhá osoba.

Jak se s imposter syndromem vypořádat?

Uvědomění si problému – pochopení, že tyto pocity nejsou realita. Oddělte pocity od faktů. Uvědomte si, že to, že si tyto věci myslíte, ještě neznamená, že jsou pravdivé. Zpochybňujte své myšlenky. Je pravděpodobné, že žádnou reálnou oporu ve špatných myšlenkách nenajdete.
Přijetí úspěchů – zapisování a vědomé uznání vlastních dosažených cílů. Poznamenejte si své úspěchy. Je určitě užitečné mít hmatatelnou připomínku úspěchů. Ukažte si svá ocenění, mějte láskyplné upomínky a prohlédněte si textové zprávy nebo e-maily, které chválí váš úspěch. Tyto důkazy vám mohou pomoci uzemnit vás ve chvílích pochybností.
Změna myšlení – jde o přijmutí faktu, že chyby jsou přirozenou součástí růstu. Přestaňte se srovnávat s ostatními. Porovnávání vašeho vlastního života s pečlivě vybraným zdrojem informací na sociálních sítích influencera je jasnou pastí na pocit, že se mu nevyrovnáte. Opravdoví podvodníci tento pocit nemají. Budiž to motivace k dalšímu postupu.
Otevřená komunikace – sdílení svých pochybností s důvěryhodnými lidmi. Promluvte si s někým. Někdy vám může dobrý rozhovor s někým, kdo vás zná a podporuje, pomoci si uvědomit, že vaše pocity podvodníka jsou normální, ale také iracionální.
Psychoterapie – v případě silných projevů může pomoci kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

Ano. Sebepochybnost může být paralyzující. Ale nyní, když víte, jak tyto pocity rozpoznat a jak se s nimi vypořádat, můžete vyvinout úsilí k posunu vpřed, místo abyste uvízli v bludném kruhu.

Sponzorováno

Máte s imposter syndromem nějaké zkušenosti? Napište nám je do komentářů. Budu moc ráda.

Studie a zdroje článku

Imposter Phenomenon Autoři: Martin R. Huecker; Jacob Shreffler; Patrick T. McKeny; David Davis.
Zdroj obrázku: AndrewLozovyi / depositphotos.com

Sponzorováno

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.