Osteoartróza (artróza) – jak na ni – příznaky, příčiny a léčba 4.85/5 (60)

• Osteoartróza, často nazývaná také jako degenerativní kloubní onemocnění nebo jednoduše "osteoartritida," je chronické degenerativní onemocnění kloubů. Jedná se o nejběžnější formu artritidy a postihuje miliony lidí po celém světě.
• Osteoartróza se většinou vyvíjí postupně a postihuje hlavně klouby, které jsou nejvíce zatěžovány běžnou denní aktivitou.
• Hlavní rysy osteoartrózy zahrnují: Poškození chrupavky: Osteoartróza začíná postupným poškozením chrupavky, která obvykle pokrývá povrchy kloubů. Chrupavka je hladký, pružný materiál, který umožňuje kloubům plynulý pohyb. S postupem onemocnění se chrupavka stává tenčí a ztrácí svou pružnost. Zánět a bolest: Jak se chrupavka opotřebovává, může dojít k zánětu v kloubu. To vede k bolesti, otoku a omezení pohybu. Bolest může být horší při pohybu kloubu nebo po fyzické námaze. Tvorbou osteofytů: Osteofyty jsou výrůstky kosti, které se mohou vyvinout kolem postižených kloubů. Tyto osteofyty mohou omezovat pohyb a způsobovat bolest. Ztrátou flexibility a funkce kloubu: Postupem času může osteoartróza vést k omezení pohybu v postiženém kloubu a omezení jeho funkce. To může mít významný dopad na každodenní aktivity. Změnami ve struktuře kloubu: Osteoartróza může také způsobit trvalé změny ve struktuře kloubu, včetně ztráty synoviální tekutiny, která maže kloub a snižuje tření.
• Příčiny osteoartrózy nejsou zcela objasněny, ale existují různé faktory, které mohou přispět k jejímu vzniku, včetně genetických faktorů, stárnutí, přetížení kloubů, poranění kloubů a obezity. Osteoartróza se nejčastěji vyskytuje u starších lidí, ale může postihnout i mladší jedince.
• Léčba osteoartrózy se obvykle zaměřuje na zmírnění bolesti, zlepšení funkce kloubu a zpomalení degenerativního procesu. To může znamenat léky proti bolesti a zánětu, fyzioterapii, cvičení na posílení svalů kolem postižených kloubů, změny životního stylu (například hubnutí u osob s nadváhou) a v některých případech chirurgický zákrok, jako je artroplastika (náhrada kloubu). Měli byste konzultovat s lékařem nebo ortopedem, pokud máte podezření na osteoartrózu nebo pokud máte bolesti kloubů a potřebujete vhodnou léčbu a správnou diagnózu.

Artróza (osteoartróza) je degenerativní nezánětlivé kloubní onemocnění, jde o nejčastější onemocnění kloubů. Je charakterizováno degradací kloubní chrupavky, subchondrální sklerózou, tvorbou ostefytů a změnami měkkých tkání.

 

K čemu dochází k osteoartróze?

Při artróze dochází k degeneraci kloubní chrupavky, kosti sousedící s chrupavkou, kloubního pouzdra, i okolokloubových svalů a struktur. V kloubní chrupavce vznikají trhliny, chrupavka se rozvlákňuje, na okraji kloubu vznikají výrůstky a kloubní štěrbina se zužuje). Výrůstek na okraji kloubní štěrbiny se nazývá osteofyt. Na tyto změny kloubní blána reaguje místním zánětem a při přetížení zvýšenou tvorbou tekutiny v kloubu. Zánět způsobuje bolest a omezení pohyblivosti v daném kloubu.

Následkem sekundárních zánětlivých změn, které vznikají při degeneraci chrupavky ve zvýšené míře tvoří synoviální tekutina a zánětlivé produkty, které dále poškozují kloubní chrupavku. Ve snaze organismu o reparaci dochází k subchondrální kostní hypertrofii, kterou nazýváme subchondrální skleróza.

Chrupavka nemá regenerační schopnost

Již od 30. roku věku však u mnoha lidí dochází k postupnému opotřebení a poškození chrupavky. Chrupavka má na rozdíl od jiných tkání pohybového aparátu minimální, téměř nulovou regenerační schopnost. Souvisí to s tím, že nemá krevní zásobení, ale je vyživována difúzí z kloubní tekutiny. Proto pokud se jednou poškodí, neumí se zahojit jako jiné tkáně. Při poškození se chrupavka stává hrubou, ztrácí svou elasticitu, omezuje pohyb kloubů. Ztráta chrupavky způsobuje zvýšení tlaku na konci kostí, kosti přicházejí do přímého kontaktu, což způsobuje bolest, zmenšenou pohyblivost, ochablost svalů a ztíženou chůzi.

Kam osteoartróza „dosáhne“?

Artróza postihuje především drobné klouby rukou, váhonosné klouby a páteř. Při chůzi jsou dolní končetiny zatíženy tíhou pánve, trupu, horních končetin a hlavy, tím se stávají váhonosných. Při sezení jsou váhonosné klouby zejména SI kloub (sakroiliakální) a bederní část páteře (zejména drobné meziobratlové klouby). Váhonosné klouby jsou důsledkem nepřiměřené zátěže přetěžovány nebo naopak pro nečinnost nezatěžování. Oba případy jsou důležitými iniciačními faktory artrózy.

Čtěte jak se vyhnout artróze.

Druhy artrózy – osteoartrózy

Nejčastěji se setkáváme s koxartrózou (artróza kyčelního kloubu) a gonartrózou (artróza kolenního kloubu).

Dále rozlišujeme nodální osteoatrózu – osteoartróza kloubů prstů rukou, Heberdenova artróza – artróza koncových kloubů rukou, Bouchardova artróza – artróza středních kloubů prstů, rizartróza – osteoartróza sedlovitého kloubu palce ruky, spondylartróza – osteoartróza meziobratlových kloubů.

Příznaky artrózy

Bolest při artróze je nejdůležitější a zpravidla první příznak choroby. Na začátku je bolest námahová, pak bolest ustupuje v klidu.

V dalším stádiu je bolest kloubu přítomna při aktivním nebo pasivním pohybu. Pro osteoartrózu kloubů dolních končetin je typická startovací bolest – přítomna v prvních krocích po období klidu.

V pokročilejších stádiích se objevuje i klidová a noční bolest. Protože v kloubní chrupavce nejsou nervová zakončení, bolest pochází ze synoviální blány, okostice, kloubního pouzdra, šlach a úponů v oblasti postiženého kloubu. Příčinou bolesti tedy může být zánět synoviální blány, dráždění okostice, hyperémie (zvýšené množství krve, prokrvení) v daném kloubu nebo spasmus svalů v okolí postiženého kloubu. Charakter bolesti je při artróze variabilní, často jde o bolesti neutuchající se zlepšeními i zhoršeními v závislosti na počasí, polohy, pohybu, námahy atd.

Dalším příznakem je ztuhlost v ranních hodinách, která nepřesahuje většinou 30 minut (na rozdíl od revmatoidní artritidy), vyskytuje se i přes den po období klidu.

V časných stádiích artrózy dochází k omezení hybnosti v krajních polohách. Může vznikat otok nebo náplň kloubu, kde kloubová výstelka napuchne, začne produkovat více kloubní tekutiny, která však ztrácí původní složení a tím i vlastnosti. Kloub může být na pohmat bolestivý a teplejší s omezenou hybností.

Při rozvinuté formě artrózy v postiženém kloubu dochází ke ztrátě pohyblivosti. Nestabilita kloubu, snížení funkce a funkční nedostatečnost jsou také projevem pokročilých stádií artrózy.

Průběh artrózy je kolísavý: střídají se období výraznější bolestivosti zejména při zátěži a povětrnostních vlivech s obdobími relativního klidu. Přirozené postupování nemoci je pomalé.

Příčiny vzniku osteoartrózy

Z hlediska etiologie rozeznáváme primární artrózu a sekundární artrózu. Rozvoj a průběh primární artrózy způsobuje celou řadu různých patogenetických mechanismů. Sekundární artrózou označujeme onemocnění, které vzniklo na základě jiného primárního (prvotního) postižení kloubu, které předcházelo vzniku artrózy a bylo příčinou jejího rozvoje. Příčiny sekundární OA mohou být metabolické, anatomické, poúrazové a zánětlivé.

Rizikové faktory pro vznik artrózy:

• pohlaví
• genetická predispozice
• obezita
• etnické a geografické vlivy

Jak již bylo zmíněno u každého jedince začnou po 30 letech života procesy opotřebení a procesy degenerace chrupavky, které se kolem 50. roku života postupně klinicky projevují, avšak i přes rentgenologicky zjištěným artrotickým změnám na kloubech nemusí mít všichni pacienti subjektivní potíže a naopak. Pocítění prvních příznaků může být urychlené nepříznivými podněty, jako jsou přetěžování, nestejná délka nohou, nadváha, úrazy, virová onemocnění, nesprávná strava tak i vrcholový sport.

Osteoartróza může vznikat na podkladě poruch:

• metabolických – ochronóza (nebo alkaptonurie – porucha metabolismu aminokyselin fenylalaninu a tyrosinu), akromegalie, hemochromatóza (nadměrné ukládání železa v tkáních), chondrokalcinóza (ukládání krystalů kalciumpyrofosfát dihydrátu v kloubních strukturách)
• anatomických – epifyzeální dysplazie (deformace), dysplazie kyčelního kloubu, hypermobilita, rozdílná délka končetin
• poúrazových – nahromadění krve v kloubní dutině, větší úrazy kloubu, nitrokloubní, okolokloubní zlomeniny, přetěžování, mikrotrauma
• zánětlivých – revmatoidní artritida, septická artritida

Jak se artróza diagnostikuje?

Diagnostika artrózy se opírá o klinické příznaky, zjištění charakteru, lokalizace bolesti, její vyzařování, či startovací bolesti, fyzikální vyšetření, dále vyloučení jiného revmatického onemocnění a nálezy zobrazovacích metod (rentgen, ultrazvuk, či magnetická rezonance) pomáhají v diagnostice OA. Je třeba odlišit primární od sekundární, posoudit její pokročilost a stupeň progrese.

Funkční způsobilost pacienta hodnotíme podle dotazníků, např. WOMAC dotazník (Western Ontario McMaster osteoarthritis Index), intenzitu bolesti můžeme hodnotit např. podle vizuální analogové škály (VAS), kdy pacient na 10 cm úsečce vyznačí stupeň bolesti od bodu 0 po bod 10 (od nepřítomnosti bolesti – bod 0, až po bod 10 – kdy je bolest nejintenzivnější).

Různé fáze vývoje je možné sledovat na rentgenových nálezech:

I. stádium je charakterizováno mírným zúžením kloubní štěrbiny a začátkem tvorby drobných osteofytů
II. stádium je pozorovatelné zúžení kloubní štěrbiny, zřetelná tvorba osteofytů, subchondrální skleróza a hypertrofie
ve III. stádiu je přítomno výrazné zúžení kloubní štěrbiny, dochází ke tvorbě mnohočetných osteofytů
ve IV. stádiu kloubová štěrbina vymizí, jsou přítomny velké osteofyty a je vidět známky ankylotizácie kloubu (chorobná ztuhlost).

Utrazvukových vyšetření je vhodné na vyšetřování měkkých částí – šlach, kloubního pouzdra, přítomnost tekutiny atd. Vyšetřením pomocí magnetické rezonance (MR) je možné sledovat změny v měkkých částech kloubu nebo defekty na povrchu kloubní chrupavky.

Léčba osteoartrózy

Léčba artrózy je zaměřena na prevenci vzniku závažnějších strukturálních změn, omezení progrese, tlumení symptomů, zejména bolesti, potlačení zánětu, odstranění rizikových faktorů, zachování a zlepšení kvality života. Léčba artrózy musí být komplexní, dlouhodobá, vyžaduje spolupráci pacienta a ze strany lékařů – spolupráci revmatologa, ortopeda, fyziatrie, praktického lékaře i dalších odborných lékařů.

Rozlišujeme léčbu konzervativní a operační, konzervativní rozdělujeme na nefarmakologickou a farmakologickou léčbu. V hierarchii léčebných postupů je vhodné začít nefarmakologickými postupy, při jejich nedostatečném účinku postupy farmakologickými, a až v případě neúspěchu předchozích postupů přistupujeme k léčbě operační.

Konzervativní – nefarmakologická léčba artrózy

Léčba artróza začíná nefarmakologickými léčebnými postupy. Nefarmakologická léčba musí být individuální a dlouhodobá. Až v případě nedostatečného efektu nebo výrazně bolestivých symptomů se kombinuje s farmakoterapií. Samozřejmě při výrazných bolestech nefarmakologická terapie jde ve spojení s adekvátní léčbou tlumení bolesti, což zlepšuje účast pacienta v procesu rehabilitace a tělesných cvičení.

1, Poučení pacienta: pacienta třeba poučit a vysvětlit mu příčiny a podstatu nemoci, předpokládaný průběh onemocnění a léčbu, někdy tato edukace vyžaduje opakované konzultace, protože je důležité, aby pacient onemocnění porozuměl a spolupracoval při dodržování opatření denního režimu, pravidelného cvičení, správné životosprávy dále úpravě domácího, pracovního prostředí a pracovních návyků. Nadváha nadměrně zatěžuje klouby, proto redukce hmotnosti je neodmyslitelnou součástí nefarmakologické léčby, protože přináší úlevu od bolesti a zlepšuje celkový funkční stav pacienta. Zdravý životní styl, správná pohybová aktivita vedou kromě redukce hmotnosti k posílení svalstva, což příznivě ovlivňuje onemocnění.

Pokud se u některých pacientů důsledkem bolesti a omezení pohybu vyvinou psychické změny, emoční nerovnováha, deprese, či únava, je možné léčbu koordinovat spolu s psychologem nebo psychiatrem.

2, Pohybová léčba: na základě poznatků víme, že kombinace redukce hmotnosti, poučení pacienta, posilování a lehká kondiční příprava u pacienta s osteoartrózou váhonosných kloubů vede ke zlepšení lokálního i celkového stavu. Fyzická aktivita prokazatelně ovlivňuje intenzitu bolesti, celkovou mobilitu, svalovou koordinaci a tím i kvalitu života. Cvičení zvyšuje svalovou sílu, zlepšuje funkci postižených kloubů, upravuje svalovou nerovnováhu. Právě kontraktury lze ovlivnit polohováním a protahovací cviky. Při bolestech páteře je důležité cvičení tzv. posturálních svalů, protože páteř sice tvoří obratl , ale drží je svalový korzet – svaly, které musí být v rovnováze a v dobré kondici.

3, Fyzikální léčba – elektroléčba, ultrazvuk, akupunktura, laseroterapie, magnetoterapie, kryoterapie, lázeňská léčba, relaxační procedury a jiné, vykazují pozitivní efekt na ovlivnění onemocnění. Fyzikální léčbou se prohřívají postižené struktury, zlepšuje se lokální metabolismus, relaxují se svaly, působí protizánětlivě a analgeticky. Při akutním poranění nebo namáhavém cvičení pomůže kryoterapie, která se aplikuje pomocí chladivých zábalů, naopak při chronické bolesti je lepší aplikovat teplo.

Používají se suché zábaly, parafínové zábaly, teplé koupele, aplikace rašeliny nebo bahna. Působení tepla má krátkodobý analgetický účinek, uvolňuje spasmy, zvyšuje elasticitu kolagenu a tím zvětšuje rozsah pohybu kloubu. Také balneoterapie – cvičení v bazénu a plavání je doporučenou podpůrnou terapií. Fyzikální léčba je podpůrnou, ale v kombinaci s tělesným cvičením je jejím cílem prevence kontraktur, obnova nedostatečné funkce a nepřímo i snižování hmotnosti.

4, Protetická léčba je součástí léčby artrózy a spočívá v používání ortoticko a zdravotních pomůcek na ochranu a odlehčení kloubů (ortopedická obuv, vložky do bot, berle, korekce délky končetin použitím podpatěnky a jiné). Chůze s oporou odlehčí váhonosné klouby, sníží zátěž a tím i bolest. Důležité je dáno pomůcky správně používat. V domácím prostředí se dá usnadnit snášení bolesti menší zátěží kloubů, např. zvýšenými židlemi, nástavci na WC, madly apod.

Konzervativní – farmakologická léčba

K farmakologické léčbě přistupujeme tehdy, když nefarmakologické postupy nejsou dostatečně účinné nebo při bolestivých příznacích. Cílem terapie je snížení kloubní bolesti, ztuhlosti, svalových spasmů, zlepšení stability kloubu a zpomalení progrese poškození chrupavky.

Na zmírnění symptomů onemocnění používáme léky rozděleny do skupin:

• protizánětlivé léky – kyseliny acetylsalicylová, nesteroidní antiflogistika, a kortikoidy
• analgetika – na tlumení bolesti v jednotlivých stádiích onemocnění
• myorelaxancia – na uvolnění spazmů svalstva

Na trhu také existují preparáty, které jsou účinné právě v prevenci artrózy, a jsou to preparáty na bázi kyseliny hyaluronové, chondroitin sulfátu, glukosaminu atd. Používají se v I. resp. II. stádiu OA ve formě tablet, jejich nástup účinku je pomalý. Při potřebě rychlého nástupu účinku je možné preparáty aplikovat intraartikulární (přímo do kloubu), nevýhodu je právě bolestivost aplikace, doporučují se v II. až III. stádiu onemocnění.

Nitrokloubní je možné aplikovat i glukokortikoidy k potlačení sekundární synovitidy ve stádiu aktivované artrózy. Intraartikulární léčba by se neměla aplikovat často a ne do kloubů, ve kterých nejsou přítomny projevy zánětu. Do jednoho kloubu lze aplikovat glukokortikoidy maximálně 4 – 5k rát za rok.

Neopioidová analgetika – mezi nejrozšířenější analgetika patří paracetamol, ale i nízké dávky salicylátů a metamizol. Nemají protizánětlivý účinek a analgetický účinek je krátký, proto vyžadují dávkování vícekrát denně v určitých časových intervalech. Jejich výhodou je nízký výskyt nežádoucích účinků a dostupná cena. U pacientů, kterým podávání paracetamolu postačuje k tlumení nežádoucích účinků, není nutné přecházet na podávání nesteroidních antiflogistik.

Nesteroidní antiflogistika (NSA) – mají analgetický (snižují bolest), protizánětlivý a antipyretický účinek (snižují horečku), indikují se v případech, kdy nefarmakologická léčba nebo neopioidové analgetika nejsou účinné. Je možné je podávat pravidelně nebo jen podle potřeby. K dosažení protizánětlivého účinku je třeba pravidelné 1-2 týdenní užívání. Do této skupiny patří diklofenak, ibuprofen, ketoprofen, piroxikam, meloxikam, celekoxib atd. a inhibitory cyklooxygenázy 1,2 (COX 1, COX 2).

Opioidní analgetika – pokud předchozí uvedená analgetická léčba není dostačující při léčbě bolesti, nebo pokud bolest progreduje, je vhodné přistoupit k opioidním analgetikům. Rozlišujeme slabé opioidy – dihydrokodein a silné opioidy – morfin, fentanyl a jiné. Opioidní analgetika mají však řadu nežádoucích účinků a riziko při jejich podávání vyplývá z možného útlumu dýchání, či vzniku závislosti.

Operační léčba

Operační léčba se uplatňuje při neúspěchu nefarmakologické i farmakologické léčby, při těžkých formách artrózy kyčelního a kolenního kloubu. Artroskopie – kterou se odstraňují fragmenty chrupavky a kosti, debridement chrupavky tj. odstranění povrchových nerovností na chrupavce, případně se odstraní poškozený meniskus. Při pokročilé artróze má artroskopie jen malý význam.

Osteotomie – je operace, která mění rozložení zátěže kloubu, jde o zásah, při kterém se přeřízne kost před a za kloubem (koleno) a kloub se umístí do lepší pozice vzhledem k zátěžové linii končetiny. Tato operace je vhodná zejména pro pacienty do 60 let.

Konečnou terapií artrózy je umělá náhrady artrózou postiženého kloubu – implantace totální endoprotézy. Operační postupy jsou dobře vypracované a rizika maximálně eliminovány. Životnost umělých kyčelních kloubů je přibližně 15 let.

Osteoartróza – prevence životní styl

Prevence artrózy zahrnuje dodržování těchto bodů:

• zdravá strava – strava bohatá na vitamíny a minerály, pít dostatek tekutin (snižovat překyselení organismu)
• optimální hmotnost – nadváha a obezita zatěžuje klouby
• udržování celkové fyzické kondice – náběh na artrózu má i ten , kdo má slabší svalstvo
• správné držení těla – chrání klouby, proto pokud stojíte buďte natažení; pokud zvedáte předmět ze země dřepne si, mějte rovná záda, předmět zvedejte narovnáním nohou, ne ohnutím se v zádech
• nepřetěžovat jednostranně klouby a páteř – přiměřený sport jako cyklistika, plavání, strečink nezatěžuje klouby jednostranně
• nezůstávejte dlouho v jedné poloze (dlouhé sezení, stání) – vyhnete se ztuhlosti svalů a kloubů
• adekvátní relax – i dlouhodobý stres vede ke vzniku artrózy
• nosit vhodnou obuv – vysoké podpatky přetěžují klouby a chrupavky se rychleji opotřebovávají (zejména kolenní klouby)
• vyvarovat se úrazům – úrazy, zlomeniny kloubů uvedou ve vyšším věku k rozvoji artrózy

A co vy a osteroartróza? Máte nějaké zkušenosti s tímto problémem? Budeme moc rádi za komentáře.

VIDEO: Endoprotézy (kloubní náhrady) – léčba artrózy

Studie a zdroje článku

• The Multicenter Osteoarthritis Study (MOST): Opportunities for Rehabilitation Research Autoři: Neil A. Segal, MD, Michael C. Nevitt, PhD

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Klouby - problémy a zdraví

Přečtěte si také naše další články