Otrava cuketou – může být jedovatá? Jak se jedovatost pozná?

Obsah článku

Cuketa a jedovatá? Může být. Za určitých podmínek ale mohou jejich plody obsahovat jedovaté látky.

Možná jste ten vtip už také slyšeli: „Srpen je zvláštní období roku, kdy se lidé vítají pozdravem: Nechceš cuketu?“. Na sklonku léta totiž nastává jedinečné období, a to sezóna všestranně využitelné a populární tykvovité zeleniny – cukety.

Tato v Itálii vyšlechtěná rostlina je oblíbená především proto, že její využití v kuchyni je opravdu široké. Tak se koncem léta v rychlém sledu střídají recepty z cukety naslano, ale i na sladko a sociální sítě zaplavují příspěvky typu: co s nadbytkem cuket nebo daruji cuketu. Jistě můžete namítnout, že na tom přece není nic zlého a že si každoroční cuketové hody taky užíváte. Možná jste ale dosud nevěděli, že i touto zdánlivě neškodnou zeleninou se můžete přiotrávit. Nevěříte? Čtěte dál.

Cuketa a proč ji máme rádi

Pokud hledáme důvody, proč zařadit cuketu do jídelníčku, nemusíme hledat dlouho. Dalo by se říct, že cuketa patří k tomu nejzdravějšímu, co může naše letní zahrada nabídnout. Tato nízkoenergetická zelenina totiž obsahuje velké množství vitaminů, vápníku a fosforu.

Z hlediska složení je nejvýznamnější vitamin A, který proniká hluboko do našeho organismu, kde ovlivňuje celkové zdraví a dodává energii. Velmi ceněna bývá také pro svůj obsah vápníku, hořčíku, železa, vitaminů skupiny B a vitaminu C. S přibližně 19 kcal na 100 g je cuketa velmi nízkokalorickou a lehce stravitelnou zeleninou.

Nejvhodnější je konzumovat mladé plody cukety, které jsou nejzdravější a mají výraznější chuť. Nejvíce zdraví prospěšných látek najdeme ve slupce, která je jemnější a lépe stravitelnější právě u mladých plodů. Jakmile už narazíte na plody, které mají hořkou chuť, šetrnost musí stranou a takových kousků je potřeba se bez okolků zbavit. Hořká chuť svědčí o vysoké koncentraci tzv. kukurbitacinu, což je skupina hořkých látek s chemicky velmi podobnou strukturou, které jsou extrémně toxické. Tyto toxiny se pak objevují právě ve stavu nejvyšší zralosti, a to i u jinak bezpečných druhů. Proto se plody např. cukety nebo dýně konzumují mladé, před dosažením stavu plné zralosti.

Kukurbitacin aneb zelenina zabiják

Kukurbitacin je rostlinám vlastní ochranná látka, která podobně jako jiné rostlinné toxiny slouží zelenině jako ochrana před býložravci. Kukurbitaciny jsou výrazně hořké, čímž mnoho býložravců odradí. Protože dráždí sliznice trávicího ústrojí, podle množství v těle způsobují průjmy a některé z nich mají i další toxické účinky. Toxiny se koncentrují převážně v okolí stopek.

Během mnoha tisíciletí šlechtění se sice zemědělcům podařilo snížit hladiny většiny toxických látek tak, že většinou už nepředstavují vážnější nebezpečí, přesto čas od času dojde nešťastnou kombinací více faktorů (zvolená odrůda, stres jako sucho, horko, škůdci) ke zvýšení koncentrace toxinů nad bezpečnou hranici a pak může dojít i k otravě.

Sponzorováno

Konzumace kukurbitacinu v malém množství obvykle způsobuje spíše žaludeční nevolnost a průjem. Ve výjimečných situacích však může mít otrava fatální následky. K nejsmutnějšímu případu došlo v roce 2015 v Německu. Starší pár z Heidenheimu dostal darem ze sousedovy zahrádky několik „domácích“ cuket. Oba starší manželé byli po konzumaci výrazně hořkých cuket hospitalizováni s bolestmi žaludku, průjmy a ztrátami vědomí. Protože ženě příliš hořká cuketa nechutnala, snědla jen malou porci, aniž by věděla cokoliv o riziku otravy, a to jí zřejmě zachránilo život. Naproti tomu 79letý důchodce bohužel po několika dnech v nemocnici zemřel.

Ústav experimentální botaniky AV ČR potvrdil, že otravy cuketami jsou bohužel poměrně časté. Většina lidí otravu ani nerozpozná a neví o ní, protože jejím hlavním příznakem je pouze častější nutnost použití toalety. Přestože jsou otravy cuketou časté, ke smrti dochází opravdu pouze v extrémním případě.

Odborníci připisují koncentraci hořkých látek extrémně horkému a suchému počasí – pokud rostliny trpí stresem z horka nebo sucha, často tvoří hořké látky a ukládají je do buněk. S dozráváním plodů se pak obsah těchto hořkých látek – toxinů zvyšuje. Bohužel jsou tyto toxiny odolné tepelné úpravě, takže ani po uvaření riziko otravy neklesá.

Jak si doma nevypěstovat jed

Většina volně žijících druhů blízce příbuzných cuket, dýní, okurek a melounů kukurbitacin stále obsahuje jako přirozenou ochranu proti predátorům. Cuketová semena zakoupená v obchodě nebezpečný toxin kukurbitacin neobsahují, právě z důvodu výše zmíněného šlechtění. Jediné zahradní odrůdy, které stále produkují tyto hořké látky ve vyšších koncentracích, jsou okrasné tykve. Pokud tedy navíc na zahradě roste cuketa vedle okrasných tykví, může dojít ke křížení vzájemným opylováním. Když pak příští rok vypěstujete ze semínek sklizené cukety nové rostliny, je vysoké riziko, že budou mít i gen hořké látky.

Rozhodnete-li se tedy na zahradě vysadit staré odolné odrůdy cuket a tykví, měli byste se zdržet pěstování tykví okrasných. Sázkou na jistotu je pak zakoupení každý rok nových semen u specializovaných prodejců.

Sečteno a podtrženo

Rozhodně vás nechceme přesvědčit, abyste přestali s pěstováním cuket na vlastní zahrádce. Jen je na místě obezřetnost při používání vlastních semen, případně semen, které dostanete od sousedky. Cuketu nevysazujete v blízkosti okrasných tykví, ideálně je na zahrádce nepěstujte vůbec. Pokud cukety dostáváte darem, vybírejte si spíše mladší plody. Na přítomnost kukurbitacinu vás upozorní hořká chuť, která je přítomna ve zralejších plodech. Neignorujte ji a takto postiženou zeleninu zlikvidujte.

Vařením se toxiny nerozloží. Když už dojde na nejhorší a pociťujete příznaky otravy, doplňujte dostatečně tekutiny a nasaďte dietu z převážně suchých jídel (pečivo, rýže, banány apod.). V případě vážnějších potíží neváhejte vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Využít také můžete poradnu Toxikologického informačního střediska na číslech 224 919 293 nebo 224 915 402.

Sponzorováno

A co vy? Pěstujete rádi cukety a věděli jste o možnosti otravy? Budeme rádi za komentáře.

A dále si o cuketě přečtěte

Studie a zdroje článku

Role of Zucchini and Its Distinctive Components in the Modulation of Degenerative Processes Autor: Damián Martínez-Valdivieso, Rafael Font

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.