Jak funguje detektor lži (polygraf)? A jak ho obelstít? 4.82/5 (11)

Při policejních vyšetřováních, hlavně třeba v USA, neustále vidíte, jak používají detektory lži. Někdy dokonce člověk, který se uchází o práci, bude muset podstoupit test na detektoru lži (například některé vládní pozice u FBI nebo CIA opravdu vyžadují testy na detektoru lži). Cílem detektoru lži (neboli polygrafu) je zjistit, zda daná osoba při odpovídání na určité otázky říká pravdu nebo lže.

Když člověk dělá test na polygrafu, je k němu připojeno čtyři až šest senzorů. Polygraf je stroj, ve kterém jsou vícenásobné („poly“) signály ze senzorů zaznamenávány na jeden proužek pohyblivého papíru („graf“).

Senzory polygrafu obvykle zaznamenávají tyto metriky:

1. Frekvence dýchání osoby
2. Puls osoby
3. Krevní tlak osoby
4. Pocení osoby

Někdy polygraf zaznamená také metriky, jako je pohyb paží a nohou.

Když začne test na detektoru lži, tazatel položí tři nebo čtyři jednoduché otázky, aby stanovil normy pro signály dané osoby. Poté jsou položeny skutečné otázky testované polygrafem. Během výslechu jsou všechny signály dané osoby zaznamenávány na pohyblivý papír.

Během testu i po něm se odborník na polygraf může podívat na grafy a zjistit, zda se u některé z otázek významně změnily životní funkce. Obecně platí, že výrazná změna (jako je zrychlení srdeční frekvence, vyšší krevní tlak, zvýšené pocení) svědčí o tom, že osoba lže.

Když dobře trénovaný odborník používá polygraf, dokáže odhalit lež s celkem vysokou přesností. Protože je však výklad dotazovaného člověka subjektivní a protože různí lidé reagují na lhaní různě, test na detektoru lži není dokonalý a lze jej teoreticky i oklamat.

Časté otázky

• Jak přesný je test na detektoru lži? Odhadovaná přesnost testu na detektoru lži je 87 procent.
• Může nevinný člověk selhat v testu na detektoru lži? Polygraf testuje, zda osoba lže nebo ne, sledováním dechové frekvence, krevního tlaku, pocení a srdeční frekvence. Nevinný člověk může v testu selhat z čisté nervozity. To je důvod, proč jsou tyto výsledky často u soudu zamítnuty nejsou brány v úvahu.

Představme si polygraf

Polygrafický přístroj prošel v posledním desetiletí dramatickou změnou. Po mnoho let byly polygrafy těmi nástroji, které můžete vidět ve filmech s malými jehlami, které čmárají čáry na jeden proužek rolujícího papíru. Říká se jim analogové polygrafy. Dnes se samoy5ejm2 většina testů na polygrafu provádí pomocí digitálního zařízení. Rolující papír byl nahrazen sofistikovanými algoritmy a počítačovými monitory.

Když se posadíte do křesla pro vyšetření na detektoru lži, je k vašemu tělu na konkrétních místech připojeno několik drátů i hadiček, které monitorují vaše fyziologické aktivity. Lhaní má pak spouštět určité fyziologické změny, které dokáže detekovat polygraf a vyškolený člověk, kterému se někdy říká forenzní psychofyziolog. Tento člověk zjišťuje míru kolísání určitých fyziologických aktivit. Zde je seznam fyziologických aktivit, které jsou monitorovány polygrafem, a jak jsou monitorovány:

• Frekvence dýchání (respirační frekvence) – dva pneumografy, pryžové hadičky naplněné vzduchem, se umístí kolem hrudníku a břicha testovaného subjektu. Když se hrudní nebo břišní svaly roztahují, vzduch uvnitř trubic je vytlačen. V analogovém polygrafu působí vytlačený vzduch na měch, zařízení podobné harmonice, které se smršťuje, když se hadičky roztahují. Tento měch je připojen k mechanickému rameni, které je připojeno k peru naplněnému inkoustem, které dělá značky na rolujícím papíru, když se subjekt více nadechne. Digitální polygraf také používá pneumografy, ale využívá převodníky k přeměně energie vytlačeného vzduchu na elektronické signály.
• Krevní tlak/srdeční frekvence – Kolem horní části paže subjektu je umístěna manžeta na měření krevního tlaku. Hadička vede od manžety k polygrafu. Jak krev pumpuje paží, vydává zvuk; změny tlaku způsobené zvukem vytlačují vzduch v trubicích, které jsou spojeny s měchem, který pohybuje perem. Opět platí, že v digitálních polygrafech jsou tyto signály převedeny na elektrické signály pomocí převodníků.
• Galvanická kožní reakce – říká se tomu také elektrodermální aktivita a je v podstatě měřítkem potu na konečcích vašich prstů. Konečky prstů jsou jednou z nejporéznějších oblastí na těle, a proto jsou dobrým místem k hledání potu. Myšlenka je, že se potíme více, když jsme vystaveni stresu. Na prstech se tedy měří schopnost pokožky vést elektrický proud. Když je pokožka hydratovaná (jako u potu), vede elektrický proud mnohem snadněji, než když je suchá.

Odpůrci polygrafu označují detekci lži za voodoo vědu a tvrdí, že polygrafy nejsou v odhalování lží o nic přesnější než hod mincí. Cituji jednoho takového odpůrce:

„Navzdory tvrzením vyšetřovatelů o detektoru lži, neexistuje žádný stroj, který by dokázal odhalit lži. Detektor lži neměří vyprávění pravdy nebo lži – měří změny krevního tlaku, frekvence dechu a pocení, ale tyto fyziologické změny mohou být vyvolány širokou škálou emocí.“

Jak probíhá samotný proces na detektoru lži

Polygrafické vyšetření má různé fáze.

První fáze je předtestovací fáze. Během této doby je dokončeno papírování pro administraci testu. Zkoušející také vysvětlí proces testu na detektoru lži a odpoví na všechny otázky, které může mít jednotlivec, jež test podstupuje. Otázky, které budou použity pro skutečnou zkoušku, jsou také přezkoumány během této fáze, aby bylo zajištěno porozumění skutečným otázkám.

Další fáze se nazývá fáze shromažďování dat. Během fáze sběru dat zkoušející zadává otázky a shromažďuje řadu polygrafických tabulek. Počet položených otázek a shromážděných grafů se liší podle případu.

Poslední fází je fáze analýzy dat. Během této fáze jsou informace shromážděné prostřednictvím dotazování přezkoumány a analyzovány. Zkoušející v tomto okamžiku rozhodne, zda byl či nebyl přítomen podvod či lež. V tomto okamžiku dá zkoušející testované osobě příležitost, aby v případě potřeby vysvětlila své odpovědi na některé otázky.

Přesnost

V dnešní době je validita testování na polygrafu stále diskutabilní. Testování na polygrafu je považováno za velmi kontroverzní. Jedním z hlavních základních teoretických problémů je, že se neprokázalo, že specifický vzorec fyzikálních reakcí je jedinečný pouze pro lež a klam. Mnoho odborníků však tvrdí, že test na detektoru lži je vysoce přesný.

Podvádění na polygrafu – jak se dá oklamat polygraf?

Obecně uznávanou taktikou pro oklamání polygrafického testu je pečlivě kontrolovat dech a uměle zvyšovat srdeční frekvenci během kontrolních otázek. Patří mezi ně otázky, o kterých lidé pravděpodobně lžou, jako například: „Ukradli jste někdy peníze?“ „Lhal jsi někdy svým rodičům?“ „Podváděl jsi někdy u testu?“ nebo „Vzal jsi někdy něco hodnotného od zaměstnavatele?“. Zde prý stačí trochu zvýšit frekvenci dechu.

Dalším tipem bývá přivodit si bolest. Pokud při odpovídání na tyto otázky lžete a zároveň si přivodíte bolest, například tím, že se silně kousnete do jazyka, nebo pokud si v hlavě navodíte záludný matematický výpočet, pravděpodobně zvýšíte svůj krevní tlak, srdeční frekvenci, dýchání a produkci potu a polygraf pravděpodobně přisoudí vaši silnou reakci lhaní.

Pokud pak v odpovědi na relevantní otázku lžete a vaše fyzická odpověď je menší než na kontrolní otázky, vaše odpověď bude interpretována jako pravda. Tím, že se během kontrolních otázek v podstatě nějak rozhodíte, tak pak činíte odpovědi na skutečné otázky a možná i lži nerozeznatelné od pravdy.

Lidé dříve také používali taktiku, že si dají něco ostrého do boty a během testu na ni přitlačili, aby u sebe vyvolali bolest. Během testu na detektoru lži tak v dnešní době budete s největší pravděpodobností požádáni, abyste si sundali boty.

Další taktikou, kterou lze porazit detektor lži, je přinutit se při lhaní myslet na něco příjemného, ​​jako je teplá letní noc na pláži. To uklidní vaše fyziologické reakce a zakryje lež před pravdou. To už ale vyžaduje trochu cviku a mentální sílu.

Polygrafie je i velký byznys

V roce 2018 Wired Magazine uvedl, že v USA se každý rok provádí odhadem 2,5 milionu testů na detektoru lži, přičemž většinou jsou testováni policisté, hasiči, záchranáři a státní příslušníci. Průměrné náklady na každý test jsou více než 700 USD, což činí z podnikání polygrafů miliardový business.

A co vy? Věříte detektoru lži? Budu ráda za komentáře.

Studie a zdroje článku

• A review of the polygraph: history, methodology and current status Autor: John Synnott, David Dietzel, Maria Ioannou

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Moderní medicína, Vyšetřovací metody, Zdravotní zajímavosti

Přečtěte si také naše další články