Obsah článku
Pokud je vám tento popis blízký, pak si můžete oddychnout, ve vaší ložnici se neukrývá démon ani jiná temná bytost – patříte ovšem k malému procentu lidí, kteří trpí spánkovou paralýzou.
Spánková paralýza – o co jde?
Pokud jste se našli v předchozím textu, pak jste se setkali s jedním z více druhů spánkové poruchy zvané parasomnie. Ačkoliv se o tom možná tolik neví, poruch spánku existuje velké množství. Dělí se na:
- dyssomnie (což zahrnuje nedostatečné množství spánku, nekvalitní spánek),
- parasomnie (kdy jde o narušené vědomí).
Do kategorie dyssomnie řadíme poruchy jako:
Insomnie – nespavost
Hypersomnie – nadměrná ospalost
Porucha rytmu spánku a bdění
Narkolepsie
Spánková apnoe
A mezi parasomnie se pak řadíme tyto spánkové poruchy:
Somnabmulismus – náměsíčnost
Pavor nocturnus – noční běsy
Noční můry
Spánková paralýza
Fáze spánku – REM vs NREM
Samotná spánková paralýza pak přichází v době, kdy zrovna usínáme nebo přesněji řečeno přichází s REM fází spánku. Jak možná víte, během spánku se střídají dvě fáze spánku – REM a non-REM fáze. REM fáze (z anglického Rapid Eye Movement což je doslovně přeloženo jako rychlé pohyby očí), je charakterizována právě rychlým pohybem očí. Během této fáze, kdy je aktivita mozku podobná té po probuzení, je spánek obecně lehčí – spící je více náchylný k probuzení a někdy může dojít ke krátkému nabytí vědomí a okamžitému opětovnému usnutí. V této fázi dle vědců probíhá většina snů, které si pamatujeme podrobněji a které se nám mohou jevit jako živé. Jedná se o stav, kdy je mozek schopen produkovat myšlenky nebo zpracovávat obsahy z nevědomí. Tato fáze je pak velmi důležitá pro tzv. pročištění naší paměti, tj. v posílení paměti významných podnětů a jejím „vyčištění“ od podnětů slabých. Tato fáze je pak také typická tím, že naše svalová aktivita je velmi utlumená a tělo téměř není schopno pohybu. REM spánek zaujímá asi 20–25 % celkové doby spánku u dospělých.
Jako NREM neboli non-REM fáze se pak označuje zbývající 75 – 80% doby našeho spánku. Jde o hluboký spánek, pro který je typické, že je mozek v útlumu. Jde o stav, ve kterém o sobě člověk vůbec neví, probuzení z této fáze je obtížné a musíme se nejprve trochu vzpamatovat. Snění v této fázi je spíše výjimečné a tím i intenzita prožitků bývá slabší. Přesto se i v této fázi spánku mohou objevovat noční děsy, které se projevují tak, že sebou postižený škube ve spánku, či prudce rozhazuje rukama. Nejsnazší pomocí je pak probuzení, ač probuzení z této fáze může být trochu obtížné. Po probuzení bude postižená osoba sice chvíli zmatená, ale po chvíli zase usne a ráno si velmi pravděpodobně nebude nic pamatovat.
Démoni nebo halucinace?
Samotná spánková paralýza pak člověka jakoby „uzamkne“ ve stavu, kdy nastupuje REM fáze, čili naše fyzická aktivita je velmi utlumená, protože mozek uvolňuje do těla chemické látky, které tlumí funkci svalstva ovládaného vůlí. Mozek ale pracuje ve zvýšené aktivitě, a pokud se během této nastupující fáze probudíme, mozek si přesto myslí, že spíme a nedokáže tak odlišit realitu od snu. V tomto stavu pak můžeme zažít i nejrůznější halucinace, ať už vizuální nebo sluchové a není snadné se z této fáze vědomě probudit.
Lidé, kteří se s touto poruchou setkali, popisovali, že je pozorovali temná monstra, či postavy, které se na ně snažili zaútočit. Často si shodně také stěžovali na velký pocit tlaku na hrudi, který je zatlačil hluboko do matrace a mohl vyvolat pocit, že někdo sedí na jejich hrudníku a znemožňuje jim dýchání. Co je pro spánkovou paralýzu typické, je pak velký, opravdu intenzivní strach až přímo děs, který postižený cítí, stejně jako zoufalství a bezmoc.
Existuje teorie, proč ke spánkové paralýze dochází a ta říká, že na vině je amygdala. Právě amygdala (aneb mozkové jádro) je tzv. centrum ostražitosti, které je zodpovědné za jednu z našich nejsilnějších emocí a tou je strach. Amygdala je velmi aktivní právě během REM fáze spánku a vychází to zřejmě ze skutečnosti, že naše senzorické funkce jsou během této fáze velmi utlumené, přesto z pohledu pro naše mozkové centrum přetrvává nejasné nebezpečí v okolí, které vyplývá ze tmy a našeho spánkového režimu. Právě toto nevyjasněné možné nebezpečí je zřejmě tím důvodem proč náš vnitřní systém aktivuje naše centrum ostražitosti – právě amygdalu. Tím vzniká jakýsi paradox – naše centrum ostražitosti jede na plné obrátky a cítí se ohroženo možným nebezpečím. Nicméně v prostředí se žádné reálné ohrožení či nebezpečí nevyskytuje a tak si mozek toto chybějící nebezpečí sám vyplní vizuálními či sluchovými halucinacemi. Jde o stav, který může trvat poměrně krátkou dobu, kterou však nedokážeme přesně rozpoznat, protože spíme a naše vnímání času je velmi zkreslené. Mezi nejčastější halucinace pak patří právě zrakové, kdy postižení vidí osoby či postavy ve své blízkosti, které mohou vypadat jako démoni či duchové a také sluchové halucinace, kdy popisující slyší nejrůznější zvuky jako šepot, vrzavé zvuky či hlasy.
Již staří Římané, aneb trocha historie
Dobrá, možná ne zrovna Římané znali paralýzu, ačkoliv nemůžeme to ani vyloučit, protože odkazy na spánkovou paralýzu jsou rozptýleni napříč celou historií lidstva. Spánková paralýza byla v minulosti známá spíše pod pojmem noční můra, byla často dávána do spojení s mytologickými bytostmi obdařenými nadpřirozenou mocí.
Sponzorováno
- Řekové si například mysleli, že lidi napadá zlý duch, který na sebe bere zvířecí podobu. Ten si sedl oběti na hrudník, začal jí brát hlas a dusit.
- Japonci zase věřili v bytost jménem Kanašibari, která mučila lidi ve spánku.
- Turci pojmenovali temnou osobu Karabasan.
- V Newfoundlandu zase napadala lidi ježibaba, které říkali Old Hag. Útočila na ně ve spánku a oni se nemohli bránit.
- Ve středověku naopak teologové za příčinu spánkové paralýzy považovali zlé síly s nadpřirozeným původem.
- Později, během renesance, se učenci pokoušeli spánkovou paralýzu opět vysvětlit jako onemocnění s naprosto přirozeným původem.
Přirozeně lidé dříve nevěděli, že se jedná o spánkovou poruchu a tak folklór a mýty udělaly své a my se při pátrání po historii této poruchy můžeme setkat s celou řadou děsivých příběhů, které popisují zlé osoby či démony, kteří postižené paralyzují a chtějí jim ublížit. Už v roce 1664 nizozemský lékař popsal pacientovu zkušenost se spánkovou paralýzou tehdy však známou jako „Incubus (ve středověké křesťanské mytologii druh démona) nebo Night-Mare“ a poskytl tak první známý klinický popis tohoto trápení. Nicméně, popis spánkové paralýzy a souvisejících halucinací sahá ještě dál, až do 4. st. př. n. l.
Ještě esoterický pohled
Ať už šlo o kterékoliv období naší historie, lidé se snažili spánkovou paralýzu pochopit a vysvětlovali si ji opravdu různě. Vždy samozřejmě s ohledem na dostupné informace, které k tomu měli k dispozici. Spánková paralýza tak byla označována například jako posedlost zlými duchy nebo démony.
Pokud jde o esoterický pohled, tak dle něj mohou být halucinace během spánkové paralýzy skutečnými vjemy, protože při tomto stavu dochází ke změněnému stavu vnímání. Citlivější jedinci, což jsou zejména mladí lidé nebo lidé ovlivnění návykovými látkami se tak mohou velmi snadno dostat do kontaktu s různými bytostmi nebo duchy. V takovém případě se u spánkové paralýzy zohledňuje též vliv geopatogenních nebo psychosomatických zón. Jedná se tedy o místa, na kterých se obecně špatně spí, protože jsou zde přítomny různé nežádoucí energie, ať už kvůli spodním proudům, nebo třeba proto, že zde někdo například tragicky zahynul.
Spánková paralýza je také často označena jako předstupeň lucidního (vědomého) snění a astrálního cestování, při němž ve spánku duše opouští tělo a cestuje na libovolná místa. K těmto jevům dochází právě v průběhu REM spánku, mozek je tedy plně aktivní a snění je proto vědomé.
Spánková paralýza dnes
Podle průzkumů z roku 2011 přibližně 7,6% světové populace zažívá během svého života alespoň jednu epizodu spánkové paralýzy, přičemž mezi studenty a psychiatrickými pacienty, zejména s posttraumatickým stresem nebo panickou poruchou, je zaznamenána vyšší míra výskytu. Spánková paralýza je také častým příznakem narkolepsie, stavu charakterizovaného nadměrnou ospalostí, záchvaty spánku a náhlou ztrátou kontroly svalů. Tento děsivý stav se může objevit ale i jen ze zcela běžných podnětů. Velké vyčerpání, nepravidelný spánek, dlouhodobý stres nebo úplně obyčejné spaní na zádech. Vězte ale, že výše zmíněné faktory nejsou vždy rozhodující. Paralýza může v noci přepadnout kohokoliv, bez ohledu na věk a další faktory.
Jak se zachovat, když jsme ve spánkové paralýze?
Lidé, kteří trpí spánkovou poruchou častěji, než ostatní už se s ní časem trochu naučili žít a tak mají tipy jak se zachovat, když tento stav postihne i vás. Ze všeho nejdůležitější je podle nich zachovat klid a nezačít panikařit. Čím více se tomu začneme bránit, tím intenzivnější je paralýza a i strach, který je spolu s halucinacemi vyvolaný. Někdo uvádí, že pomáhá zavřít oči a dokola si opakovat, že co vidíme či slyšíme, není skutečné. Zkušenější také radí, že nemá smysl pokoušet se hýbat celými končetinami, ale zaměřit se pouze na prsty nebo oči. Nepříjemný zážitek je pak rychleji pryč. Ačkoliv jeho délku, jak už bylo uvedeno, může každý vnímat rozličně, obecně se uvádí, že netrvá déle než dvě minuty.
Dá se spánková paralýza léčit, či dá se jí úplně předejít?
Existuje skutečně velké množství faktorů, které ovlivňují vznik spánkové paralýzy, ať už se jedná o užívání návykových látek, vysokou míru stresu či genetickou dispozici. U nás se tímto výzkumem zabývá Institut spánkové medicíny Ústavu národního duševního zdraví.
Na základě některých studií se tvrdí, že častěji bývají spánkovou paralýzou postiženy osoby s nepravidelným spánkovým režimem nebo lidé dlouhodobě vystavení stresu. Bohužel však neexistuje jednotný způsob, jak tuto poruchu vyléčit, lékaři se však snaží diagnostikované pacienty vést a naučit jak zlepšit kvalitu svého spánku a zavedli pravidelné rituály před spaním. V extrémnějších případech může být pacientům také předepsána nízká dávka antidepresiv. Tedy pokud se u vás tyto obtíže opakují pravidelně, je určitě na místě vyhledat odborníka, v tomto případě psychologa či psychiatra, který dopomůže k nalezení příčiny a pomůže vám s jejím odstraněním.
Ačkoliv spánková paralýza sama o sobě nebezpečná není, svá rizika má. Lidé, kteří jí trpí, se kvůli nepříjemným zážitkům často bojí usnout. Potýkají se tedy s nedostatkem spánku, který je limituje v jejich každodenním životě. Toto nevyspání pak vede k celé řadě dalších problémů, počínaje podrážděním až upadáním do depresí.
Prevence aneb jak si můžete pomoci sami?
Existuje několik účinných tipů, jak spánkové paralýze předejít:
- ✅ snažte se, pokud je to alespoň trochu možné vyvarovat stresu, popř. se před spaním uklidnit a chodit spát s čistou hlavou
- ✅ choďte spát přibližně ve stejnou dobu
- ✅ spěte alespoň 7 – 8 hodin denně
- ✅ neusínejte v poloze na zádech nebo s hlavou vysoko podloženou polštáři
- ✅ vyvarujte se před spaním alkoholu, návykových látek, omezte také mobilní telefon před spaním
- ✅ nejezte těžká (např. smažená) jídla
- ✅ usínejte v dobře vyvětrané, zatemněné a tiché místnosti
- ✅ pokud se vám na daném místě nespí dobře nebo trpíte chronickými zdravotními problémy, zkuste přemístit postel, popř. se poraďte s člověkem, který se zabývá geopatogenními zónami, psychosomatikou a čištěním prostoru od nežádoucích energií
- ✅ pokud to jde, neusínejte v místnosti sami
- ✅ tyto rituály či doporučení dodržujte pravidelně
Spánková paralýza aneb blízká setkání třetího druhu
Dokud se nedala spánková paralýza vysvětlit vědecky, lidé si ji logicky sami vysvětlovali různě. Velmi často pak byla dávána do souvislosti právě s existencí a návštěvami mimozemských bytostí. Není náhoda, že se mimozemské únosy dějí během spánku a má to svůj důvod. V letech 1993 a 2002 byly provedeny studie ukazující, že k šedesáti procentům tak zvaných únosů mimozemšťany od UFO dochází právě ve spánku. Když byla pak kontrolní skupina podrobněji testována, vyšlo najevo, že unesení lidé v ní trpěli spánkovou paralýzou v míře daleko větší, než zbytek testovaných osob. Přesto, mnozí dnes věří tomu, že osoby z jiné planety se s námi pomocí spánkové paralýzy snaží navázat kontakt. Ač se názory na existenci mimozemských civilizací prozatím různí, všichni ti, kteří spánkovou paralýzu prožili, se shodují na tom, že to je hororový zážitek nesrovnatelný ani s tou nejhorší noční můrou.
Sponzorováno
A co vy? Měli jste někdy zážitek podobný spánkové paralýze? Budeme moc rádi za komentáře pod článkem.
A co si dále o spánku a spánkové paralýze přečíst?
- Spánková paralýza – co je to & tipy co dělat
- TOP 14 tipů, jak zajistit kvalitní spánek
- Co dělat a co nedělat před spaním pro lepší spánek
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Kvalitní spánek a nespavost
Přečtěte si také naše další články