Münchhausenův syndrom (klasický či v zastoupení), neboli tzv. syndrom Barona Prášila - příznaky, příčiny a léčba

Obsah článku



Münchhausenův syndrom, známý také jako fiktivní porucha nebo simulace, je psychologické porucha, při které jedinec záměrně předstírá nebo vytváří příznaky fyzických nebo psychických onemocnění. Osoba trpící Münchhausenovým syndromem se vědomě snaží přilákat pozornost a sympatie prostřednictvím falešných nebo přehnaných zdravotních problémů.
Lidé s tímto syndromem často předstírají nebo způsobují fyzické příznaky, jako jsou bolesti, zranění, horečky, záchvaty nebo krvácení. Mohou si dokonce podstoupit zbytečné lékařské vyšetření, operace nebo léčbu, aby si udrželi pozornost a soucit okolí.
Příčina Münchhausenova syndromu není zcela jasná, ale předpokládá se, že má kořeny v psychických faktorech, jako je touha po pozornosti, přijetí. Je to vážná porucha, která může mít negativní dopad na fyzické a emocionální zdraví postižené osoby.
Léčba Münchhausenova syndromu je složitá a zahrnuje psychoterapii, která se zaměřuje na pochopení a změnu nezdravých myšlenkových vzorců a chování. Podpora rodiny a blízkých osob je také důležitá pro proces léčby.
Münchhausenův syndrom je vzácný a je to komplexní porucha. Diagnózu a léčbu by měl provádět odborník, jako je psychiatr nebo psycholog, se specializací na psychosomatická onemocnění.

Münchhausenův syndrom (klasický či v zastoupení) - příznaky, příčiny a léčba Munchausenův syndrom je duševní porucha, která způsobuje, že postižená osoba má hluboce zakořeněnou potřebu pozornosti – často tato osoba upozorňuje na nějakou falešnou nemoc nebo zranění. Dále pak existuje münchhausenův syndrom by proxy, tedy tzv. v zastoupení (celý název tedy münchhausenův syndrom v zastoupení), což je porucha, při které si opatrovník dítěte (např. matka) buď vymýšlí falešné příznaky, nebo sám způsobí nějaké skutečné příznaky (dá něco dítěti do jídla), aby to vypadalo, že je dítě nějak postiženo nebo nemocné. Ačkoli münchhausenův syndrom je primárně duševní nemocí, je také považováno za formu zneužívání dětí.

Münchhausenův syndrom patří do skupiny tzv. faktitivních (předstíravých) poruch.

Mnozí lidé s münchhausenovým syndromem přehánějí nebo lžou o příznacích dítěte, jen aby získali pozornost. Mohou třeba uměle vytvářet příznaky otravy jídlem, nebo nepodáváním potravy nebo vyvoláním infekce. Někteří lidé mohou dokonce podstoupit bolestné nebo riskantní postupy, jen aby se pokusili získat sympatie (lítost) od svých rodinných příslušníků nebo komunity.

Klasický Munchausenův syndrom, je typ duševní nemoci, ve které člověk opakovaně vystupuje, jako by měl fyzickou nebo duševní poruchu, i když ve skutečnosti si tyto symptomy dělá sám (nebo je nemá). Munchausenův syndrom je duševní onemocnění spojené s těžkými emocionálními obtížemi.

Zmíněný münchhausenův syndrom by proxy (MSP) může ovlivnit kohokoli, ale je nejčastěji pozorován u matek dětí mladších 6 let. Lidé, kteří mají MSP, mají naprostou potřebu věnovat pozornost dítěti a toto vyžadují i od od ostatních – aby toho dosáhli, udělají takřka cokoliv, jsou třeba schopni riskovat život dítěte.

Podle kliniky Cleveland Clinic v USA, přibližně 1 000 z 2,5 milionu případů zneužívání dětí hlášených každý rok může souviset s MSP.

Jelikož se rodič s MSP často jeví jako pečující a velmi pozorný, lékaři obvykle nemají žádné podezření na jakékoliv pochybení. Diagnóza tohoto problému může být také obtížná v důsledku schopnosti osoby manipulovat s lékaři a vyvolat příznaky u dítěte. V důsledku toho se MSP v mnoha případech neodhalí.

Léčba dítěte obvykle zahrnuje zejména odebrání dítěte z péče opatrovníka (rodiče). To je samozřejmě hlavní. Opatrovník může následně čelit obvinění z trestného činu a často se doporučuje dlouhodobé psychiatrické poradenství.

Proč právě Münchhausenův syndrom?

Poprvé tuto duševní poruchu popsal britský lékař Richard Asher roku 1951, přičemž vycházel z vlastní zkušenosti s pacienty, kteří byli hospitalizováni s akutně vyhlížejícími stavy a poruchami. Své jméno získal Münchhausenův syndrom podle barona Hieronyma Karla Friedricha (1720-1797), což byl německý voják, cestovatel a svobodný pán z Münchhausenu známý též jako baron Prášil.

A proč k pojmenování Münchhausenova syndromu použil britský lékař právě tuto historickou osobnost? Baron Prášil, který se už během svého života stal hlavní postavou oblíbené knihy a později také stejnojmenného filmu, totiž proslul svým vypravěčským uměním a smyšlenými historkami. Po návratu z vojenské služby vyprávěl svým přátelům třeba o své cestě na Měsíc nebo o tom, jak se proletěl na dělové kouli.

Diagnostika

Není třeba zdůrazňovat, že diagnostika předstírané poruchy je velice obtížná, a to zejména při prvotním vyšetření, které pacient podstoupí. Lidé trpící Münchhausenovým syndromem jsou totiž schopní věrně napodobit skutečné zdravotní obtíže, nemají problém si vymýšlet a zároveň bývají dobře obeznámeni s lékařskými metodami.

Podezření by mělo vzbudit především cestování pacienta od jednoho lékaře k druhému, rozpory a anamnestických údajích či nesrovnalosti mezi symptomy a laboratorními nálezy. Dříve než je však pacientovi diagnostikován Münchhausenův syndrom, je nutné vyloučit, že za problémy opravdu není zodpovědné skutečné tělesné či psychické onemocnění. K tomu jsou potřeba pečlivá fyzikální vyšetření a laboratorní testy.

Pokud lékař dojde k tomu, že pacient záměrně předstírá symptomy nějakého onemocnění, měl by zvážit, zda se jedná pouze o simulování (za účelem nějakého zisku), nebo může být na vině právě předstíraná porucha. Nejen že je však Münchhausenův syndrom obtížné správně diagnostikovat, ale zároveň se lékařům těžko odhaduje, nakolik jednání pacienta představuje úmysl, a nakolik jde o zcela nevědomou činnost.

Dále by mělo následovat odborné psychiatrické vyšetření pacienta a rozbor jeho osobnosti. Spolupráce nemocného s lékařem a náhled na psychiatrickou podstatu celého problému jsou přitom klíčové. Podle toho, jaké symptomy u pacientů převládají, se Münchhausenův syndrom dělí na:

Poruchy se somatickými příznaky
Poruchy s psychickými příznaky
Poruchy se smíšenými příznaky

Sponzorováno

Varovné příznaky Munchausenova syndromu by Proxy (v zastoupení)

Je důležité hledat varovné signály jak u dítěte, tak u opatrovníka (rodiče).

Varovné příznaky u dítěte mohou být tyto:

anamnéza opakovaných zranění, nemocí nebo hospitalizací
příznaky, které zcela neodpovídají žádné nemoci
příznaky, které neodpovídají výsledkům testů
příznaky, které se zlepšují v rámci lékařské péče, ale zhoršují se doma

Varovné příznaky MSP u rodiče (opatrovníka) mohou být:

přílišná pozornost o zdraví dítěte, (zdánlivě) velká obětavost
jsou nadměrně komunikativní s lékaři a zdravotnickým personálem
zveličování příznaků dítěte nebo mluvení za dítě
časté návštěvy nemocničního prostředí, vyžadování se pozornosti, kterou dítě dostává

Pokud pociťujete chuť nějak poškodit dítě, aby získalo více pozornosti, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Zneužití dítěte, bez ohledu na důvod, je trestný čin.

Jaké jsou příznaky klasického Munchausenova syndromu?

Lidé s tímto syndromem záměrně vytváří nebo zveličují symptomy – a to hned několika způsoby. Může u nich docházet k falešným příznakům, zraněním, které si mohou tito lidé sami vyvolat (například mohou změnit diagnostické testy, např. kontaminace vzorku moči). Mezi možné varovné příznaky Munchausenova syndromu patří:

Dramatická, ale dost nekonzistentní anamnéza
Nejasné příznaky, které nejsou zjistitelné a které se stávají závažnějšími nebo se mění po zahájení léčby
Předvídatelné relapsy po zlepšení stavu
Rozsáhlé znalosti nemocnic a / nebo lékařské terminologie, stejně jako učebnicové popisy nemocí
Přítomnost chirurgických jizev
přítomnost nových nebo dalších příznaků po negativních výsledcích testu
Přítomnost symptomů pouze tehdy, když je pacient sám nebo není pozorován (např. různé záchvaty)
Ochota nebo dychtivost podstoupit lékařské testy, operace nebo jiné postupy
V minulosti hledání léčby v mnoha nemocnicích, klinikách a ordinacích lékařů, možná i v různých městech
Neochota pacienta umožnit zdravotnickým pracovníkům setkat se s rodinou, přáteli nebo předchozími lékaři
Problémy s identitou a sebeúctou
Je jim pohodlnější být v nemocnici, než by se dalo předpokládat
Jejich lékařské znalosti mohou být poměrně rozsáhlé z mnoha hospitalizací nebo předchozích zkušeností

Příčiny syndromu Munchausenova syndromu v zastoupení

Munchausenův syndrom v zastoupení (MSP) je vzácný stav a jeho přesná příčina není známa. Výzkumníci se domnívají, že se jedná o psychologické i biologické faktory. Mnoho lidí s diagnózou MSP bylo někdy dříve fyzicky, emocionálně nebo sexuálně zneužíváno (když byly dětmi). Někteří vyrůstali v rodinách, ve kterých byla nemoc nebo zranění způsobem, jak získat lásku nebo péči. To bývá také časté. Rovněž panují domněnky, že stres může hrát roli ve vývoji MSP. Tento stres by mohl být způsoben předchozí traumatickou událostí, manželskými problémy nebo možná i vážnou nemocí.

Diagnostika Munchausenova syndromu v zastoupení

Aby mohl být opatrovník (rodič) diagnostikován s MSP, musí se přiznat ke zneužívání a podrobit se psychiatrické léčbě. Lidé s MSP jsou však náchylní k nepoctivosti, takže diagnostika stavu může být velmi obtížná. Navíc, s důrazem na nemocné nebo zraněné dítě, je pro lékaře a členy rodiny snadné přehlédnout možnost MSP.

Je pravděpodobné, že se lékař nejprve pokusí diagnostikovat dítě se specifickým onemocněním. Pokud dítě opakovaně trpí nevysvětlitelným onemocněním nebo zraněním, může lékař začít podezřívat rodiče z týrání dítěte nebo MSP. Ale to většinou trvá docela dlouho. Mohou se také stát podezřelými, pokud se příznaky náhle zastaví nebo se zlepší, když dítě není se svým opatrovníkem. To je klasická situace. Doma se dítěti vždy přitíží, zatímco v nemocnici je vše v pořádku a dítě dobře prospívá. To je vždy první varování. První povinností lékaře je chránit dítě před zneužíváním tím, že nahlásí tato podezření příslušným orgánům.

Léčba Munchausenova syndromu v zastoupení (léčba MSP)

Léčba Munchausenova syndromu v zastoupení musí zahrnovat jak léčbu dítě, tak i dospělého, který mu problém způsobuje.

Léčba dítěte

Jakmile se zjistí, že dítě je zneužíváno, musí být chráněno. To obvykle znamená kontaktování sociálních služeb ochrany dětí a odstranění všech dětí z péče opatrovníka (rodiče). Jakákoli existující fyzická nemoc nebo zranění musí být náležitě ošetřeny. Psychologické poradenství může být také nezbytné.

Léčba pro opatrovníka (rodiče)

Osoba obviněná ze zneužívání dětí bude pravděpodobně čelit obvinění z trestného činu. Pokud je podezření na MSP, doporučuje se psychiatrické poradenství. Léčba však může být obtížná, pokud opatrovatel neuznává, že je problém.

TIP: Individuální nebo rodinná terapie může pomoci všem stranám vyrovnat se s touto situací.

Léčba klasického Munchausenova syndromu

Primární léčba pro tuto poruchu je psychoterapie (typ poradenství). Léčba se pravděpodobně zaměří na změnu myšlení a chování jedince (kognitivně-behaviorální terapie). Neexistují žádné léky, které by samy o sobě léčily tuto poruchu. Medicína však může být použita k léčbě jakékoli související poruchy – jako je deprese, úzkost nebo porucha osobnosti.

Výhled pro lidi s tímto syndromem

Psychiatrické poradenství je často potřebné po mnoho let. Je to velmi obtížný syndrom pro léčbu.

Pro dítě bude dlouhodobý výhled záviset na rozsahu jejich fyzických a psychických problémů. Mnoho obětí zneužívání dětí je náchylných k depresi a úzkosti už po celý život.

Prevence Münchausenova syndromu

Neexistuje žádný způsob, jak tomuto onemocnění zabránit. Velmi užitečné je však zahájit léčbu, jakmile začnete pociťovat první příznaky.

Sponzorováno

Máte nějaké zkušenosti s Münchhausenovým syndromem? Napište nám do komentářů.

Studie a zdroje článku

Munchausen syndrome and Munchausen syndrome by proxy: a narrative review Autoři: Daniel de Sousa, Filho, Elton Yoji Kanomata, Ricardo Jonathan Feldman

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.