Obsah článku
- Hipoterapie je forma terapie, která využívá interakci s konmi a jízdu na koni k léčebným účelům. Tato terapie může mít řadu pozitivních účinků na fyzické, emocionální a psychické zdraví jedince. Některé z hlavních účinků hipoterapie si ukážeme v tomto článku.
- Zlepšení svalové síly a koordinace: Jízda na koni vyžaduje aktivaci různých svalových skupin a pomáhá posilovat svaly a zlepšovat celkovou tělesnou koordinaci.
- Zvýšení flexibility: Pohyb koně přenáší na jezdce rytmické kmitavé pohyby, které mohou pomoci zvýšit flexibilitu kloubů a svalů.
- Zlepšení rovnováhy: Jízda na koni vyžaduje, aby jezdec udržoval rovnováhu na hřbetu koně, což může posílit schopnost udržet rovnováhu i v běžných situacích.
- Emoční podpora: Interakce s koněm a jízda na koni může zvýšit sebevědomí, sebejistotu a emocionální pohodu jedince. Tato terapie může být zvláště prospěšná pro lidi s mentálními poruchami nebo postižením.
- Sociální interakce: Hipoterapie může poskytovat příležitost k sociálním interakcím s terapeuty, ostatními jezdci a koňmi, což může posilovat sociální dovednosti.
- Psychické blaho: Jízda na koni a kontakt s koněm mohou působit uklidňujícím a relaxačním způsobem, což může snížit úzkost a stres.
- Hipoterapie by měla být prováděna pod dohledem kvalifikovaných terapeutů, kteří mají odborné znalosti a zkušenosti. Tato terapie může být upravena na míru individuálním potřebám klienta a používá se v rámci komplexního léčebného plánu.
Hiporehabilitace pomáhá dětem se skoliózou, vpáčeným hrudníkem či špatným držením těla. Navíc děti jízda na koni baví. V rámci hipoterapie se zaměřuje zejména na vadné držení těla a problémy s páteří. Orientuje se především na tělesnou stránku, ale emoce a psychika při ní hrají důležitou roli. „Není to všelék, ale vynikající doplňková metoda klasické rehabilitace,“ vysvětluje Mgr. Eva Ďurkovská, která pracuje jako hipoterapeutka a soutěžně jezdí western.
„Nedávno jsem četla studii, v níž jedna skupina dobrovolníků chodila na klasickou rehabilitaci, druhá i na hipoterapii. Ve druhé skupině se terapeutický efekt projevil mnohem viditelněji.“
Ranč na okraji Bratislavy navštěvují děti s lehkou, sotva viditelnou skoliózou páteře či s vadným držením těla, jaké má dnes každý druhý školák. Ale i takové, kterým osud nerozdal právě ty nejšťastnější karty. Šestiměsíční miminka, batolata, které sotva vyrostly z plenek, i teenageři.
Saša chce soutěžit
Pětiletý Maťko měl vpáčený hrudník a extrémně mu odstávaly lopatky. „Neměl problémy s dýcháním a se srdíčkem, šlo spíše o estetickou záležitost. Chodí k nám třikrát týdně asi půl roku. Nehrozí mu korzet ani operace.“
Tříletý Filip má Downův syndrom a celkovou hypotonii. „Sice chodil, ale s oporou. Svaly měl takové ochablé, že zpočátku ho na koni drželi tři lidé, aby nespadl. Vydržel nejvýše pět minut. Nyní je schopen pustit se už i doklusu,“ těší se Eva. Hypotonie je však jen jeden z jeho problémů. Nedokáže artikulovat. Podle logopedky má oslabené ústní dno, protože hlavu má nakloněnou příliš dopředu.
„Protože se snažíme u něj stimulovat správné držení těla, posilují všechny svaly zad a bránice se posouvá do správné polohy. Zlepšuje se dýchání, hlava se zasouvá a napřimuje a svaly ústního dna mají lepší podmínky pro své fungování. Věříme, že začne mluvit.“ Tříletý Lukáš má vrozenou anomálii pravé ruky a levé nohy. Jsou kratší. „S ním rehabilitujeme preventivně, aby se u něj nevyvinula skolióza. Protože jinak zapojuje svaly, jak je běžné, musíme symetrizovat pravou a levou stranu těla.“
Hipoterapie je obor hiporehabilitace, fyzioterapeutická metoda využívající jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohybu jeho hřbetu v kroku.
Dvanáctiletá Saška s Downovým syndromem sice chodí na hipoterapii do jiného klubu, ale ráda by přestoupila k Evě. Je při konících odmalička. Nevyhovuje jí, že ji stále drží v kroku a v rehabilitační fázi, chtěla by se posunout dál. „Jedním z cílů hipoterapie je, aby se mentálně nebo tělesně postižené děti, například vozíčkáři, mohli věnovat soutěžnímu ježdění. Motivuje je k pohybu a dává jim smysl života. I v ČR existují kluby s podobným zaměřením.“
Správně sedět na koňském hřbetě
Prvním cílem je, aby se dítě naučilo na koňském hřbetě správně sedět. Z bočního pohledu musí mít malý jezdec pánev v neutrálním postavení. Kotníkové, kyčelní klouby, ramena a uši musí být v jedné linii a směřovat kolmo k zemi. Všechny impulsy z pohybu zvířete se přenášejí přes nervová zakončení v pánvi a páteři do mozku, který je stimulován ke správným pohybovým stereotypům. Mozek zpětně řídí tělo a učí ho používat nové pohybové stereotypy v běžném životě.
I takto může vypadat hipoterapie
„Snažíme se vygumovat ty nesprávné a upevňovat správné. To je princip každé dobré rehabilitační metody vycházející z neurofyziologického základu,“ vysvětluje Eva.
Myslíte si, že trénovat korektní sed je jednoduché?
Zkuste se posadit na koně vy. A bez sedla. Pokud si sednete správně na zadek, pravděpodobně vám dopředu vyletí nohy. A pokud se vám je podaří dostat do správné polohy, překlopíte pánev dopředu. Kráčející kůň přitom působí nejen charakteristickým „léčivým“ krokem, ale i jako nestabilní plošina či overballu.
Pokud si dítě sedne na koňský hřbet správně, jeho pánev se bude pohybovat ve třech rovinách – v předozadní, boční a v mírné rotaci kolem osy těla. Imituje tak lidskou chůzi. „Pohyb v jedné ze tří zmíněných rovin je u každého koníka dominantní a snažíme se ho využít při jednotlivých cvicích. Dítě podvědomě reaguje tak, aby zabránilo pádu a udrželo si rovnováhu. Do činnosti automaticky zapojí břišní svaly a svaly zad, které běžně nepoužívá.“
Speciální výcvik zvířat
Zvířata určená k hipoterapii musí absolvovat speciální výcvik.
Sponzorováno
„Hipolog, tedy cvičitel, by měl přesně vědět, jaký kůň se hodí na jakou diagnózu,“ vysvětluje Eva, která si koníka Eddieho a kobylku Lovely trénuje sama. Nejsou to právě angličtí plnokrevníci, ale své role se umí zhostit bravurně. Trpělivě snášejí vrtochy počasí, pokyny lonžérky a hipoterapeutky v jedné osobě i nemotorného jezdce na svém hřbetě.
Na ranči nejsou podmínky pro to, aby Eva prošetřila dítě z fyzioterapeutického hlediska. Než ho přijme, požádá rodiče o doporučení od ortopeda nebo od rehabilitačního lékaře, který vyloučí kontraindikace.
„Zajímá mě nejen anatomický problém, ale i funkční, tedy to, co dítěti nejvíce překáží. Pak navrhnu rodičům rehabilitační plán. Ideální je, pokud mohou chodit na ranč pravidelně dvakrát, třikrát do týdne. První viditelné výsledky, které nám potvrdí i lékaři, se dostaví přibližně po dvou měsících.“ Menší děti nebo ty, které mají mentální nebo kombinované postižení, se zpočátku mohou velkého zvířete bát.
„V takovém případě začínáme ze země. Dítě koníka krmí, hladí, učí se ho čistit. Nemusí bezpodmínečně začít v sedě. Snažíme se napodobit motorický vývoj během prvního roku života. Dítě položíme vleže na záda koně nebo ho opřeme o lokty, natažené ruky či kolínka. Při terapii tehdy musíme být dva – jeden z nás vodí koně, druhý pomáhá dítěti vytvořit si kvalitní oporu. Když už je schopno udržet se v sedle, zjišťujeme, které polohy jsou pro něj lehčí, které náročnější.“
Lekce na koni
Lekce trvá třicet minut, to však neznamená, že malý jezdec musí sedět ve správné poloze nonstop.
„Přizpůsobujeme se jeho fyzické kondici a psychice. Zpočátku stačí, když dokáže mít správné narovnaná zádíčka pět minut. Pak jsou již svaly unavené a nepracují správně. Je lepší stopnout pohyb ve správné fázi, než ho dělat špatně. I když je dítě podrážděné a upadá jeho pozornost, nenutíme ho setrvávat v korektním sedě za každou cenu. Rodiče si sice myslí, že se na koni jen tak vozí a necvičí, ale to není pravda. Snažím se jim vždycky vysvětlit, co a proč právě děláme.“ Větší a zkušenější jezdec může sedět a cvičit i v klusu.
„Půlhodina v kroku se mu po čase omrzí. Klus nemá léčebný efekt, jde spíše o pocit euforie a změny. V cvalu se Hiporehabilitace nedělá.“ Pro zpestření Eva využívá i prvky voltíže. Je to soutěžní jezdecká disciplína, při které voltižér na cválající koni předvádí náročnou gymnastickou a akrobatickou sestavu. „Děti mají voltíž prvky velmi rády. Samozřejmě, dělají mnohem jednodušší cviky a v kroku, nanejvýš v klusu.“
Co využívá hipoterapeut
Korektní sed v kroku koně: Pánev je v neutrálním postavení, kotníkový, bederní, ramenní kloub a ucho jsou v jedné linii a směřují kolmo na zem. Hlava je vzpřímená, hřbet je přirozeně zakřivený, břicho vtažené. Ideální je, pokud dítě během třicetiminutové terapie vydrží alespoň pět minut správně sedět. Stačí i přerušovaně. Samozřejmě, čím déle, tím lépe.
Sed ve směru jízdy nebo kontrased: Pokud dítě sedí proti směru jízdy koně, pohyb koně vpřed výrazně ovlivňuje napřimování páteře .
Sed v bočních polohách: Dítě posadíme do dámského sedu. Když si položí nohy vedle sebe, má jiné opěrné body, jako když sedí na koni obkročmo. Rovnovážné reakce se tedy provádějí v jiném směru.
Přirozený pohyb koně: Předozadní, boční a v mírné rotaci. Jeden z pohybů je vždy dominantní a působí jako specifický léčebný prvek Hiporehabilitace.
Vedení koně v různých směrech: vodím ho po rovných čarách, v menších i velkých kruzích, využíváme prudší změny směru. Tehdy se do akce zapojuje odstředivá síla, která způsobuje narovnávání skoliotického zakřivení páteře. Tělo reaguje na možnost pádu, snaží se pomocí svalů udržet rovnováhu a koordinaci.
Speciální polohování na koni ve stoje: Mechanický tlak a koňské teplo působí na zakřivení páteře. Využívají se i polohy, které napodobují psychomotorický vývoj dítěte v prvním roce života: opírání o lokty či o vzpřímené ruce, kolena.
Prvky voltíže: Cviky na zádech koně v kleku, ve stoje, na jedné noze, rovnovážné, diagonálně. Čím méně opěrných bodů má dítě k dispozici, tím je cvik náročnější a má lepší efekt.
Vyrovnejte se s tím!
Děti se křiví pod tíhou školních tašek, hrbí se v lavici i u počítače. Málo se hýbou. Jak se to odráží na jejich páteři? Odpovídá ortoped MUDr. Marcel Kusin.
Pomůže hipoterapie dětem při nesprávném držení těla?
Zdravá páteř je přirozeně dvakrát prohnutá ve tvaru písmene S. Lordóza znamená přirozené prohnutí páteře dopředu, kyfóza dozadu. Pokud je úhel zakřivení velký, mluvíme o hyperlordóze nebo o lordokyfóze. Vadné držení těla je nejčastější deformitou trupu u dětí a teenagerů. Projevuje se shrbením, s předsunutým držením ramen a odstávajícími lopatkami, a oslabeným břišním svalstvem. Pěkně se dá upravit odbornou rehabilitací, do níž patří i Hiporehabilitace, plaváním, upínací bandáží či lehčím typem korzetu.
Tip: Seznam doporučených českých hiporehabilitačních center
A při skolióze?
Je třeba rozlišovat mezi skoliózou a skoliotické držením těla. To má hodně dětí, souvisí právě se sedavým životním stylem a s nedostatkem pohybu. Páteř se sice vychyluje do strany, ale „jen“ proto, že dítě nemá pevné zádové svaly.
Skolióza je druhá věc. Jde o chorobné vychýlení páteře do pravé nebo levé strany. Spojuje se s otáčením těl obratlů kolem dlouhé osy na straně vykřivení. Nejčastěji má tvar písmene C nebo S. Pokud je vykřivení větší než 35 stupňů, plánuje se operační zákok, při kterém se do páteře vkládají fixační tyče. Mají za úkol provádět křivku páteře. V takovém případě již dítě na hipoterapii nesmí chodit.
Co bolesti páteře?
Hipoterapie je vhodná, pokud jde o chronické bolesti páteře, které souvisí se ztuhlým svalstvem zapříčiněným nezdravým životním stylem. Při akutních bolestech, které mají organickou příčinu, například hernii meziobratlových plotének, úraz, zánět, nádor, je hipoterapie kontraindikována.
Máte s hipoterapií zkušenosti? Napište nám, prosím, do komentářů pod článkem.
VIDEO: Ukázka hipoterapie
VIDEO: Hipoterapie
Sponzorováno
Studie a zdroje článku
- Role and Effects of Hippotherapy in the Treatment of Children with Cerebral Palsy: A Systematic Review of the Literature Autoři: María José Menor-Rodríguez, Mar Sevilla Martín
- Zdroj fotografie: Sangiao_photography / depositphotos.com
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Alternativní medicína, Problémy a zdraví zad, Zvířata a zdraví i problémy
Přečtěte si také naše další články