Syndrom vyhoření jako důsledek dlouhotrvajícího stresu

Obsah článku

Syndrom vyhoření jako důsledek dlouhotrvajícího stresu Dlouhodobý a intenzivní stres je považován za spouštěče syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření (nebo také „vyhasnutí“, anglicky occupational burnout) je dlouhodobý psychický stav, jenž vzniká především u pracovníků, kteří pracují v náročném zaměstnání, ve stálém styku s lidmi. Rizikovou skupinou jsou především pomáhající profese, do které patří i sociální pracovníci. Je to především kvůli psychické zátěži a velkému počtu úkolů, které jsou na pracovníky kladeny. Stres se může objevit při nejrůznějších činnostech, avšak syndrom vyhoření se obvykle objevuje jen u těch činností, při nichž člověk přichází do osobního styku (jednání) s druhým člověkem – při práci s lidmi. Stres obvykle přechází do vyhoření, avšak ne každý stresový stav dochází do této fáze celkového vyčerpání.

Jaké jsou projevy syndromu vyhoření?

Mezi nejčastější projevy tohoto syndromu se řadí:

chronický stav vyčerpání
utlumení dřívější aktivity, iniciativy a kreativity
depresivní a občas podrážděná nálada
pocit otrávenosti, nudy, absurdity, rezignace
změny v postoji k činnosti, které se člověk plně věnuje – od původního nadšení přechod k lhostejnosti až odporu
změna ve vztahu k lidem, komunikace se pro člověka stává nepříjemnou a vytrácí se snaha pomáhat druhým
značně snížené sebehodnocení
ztráta ideálů, v krajních případech přechod až k cynismu
různé somatické obtíže
zvýšené riziko vzniku závislosti (na kouření, alkoholu, aj.)

Koho syndrom vyhoření často postihuje?

Syndrom vyhoření postihuje lidi, kteří vstupují do zaměstnání s velkou mírou nadšení, protože jsou vysoce motivováni a mají veliká očekávání. Řady studií, které zjišťovaly vztah vyhoření k jiným charakteristikám psychického života zkoumaných lidí, došla k závěru, že syndrom vyhoření má úzký vztah k pracovní neschopnosti, k nespokojenosti se sebou samým i k nespokojenosti se světem a s životem. Z nepřeberné řady studií případů lidí, kteří psychicky vyhořeli, se ukazuje, že otázka uspokojení či neuspokojení tzv. základní existenciální potřeby – smysluplnosti bytí – je jedním z hlavních faktorů jak při vzniku, tak při zvládání jevu tohoto syndromu. Touto základní existenciální potřebou se rozumí prožívání smysluplnosti existence (žití). Třeba smysl pro humor může sloužit jako prevence před syndromem vyhoření. Bylo dokázáno, že lidé, kteří smysl pro humor mají a bohatě ho používají i v zaměstnání vyhořívají podstatně méně než ti, kteří smysl pro humor nemají nebo ho ztratili.

Nejohroženější povolání:
– zdravotnický personál
– sociální pracovníci
– policisté a hasiči
– manažeři
– učitelé
– psychoterapeuti

Celá problematika se netýká pouze vysoce postavených manažerů, ředitelů, ale týká se i prostších pozic. Obzvlášť pokud tuto činnost vykonáváte řadu let a práce je stereotypní. Pokud tedy na sobě pozorujte výše zmíněné známky syndromu, neváhejte celý problém řešit. Psycholog vám poradí, jakým způsobem se do práce zase těšit a ukáže nový směr. I kdyby se mělo jednat o medikamentózní léčbu. Zklidníte se a právě díky tomuto novému odrazu budete do práce chodit rádi nebo vás to posune k jiné profesi apod.

Sponzorováno

TIP: Jaké jsou psychické příčiny nemocí?

Jak předcházet syndromu vyhoření?

Více poslouchejte své tělo a nepodceňujte příznaky únavy (fyzické nebo psychické)
Neberte si další práci druhých, kteří vás o to v zaměstnání požádají
Nevyčítejte si, že chcete odpočívat, relaxovat, zajít si do sauny, na bazén, zasportovat
Část dne po práci se vyhraďte na vaše koníčky a aktivity, rodinu. Vše, co vám přináší radost.
Odlišujte důležité od nepodstatného
Pravidelně se stravujte, pijte, odpočívejte a budete se cítit lépe, než když celý den nejíte a pak si na večeři dáte tučný pokrm, po kterém nebudete moc spát
V momentě, kdy opustíte práci, tam necháte veškeré starosti, které si nebudete tahat domů ani do partnerského života
Vyhýbejte se úzkostnému přemýšlení, co všechno se stane, když něco nestihnete, když zvolníte apod.
Choďte mezi lidi, společnost vám pomůže se odreagovat, zasmát se
Nezavírejte se do sebe, o problému mluvte
Nesnažte se toto období překonat závislostí nebo únikem do další pasti (alkohol, drogy, hazard)

Terapie syndromu vyhoření

Jelikož obtížím je lepší předcházet než je léčit, mnoho pozornosti se věnuje návodům na to, jak nevyhořet, tedy na co si dát pozor:

náplň práce – příliš velké množství práce v kombinaci s nedostatkem času vede k rychlému vyčerpání sil
kontrola činnosti – pocit, že nemohu výsledky své práce ovlivnit, nemohu je kontrolovat, vede k frustraci, taková práce člověka netěší, postupně ho emočně vyčerpává
odměna – nízké finanční ohodnocení dává člověku zpětnou vazbu, že jeho práce, i když je namáhavá, není pro okolí důležitá, čím větší je rozdíl mezi množstvím energie, kterou práci věnuje, a finančním ohodnocením, tím větší je frustrace z takové práce
vztahy na pracovišti – špatná atmosféra způsobená napětím, nejasně určenými kompetencemi, arogancí, agresivitou, klientelismem apod. vede k emočnímu vyčerpání a izolaci, což jsou rizikové prvky z hlediska syndromu vyhoření
hodnoty na pracovišti – pokud práce vnucuje člověku hodnoty, s nimiž není vnitřně ztotožněn, resp. ho nutí porušit hodnoty, které jsou mu vlastní, zvyšuje se u něj prožívání stresu

Takže na tyto body zvlášť pozor.

Co si dále přečíst o syndromu vyhoření?

VIDEO: Syndrom vyhoření – PhDr. Šárka Dynáková, Ph. D. A

Sponzorováno

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.