Maniodepresivní psychóza (bipolární afektivní porucha) – když vaše nálada jde „ode zdi ke zdi“ 4.63/5 (16)

• Maniodepresivní psychóza je jiný název pro bipolární afektivní poruchu, což je vážné duševní onemocnění, které se vyznačuje výkyvy nálad mezi manickými a depresivními epizodami. Tato porucha může mít značný vliv na život postižené osoby a může ovlivnit i vztahy, práci a další oblasti života.
• Maniodepresivní psychóza je starší termín, který byl historicky používán k označení bipolární afektivní poruchy. Bipolární afektivní porucha (zkráceně BAP nebo BAP II) je moderní a více přesný termín, který popisuje vážné duševní onemocnění charakterizované periodickými a extrémními výkyvy nálad.
• Diagnóza a léčba bipolární afektivní poruchy jsou obvykle prováděny odborným psychiatrem. Léčba může zahrnovat farmakoterapii, jako jsou stabilizátory nálady a antidepresiva, a psychoterapii, jako je kognitivně-behaviorální terapie nebo interpersonální terapie.
• Cílem léčby je regulovat nálady, minimalizovat výskyty manických nebo depresivních epizod, zlepšit kvalitu života a zabránit potenciálním komplikacím. Je důležité podstoupit lékařskou péči a spolupracovat s odborníky, pokud máte podezření na bipolární afektivní poruchu.

Život člověka s diagnózou maniodepresivní psychózy jde opravdu tak trochu z extrému do extrému. Jedná se o duševní onemocnění, při němž nálada jedince vykazuje určité periodické změny, a střídají se v ní dva protipóly – naprostá euforie a na straně druhé deprese. Není to jen takový ten běžný stav (zvláště asi u žen, co si budeme nalhávat), kdy se vaše nálada během chviličky kompletně převrátí, ale nemocný jedinec se může v jedné z těchto fází pohybovat klidně týdny či déle.

Maniodepresivní psychóza bývá také označována jako bipolární afektivní porucha. Toto vážné onemocnění ovlivňuje život člověka ve všech jeho sférách, v oblasti rodinné i pracovní. Můžete si říci, že přece během té euforické fáze je člověku fajn, ale ona je zde spjatost též s nerozvážným chováním, utrácením, pokušením k lákadlům, kterým by člověk jinak odolal, a také s pocitem, že vlastně jakákoliv léčba není nutná.

Vznik maniodepresivní psychózy – nejen vliv dědičnosti

Při vypuknutí této nemoci hrají svoji nezanedbatelnou úlohu genetické dispozice jedince. Nejsou však jediné, které rozhodují o tom, zda se porucha projeví či nikoliv. Dávají spíše jakýsi předpoklad k jejímu vzniku, který je dále ovlivněn mnoha dalšími událostmi. Podíl zde mohou nést též různé traumatické události, silné nezpracované emoce a fyzické i psychické vyčerpání. První příznaky se nejčastěji objevují u mladších jedinců, ale není tomu tak vždy.

Střídání extrémů

Jak již bylo řečeno, při této chorobě se v životě jedince jeho nálada pohybuje v extrémních polohách. Hovoří se zejména o mánii (euforické náladě) a depresi. Tato období se odlišují celkovou výkonností jedince, jeho motivací, četností sociálních kontaktů. Jednotlivé fáze probíhají v určitých cyklech a jsou proloženy obdobím remise, tedy jakousi dobou, kdy je dotyčný bez jakýchkoliv příznaků. Délky jednotlivých fází se mohou u nemocných velmi lišit, stejně jako remise může být v řádu měsíců, ale i dnů.

Období maniodepresivní psychózy

Období nemoci bývají detailněji popisována ve čtyřech typech:

1. Hypomanické období

Nemocný má dobrou náladu, disponuje dostatkem energie, je nenucený, ve společnosti komunikativní.

2. Manické období

Člověk hýří až nadměrným sebevědomím, jeho jednání není racionálně koordinováno. Může se objevit přílišné utrácení, rychlé a povrchní navazování vztahů. Jedinec není k zastavení, nemá potřebu spánku, pro okolí je nepochopitelně aktivním.

Během této epizody má osoba zvýšenou energii, euforii nebo i podráždění. Může mít pocit nedostatku spánku, zvýšenou aktivitu, nadměrnou sebedůvěru a rychlé myšlení. Chování během manické epizody může být riskantní a impulzivní, například v nákupních orgiích, neopodstatněných investicích nebo riskantních sexuálních chováních.

3. Depresivní období

Dotyčný se cítí vyčerpaně, bez energie, není naprosto motivován k žádné akci. Nevidí důvod, proč chodit do práce, proč se stýkat s lidmi. V této době bývá uzavřený, samotářský a mohou jej přepadat sebevražedné myšlenky. Během této epizody má osoba pocit smutku, beznaděje, únavy a ztráty zájmu o aktivity, které dříve tvořily radost. Může mít problémy se spánkem, koncentrací a rozhodováním. Myšlenky na smrt nebo sebevraždu jsou opravdu také možné.

4. Smíšené období

Zde se mísí jednotlivé prvky a není možné jednoznačné přiřazení k dříve popsaným typům.

Léčba maniodepresivní psychózy

Léčba tohoto onemocnění bývá dlouhá a v mnoha ohledech komplikovaná. Situaci ztěžuje zejména přístup pacienta, který se odvíjí od toho, ve které fázi choroby se momentálně nachází. Je zde velmi podstatná podpora rodiny a lidí blízkých nemocnému, aby jej podpořili při léčbě, a případně tak trochu dohlédli na její stabilní průběh.

Hlavním cílem je zejména snížení počtu jednotlivých fází nemoci. Z léků zde nachází své uplatnění antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálady. Velkou roli v celém procesu sehrává psychoterapie.

Jako součást léčby a prevenci zhoršování nemoci lze vnímat také zdravý životní styl. Nemocní by se měli vyvarovat přílišnému psychickému vyčerpání, konzumaci alkoholu a jiných návykových látek. Podstatné je dodržování pravidelného režimu, dostatečný odpočinek. Tím se dá alespoň trochu umírnit průběh nemoci a předejít komplikacím, které s sebou bohužel přináší.

1. Nefarmakologická léčba meniodepresivní psychózy

Nefarmakologické přístupy (psychoterapie, režimová opatření, změna životního stylu, výživa etc.) mají obecnou platnost a jejich cílem je redukovat míru prožívání stresu a přílišných emocionálních otřesů (ať už negativních, nebo i pozitivních), posilovat odolnost vůči stresu, ustálit životní rytmus a odstraňovat podle možností příčiny, které vyvolávají negativní emoce a stres. Důležitá je edukace pacienta a jeho blízkých o nemoci a také vedení k důsledné abstinenci od návykových látek, jejichž zneužívání může být spouštěčem fáze onemocnění, zvyšuje závažnost klinických příznaků, ale i průběh nemoci.

Biologická terapie zahrnuje elektrokonvulzivní terapii, fototerapii, transkraniální magnetickou stimulaci a jiné méně známé postupy. Nejúčinnější a s rychlým nástupem úlevy od příznaků je elektrokonvulzivní terapie, používaná u zvláště těžkých a k léčbě rezistentních stavů, nebo na žádost pacienta, který již má pozitivní zkušenost s touto formou léčby. Samotná biologická léčba bez farmakologické nebývá dostatečně dlouho účinná, tyto přístupy se kombinují.

2. Farmakologická léčba meniodepresivní psychózy

Farmakologická léčba je propracovaná, neustále se v posledních desetiletích vyvíjí a zdokonaluje, takže představuje pro pacienta účinnou pomoc. Léčba spočívá v podávání tzv. tymostabilizátorů (léky stabilizující náladu) – čili stabilizátorů nálady, které mají i profylaktický efekt. Nejpoužívanějšími u nás a ve světě jsou lithium, valproát, karbamazepin, lamotrigin. Některé subtypy poruchy jsou léčitelné lepší lithiem, jiné jiným tymostabilizátorem. Při léčbě depresivní fáze se podávají léky odstraňující úzkost (anxiolytika), hypnotika na zlepšení spánku, nezřídka antipsychotika (starší termín neuroleptika), zejména ty nejmodernější s nízkým výskytem nežádoucích účinků. Při výrazné depresi je nutné podávat po určitou dobu i antidepresiva, ale pouze ty u kterých se ukázalo kladný vliv na prokluz do mánie. Při těžké mánii, při rychlém cyklování, nebo rezistených stavech je nutné někdy kombinovat lithium s dalším tymostabilizátorem a podávat vyšší dávky antipsychotik.

Příznaky maniodepresivní psychózy

Jak již bylo řečeno, lidé s maniodepresivní psychózou se vyznačují kombinací extrémně vysoké, dobré až manické nálady se skleslou, depresivní náladou. Nálada skáče z euforie do smutku. Nemocní také mohou pociťovat oba extrémní stavy zároveň. Pokud převažuje mánie nad depresí nebo naopak deprese nad mánií, jde o unipolární nemoc. Při kombinaci mánie a deprese mluvíme o bipolárním onemocnění. Maniodepresivní psychóza může mít bipolární i unipolární průběh.

Manická deprese se obvykle objevuje v dospělosti, méně často u teenagerů a jen zřídka u malých dětí. Tato nemoc může postihnout každého, ačkoli pravděpodobnost se zvyšuje pokud jeden nebo oba rodiče mají manickou depresi.

Podívejte se na nejčastější příznaky této poruchy:

Symptomy mánie

• těžké změny nálady – postižení jsou nezvykle šťastní, velmi snadno se rozčílí, naštvaní, podráždění, agresivní
• nereálně vysoké sebehodnocení – např. si myslí, že mají nesmírnou sílu, se speciálními schopnostmi jako superhrdinové
• velký nárůst energie a schopnost fungovat celé dny bez spánku, necítí se být unavení
• nesoustředěnost
• změny ve vyprávění – adolescenti mluví příliš rychle, mnoho, mění témata nadměrně rychle, není možné je zastavit
• opakované zvyšování rizika v chování, např. v užívání drog, alkoholu, bezohledné a nebezpečné ježdění,
• sexuální promiskuita

Symptomy deprese

• podrážděnost, depresivní nálady, přetrvávající smutek, častý pláč
• myšlenky na smrt nebo sebevraždu
• nezájem v jindy oblíbených aktivitách
• často si stěžují na fyzické nemoci jako bolesti hlavy, břicha …
• slabá koncentrace, únava, znuděnost, málo energie
• změny ve stravovacích návycích, spánku

Co si dále přečíst na toto téma?

• Bipolární porucha a dědičnost
• Bipolární porucha u dětí – co dělat, když si myslíte, že vaše dítě má bipolární poruchu?
• Toxická psychóza – co je to – příznaky, účinky a léčba

VIDEO: Bipolární porucha – dokument

Studie a zdroje článku

• Psychotic symptoms in bipolar disorder and their impact on the illness: A systematic review Autoři: Subho Chakrabarti a Navdeep Singh

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Duševní poruchy a psychologické problémy

Přečtěte si také naše další články