2. dubna - Světový den autismu

Obsah článku

autismus Světový den autismu byl vyhlášen na zasedání Valného shromáždění OSN v prosinci 2007 a připomínáme si ho od roku 2008. Při této příležitosti Vám nabízíme následující článek, který vám objasní toto onemocnění a přiblíží vám jeho specifika i všeobecnou problematiku onemocnění.

Historie autismu

Autismus (řecky „autos“ – sám, „ismus“ – orientace, stav) znamená aktivní stažení z vnější reality do vnitřního imaginárního světa.

Psychiatr Eugen Bleuler v roce 1911 použil ve své práci termín autismus / autistický, když jím charakterizoval jeden z primárních symptomů schizofrenie – chorobné stažení se do sebe, sociální izolaci, egocentrické nereálné myšlení. Avšak až později – před více než 60 lety – dva původem rakouští pedopsychiatri, nezávisle na sobě, se podrobněji zaměřili a charakterizovaly dvě zvláštní skupiny dětí. Leo Kanner, v americkém Baltimore v roce 1943, napsal článek Autistické poruchy afektivního kontaktu. Popisuje zde děti, jejichž diagnózu nazval „včasný infantilní autismus“.

Časný je jeho začátek – už ve 4. měsíci, zřetelný je však až kolem 2-3 roku. Jeho základním rysem je nedostatek sociálního kontaktu a neschopnost vytvářet afektivní kontakty, touha po neměnnosti, narušená řeč, abnormální odpovědi na některé běžné podněty z okolí, přičemž některé schopnosti (mechanická paměť) zůstávaly zachovány. Hans Asperger se v roce 1944 zmiňuje v článku o druhé skupině dětí, které se vyznačovaly také poruchou komunikace, mentálními a motorickými stereotypy, zúženými a stereotypními zájmy a motorickou neobratností, ale měly dobře vyvinutou řeč a vysokou inteligenci. Britská lékařka Lorna Wingová v roce 1981 pojem autistického psychopata nahradila termínem Aspergerův syndrom. Navrhovala, aby se tento termín používal pro děti a dospělé, jejichž řeč je gramaticky správná, ale nejsou sociální zruční.

Jako samostatná diagnostická kategorie se autismus objevuje poprvé v roce 1978 v DSM-III v kapitole „pervazivní vývojové poruchy“ pod názvem infantilní autismus.

Desátá revize MKN, kterou vydala Světová zdravotnická organizace v roce 1992, řadí autismus mezi pervazivní vývojové poruchy (F. 84). Termín pervazívní znamená v doslovném překladu pronikavý, nebo vše pronikající. Jeho zavedení nebylo podmíněno jen potřebou pojmově specifikovat určité symptomy. Je nadřazeným označením pro skupinu poruch, které se svým obrazem vyčleňují a odlišují od jiných kategorií. Reflektuje v sobě trvalost projevů, postižení více psychických funkcí (na rozdíl od specifických vývojových poruch) a výskyt symptomů, které jsou kvalitativně odlišné od normálního vývinu.

Příčina autistických poruch

Specifická příčina autismu není dosud známá, je však dokázáno, že základ autismu je neurobiologický (způsobený poruchou vývinu CNS, teoreticky se nejvíce zvažují dysfunkce v oblasti mozečku, limbického systému, mozkové kůry, hypokampu), z neuropsychologického hlediska problémy dítěte vyvěrají z potíží s vnímáním (příjem informací) a zpracováváním informací (problémy v oblasti emocí a myšlení).

Nejedná se o jedno místo v mozku zodpovědné za vznik autismu, ale jde spíše o poruchu komunikačních a integračních funkcí mozku. Předpokládá se, že pokud existuje různorodost v projevech, bude existovat i variabilita v příčinách (multifaktoriální příčiny). Významnou roli zde hrají i genetické faktory, na vzniku autismu se podílí s velkou pravděpodobností různý počet genů v různé míře. Specifické geny tvoří spíše genetickou predispozici ke vzniku poruchu z autistického spektra, která až v kombinaci s jinými vlivy určuje závažnost poruchy, zda vůbec vznik autismu.

Dá se předpokládat, že psychologické rizikové faktory ovlivňují etiologii (příčinu) autismu jen velmi výjimečně; studie nepotvrdily žádné spojení mezi autismem a kvalitou výchovy („ledničku rodiče“), případně frekvencí stresujících zážitků.

Autistické poruchy se objevují od nejútlejšího věku, nebo mají svůj nejpozdější začátek do 30-36 měsíce věku dítěte. Dětský autismus je 3 – 4 krát častější u chlapců, než u dívek, u Aspergerovým syndromem je to 8:1. Výskyt poruch autistického spektra v populaci je poměrně vysoký 60/10 000. Nárůst počtu dětí diagnostikovaných poruchou autistického spektra má své logické opodstatnění: rozšířily se hranice diagnostických kritérií, a jsou již všeobecně akceptovány širším okruhem diagnostiky; zlepšila se schopnost profesionálů poruchu autistického spektra rozeznávat a diagnostikovat i u dětí, které mají intelekt v pásmu průměru a navštěvují běžnou školu.

Porucha psychického vývinu

Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí definuje autismus jako „poruchu psychického vývinu, charakterizovanou kvalitativním zhoršením vzájemných společenských interakcí, způsobů komunikace, omezeným, stereotypně opakujícím se repertoárem zájmů a aktivit„.

Sponzorováno

Autismus je pervazivní vývojová porucha, to znamená, že je postižena celá struktura osobnosti. Reflektuje v sobě trvalost projevů, postižení více psychických funkcí a výskyt symptomů, které jsou kvalitativně odlišné od normálního vývinu. Při autismu jsou smyslové orgány primárně bez defektu, ale přijaté informace jsou zpracovávány defektních způsobem.

Kvalitativní poškození v oblasti vzájemné sociální interakce

Jednoznačně se dá říci, že sociální intelekt je vůči mentálním schopnostem člověka s poruchou autistického spektra v hlubokém deficitu. U dětí s poruchou autistického spektra se setkáváme s celou škálou sociálního chování, které má extrémní póly. Pól „osamělý“, kdy se dítě při každé snaze o sociální kontakt odvrátí, protestuje, stáhne se koutu, skryje se, zakrývá si oči nebo uši, křičí, mává rukama před obličejem, nebo se věnuje manipulaci s nějakým předmětem. Protikladem je pól extrémní, nepřiměřené sociální aktivity, kdy se dítě snaží navázat sociální kontakt všude a s každým, neuvědomuje si vůbec sociální normu, dotýká se lidí, upřeně jim hledí do obličeje a hodiny s nimi dokáže mluvit o věcech, které je nezajímají nebo obtěžují.

Doslovné a přesné chápání instrukcí a situací, rigidita myšlení, egocentrismus a omezená schopnost empatie, malá nebo žádná schopnost porozumět metakomunikácii a neschopnost zobecňovat lidem s poruchou autistického spektra neumožňuje chápat jemnost a komplexnost vztahů a situací.

Kvalitativní poškození verbální a neverbální komunikace

Jde o globální selhávání ve všech komunikačních modalitách. Opožděný vývoj řeči bývá velmi často první příčinou znepokojení udávanou rodiči. Přibližně polovina dětí s poruchou autistického spektra nikdy neměla řeč na takové úrovni, aby sloužila ke komunikačním účelům. U dětí, které si řeč osvojí jsou zaznamenány nápadné odchylky ve vývoji řeči s mnoha abnormalitami (echolálie, neologismy, odchylky prozódie a intonace, Pedantický a formálně formulace, doslovné chápání). Porucha komunikace se u těchto lidí projevuje na úrovni receptivní (porozumění) a expresivní (vyjadřování). Problémy se vyskytují i v oblasti neverbální komunikace, kdy lidé s poruchou autistického spektra nerozumí gestům, mimice, nemají pro ně komunikační charakter. Problémy v komunikaci, a z ní vyplývající nepředvídatelnost dalšího dění, vyvolává v dítěti celkem logicky úzkost a pocit chaosu a to pramení v deficit v oblasti sociálního chování. Pro mnoho lidí s poruchou autistického spektra je chování ostatních lidí velmi nečitelné. Frustrace z nefunkční komunikace je pro ně velmi častá a patří mezi nejčastější vnitřní spouštěcí podněty agresivního chování.

Poškození v oblastech vyžadujících představivost, vnímání, chování

Narušení představivosti (imaginace) má na dítě negativní vliv ve více směrech. Narušena schopnost imitace a symbolického myšlení způsobuje, že se u dítěte nerozvíjí hra (jeden ze základních kamenů učení a celého vývinu). Nedostatečná představivost způsobuje, že dítě upřednostňuje činnosti a aktivity, které preferují podstatně mladší děti (např. zvukové hračky). Děti s poruchou autistického spektra mají problém vyplnit volný čas funkční rozvíjející aktivitou.

Také zacházení s předměty nebo hračkami bývá nestandardní nebo nefunkční (točení, mávání, bouchání, poklepávání, házení předměty; řazení autíček, sledování točící se kola na autíčku). Symbolická hra bývá výjimečná; typická hra pro děti s poruchou autistického spektra je stereotypní, rigidní a často neobvyklá, autostimulačné automatizmy nahrazují hru (např. točení paličkou před očima, sledování pohybů stránek při rychlém „listování“ v knize). Dobře pozorovatelné jsou pohybové stereotypy (různé poskoky, otáčení se, „špičkování“, kývání rukama a prsty před očima). U dětí s vysoce funkční autismem a Aspergerovým syndromem se sklon k stereotyp projeví na ulpívání na úzkých specifických zájmech (především zájmy technické, doprava, počítače, čísla). Funkce stereotypů mohou být různé, velmi často však jde o obranu před sociálními požadavky okolí, kterým dítě nerozumí a tak uniká do jistoty neměnného, stále se pravidelně opakujícího.

Rysy autismu

zvláštní způsob vnímání
hypersenzitivita (přecitlivělost) nebo hyposenzitivita (malá citlivost) na smyslové podněty
fascinace určitými senzorickými vjemy (autostimulační, neodklonitelné zapojování některých smyslů)
abnormality vizuálního „pozorování“ a očního kontaktu (využívání periferního zrakového pole spíše než centrálního – koukání „přes“ lidi, ne na lidi, vidění věcí spíše „koutkem oka“ než přímým sledováním na ně atd.).
různé abnormality tělesných funkcí a fyzického vývoje (nepravidelný spánek, nepravidelnost ve stravování a pití)
nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný pláč nebo smích, střídání nálad, afektu, úzkost, absence strachu v nebezpečných situacích)
problémy s chováním (agresivní a autoagresívne chování, impulzivita, záchvaty vzteku)
narušená adaptabilita (při přechodu z jedné činnosti do druhé, při přerušení oblíbené činnosti, narušení jistého rituálu, při změnách prostoru, osob)

VIDEO: Autismus (zdroj: Soukrommá dramata)

Sponzorováno

Autor článku

Daniel Borník (více o nás)

Dan miluje sport. Přispívá články zejména z oblasti regenerace, fyzio, cvičení a píše i o nemocech. Náš tým vám všem chce přinášet zajímavé informace ze světa zdraví, cvičení, výživy, rehabilitace a obecně zdravého životního stylu. Ve většině našich článků vycházíme z odborných studií a lékařských prací. Vždy se snažíme na studie odkazovat, ověříte si tak pravost. Více informací o nás najdete zde - mrkněte na náš tým.