Obsah článku
Akceptování závažného a trvalého onemocnění svého dítěte je nelehký proces, který se v průběhu času mění. Je třeba částečně přizpůsobit život celé rodiny novým podmínkám, což nemusí být zrovna jednoduché. Reakce, prožívání a chování rodičů zpravidla probíhají v následujících pěti fázích:
- fáze šoku a popírání
- fáze bezmocnosti
- fáze postupné adaptace a vyrovnávání se s problémem
- fáze „sjednávání“, dělání kompromisů
- fáze realistického postoje
Čeho se vyvarovat při výchově dítěte s epilepsií?
Odborníci uvádějí, že samotné prožívání a vnímání onemocnění dítětem ve velké míře odráží postoje a reakce rodičů na danou situaci. Často se stává, že právě od reakcí rodičů závisí proces ať už dobré nebo špatné adaptace dítěte na onemocnění. Doporučuje se vyvarovat dvěma extrémním výchovným přístupem. Prvním z nich je přístup rodičů, kteří onemocnění vnímají jako velkou bariéru či omezení pro psychosociální vývoj jejich dítěte. Volí cestu přílišné ochrany, tedy dítě ochraňují více než to situace vyžaduje. Jsou benevolentnější ve výchovných postupech, obecně mají nižší očekávání. Takový přístup může vyústit do toho, že děti budou závislejší na svých rodičích, méně samostatné, s nižším sebehodnocením či sebaakceptácií.
Dalším negativním výchovným přístupem může být zlehčování či skrývání onemocnění. Jako příčina uvedeného chování ukazuje například nízká informovanost široké veřejnosti o epilepsii jako takové. Rodiče zejména ze strachu z nepochopení či nepřijetí člověka s epilepsií v jejich okolí raději volí cestu nesdělily resp. částečného informování. Důvodem jsou zejména obavy, aby jejich dítě nebylo vnímáno jako jiné, nepřijaté, odlišné. Uvedený postoj rodičů dává signál dítěti, že epilepsie je onemocnění, za které se má stydět, o kterém nemá mluvit. Takový přístup rodičů může podporovat negativní postoj dítěte k onemocnění a tím značně ztížit proces adaptace dítěte na jeho onemocnění.
Sponzorováno
Jak mohu jako rodič pomoct?
V první řadě by měl být rodič oporou dítěti. Vést s ním otevřené rozhovory o epilepsii, možnostech léčby, životosprávě, možných komplikacích a podobně. Zároveň by měly být rodiče otevření i lidem v jejich okolí, se kterými přicházejí oni i jejich dítě do kontaktu. Otevřená komunikace a dostatečné informace pomohou ostatním pochopit podstatu onemocnění, odbourat předsudky, lépe pochopit potřeby a chování dítěte. V případě, že to bude nutné, budou připraveni na poskytnutí první pomoci.
Pár rad pro rodiče jak postupovat
- Chovejte se ke svému dítěti stejně jako před onemocněním.
- Prokonzultujte s lékařem aktivity a hry, které dítě dělalo před onemocněním. Pokud možno ať v nich v přiměřeném rozsahu pokračuje.
- Podporujte sebejistotu a pozitivní sebehodnocení dítěte tak, že budete zdůrazňovat to, co může, v čem je dobré.
- Dovolte mu, ať v sobě rozvíjí samostatnost a nezávislost. Neizolujte ho! Všechny děti, i děti s epilepsií by měli mít podobnou příležitost zažít strach a neúspěch (ne extrémní a nepřiměřeně vysoce zátěžové a stresující situace) stejně jako zažít úspěch a uznání. Jsou to zkušenosti, které jsou součástí dospívání.
- Důležitá je spolupráce se školou. Komunikujte s pedagogickými pracovníky, speciálním pedagogům, školním psychologem.
- Prokonzultujte s odborníky optimální průběh každodenních událostí a režimu dne dítěte. Identifikujte omezení a stanovte systém fungování rodiny.
- Buďte otevřený ke svému dítěti ale i k vašemu okolí.
Zaujměte správný postoj!
Sponzorováno
Je velmi pravděpodobné, že tak jak se k onemocnění staví rodiče, takový postoj k onemocnění zaujme i dítě. Pokud epilepsii akceptuje rodič, bude ji spíše akceptovat i dítě. Pokud se rodič za onemocnění stydí, nebo ho přijímá příliš úzkostlivě, je pravděpodobné, že podobné pocity bude mít i dítě. Nebojte se a pokuste se dítěti usnadnit život s epilepsií. Naučte se, jak s tímto onemocněním co možná najplnohodnotněji žít. Společně to určitě zvládnete.
Autor článku
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Štítky: Epilepsie
Přečtěte si také naše další články