Rozvod a děti – ulehčete jim to co nejvíce 4.77/5 (13)

Je jen na rodičích, zda bude rozvod pro dítě celoživotní traumatem. Dejte jim to, co potřebují, a zvládnete to spolu. „Rozvod je jedna z nejtěžších situací v životě. Asi nejčastějším důvodem bývá nevěra, ale i rozdílné názory na výchovu dětí, nedostatek peněz či neschopnost řešit rozdílné názory a postoje, mluvit o nich. Pokud je komunikace narušena, z fáze zklamání se manželé dostávají do fáze destrukce, jeden druhému chce ublížit. Mnohokrát tehdy zapomínají na děti a ty bývají svědky velmi nepříjemných situací a také toho, jak si ubližují lidé, kteří jsou jim nejbližší,“ říká mediátorka, PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski.

Ledovec musí roztát

Konstruktivně si popovídat bývá pro partnery, kteří spějí k rozchodu, obrovský problém.

„Je to jedna z prvních věcí, které se je snažím naučit. Nejde to hned, prožívají ublíženost, ponížení, zklamání, přes to všechno se musí prokousat. Když přijdou poprvé, snaží se sednout si co nejdále od sebe, nejraději zády. Jeden hledí do okna, druhý do zdi nebo oba upřeně na mě. Dostanou slovo, stejný prostor k vyjádření, ale musí dodržovat základní pravidlo v rámci mediace – neskákat do řeči. Každý z nich má svou pravdu, pohled na věc a samozřejmě necítí žádnou vinu. To nezvládají, začne se hádka, obviňování, ponižování, hledání viníka, výčitky, pláč a někdy věru pláčou i chlapi,“ popisuje Kristínová Więckowski fázi, která je pro mediátora podstatná.

Dozví se mnoho informací, při prudké výměně názorů se uvolní napětí a partneři se unaví. Ještě by tomu druhému rádi naložili, ale už nevědí co, a tehdy vstupuje na scénu mediátor.

„Pomalu začínám napravovat komunikaci. Zprvu probíhá skrze mne, přeformulovat jejich věty do přijatelnější, jemnější formy. Zároveň jim ukazuji, jak důležité je volit správná slova a nebát se otevřeně hovořit o svých pocitech, prožívání a očekáváních. Později si to už zkoušejí sami a já jim pomáhám. Pomaličku se začnou k sobě otáčet, komunikovat skrze mne a někdy již i bez mé výzvy.“ Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři chtějí a najdou si zkušeného mediátora, se kterým si sednou.

Umíte naslouchat?

Rodinná mediace u nás nemá dlouhou tradici, na rozdíl od skandinávských zemí, kde je samozřejmostí. „Je to škoda, protože mediátor pracuje jinak než psycholog, právník nebo soudce. Platí princip – tak, jak jsou partneři zodpovědní za rozpad vztahu, jsou také odpovědni za to, co tím způsobili a jak to vyřeší. Pokud s pomocí mediátora nenajdou způsob, který by pomohl nejen jim, ale i dětem, pak ať vstoupí do hry právníci. Ne každá mediace bývá úspěšná,“ připouští PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski. Nedávno neprošel v našem parlamentu návrh, aby rodinná mediace byla povinná.

„Přitom mediátor vychytává ty největší konflikty a usnadňuje práci sociálním kurátorka a hlavně soudcům. Ti by po úspěšné mediaci mohli rozhodovat například pouze o výši výživného, pokud se na něm partneři nedohodnou,“ zdůrazňuje PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski.

K mámě či k tátovi?

Rozvod, jakkoli bolestivý, nemusí být největším zlem. Ním se problémy teprve začínají, protože exmanželé se musí dohodnout na péči o děti a to bývá nejednou nelítostný souboj. Nejčastěji se dostanou k matce, málokdy k k otci. Třetí možností je střídavá péče.

„Nejsem její stoprocentní zastánce ani odpůrce. Je třeba si velmi citlivě oťukat otce. Někteří chtějí totiž střídavou péči využít jako zbraň na potrestání exmanželky nebo na to, aby neplatili výživné. Stává se to možná v šesti z deseti případ . Ale i když přijdu na to, že otec není zcela přesvědčen o střídavé péči, existuje řešení. Můžeme udělat harmonogram jeho setkávání s dítětem, který se v mnoha případech podobá střídavé péči,“ říká PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski.

Otcové, kteří střídavou péči opravdu chtějí, jsou podle mediátoce jasní od začátku. „Když do nich šťárám, jestli opravdu vědí, co to znamená, cítí se i trochu dotčeni. Mají dobře promyšlené, jak se o svého potomka chtějí starat, nedělá jim problémy nakupovat, vařit, prát, znají kamarády svých dětí, učitelky a umí se postarat i o nemocné dítě .“

POTŘEBUJÍ SLYŠET LÁSKU

Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s traumatem rozchodu rodičů, je být k dětem upřímný a otevřený.

„Dospělí obvykle děti v zátěžové situaci přehlížejí a emočně zanedbávají. Ony však potřebují, abyste se s nimi o tom povídali, jsou součástí rodiny a týká sa jich to. Ve vypjatých situacích jsou dezorientované, chybí jim pocit jistoty a především mají strach. Mluvte s nimi přiměřeně jejich věku, buďte otevření, vysvětlete jim, co se stalo, a především je ubezpečte, že přestože už máma a táta nebudou v jedné domácnosti, pro ně zde budou vždy. Nemluvte o partnerovi hanlivě, neublížíte jemu, ale jim. Děti musí vědět, že mohou za vámi kdykoli přijít a stále je milujete, potřebují to slyšet,“ doporučuje PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski.

Čtěte: Devět tipů jak ztlumit špatný dopad rozvodu na dítě?

„Když rodičům navrhnu, aby se setkali všichni spolu, nejprve se bojí, ale pak jsou rádi, že se na to dali. Děti mají právo říci, jak si představují svůj život, co se jim líbí a co ne. Nezabírá, pokud hrajete formu typu – ty si malý človíček, který musí poslouchat. Nestyďte se přiznat si chybu a omluvit se za to, co jste způsobili. Je to velmi obtížné, ale pokud to zvládnete, uvidíte, jak to bude dobře fungovat a jak skvěle to děti přijmou. Je pro ně velmi důležité, aby občas viděli své rodiče spolu. V životě budou situace, když vás děti budou chtít mít oba u sebe. Jste spojeni celý život, ať chcete, nebo ne, pouto mezi vámi existuje.“

Nedejte jim noční můry

Pokud dítě a jeho potřeby prohlížíte, bývá dosah rozchodu velmi špatný. Reakce jsou různé – může se objevit koktání, noční pomočování, noční můry, deprese, rebelství, šikana, problémy ve škole, ve vztazích s kamarády, zhoršení prospěchu. V případě, že rodiče se nezačnou mluvit a nestanoví si pravidla komunikace, mohou děti začít lhát a manipulovat s rodiči. Buď využívají situaci ve svůj prospěch, pokud si je jeden z rodičů kupuje, nebo mezi nimi manévrují a otci říkají něco jiného než mámě. Výsledkem je, že rodiče se dostanou do konfliktu. Dělají to proto, aby si chránili oba.

„Děti mají od útlého věku na hlavě tykadla, senzory, které my dospělí nevidíme. Jimi vnímají všechno a můžete hrát divadélko, že jste v pohodě, velmi dobře vycítí, v jakém jste vnitřním rozpoložení. Umí i to, čím by mohli rodiči ublížit, proto pokud například přežili něco hezkého s otcem, mámě to neřeknou, protože se bojí, že ji to raní. Dejte stranou hněv k bývalému partnerovi a těšte se z toho, že dětem bylo s otcem dobře. Veďte je k tomu, aby se vám nebáli říct všechno, co si myslí. Z toho, co se stalo, se poučte. Všechny životní situace vás mají něco naučit, i ty prohrané,“ uzavírá PhDr. Miroslava Kristínová Więckowski.

Děti cítí dusno

V jakém věku děti reagují na rozvod nejhorší a jak jim to usnadníte? Radí psycholožka Mgr. Jana Ashford.

Kdy začne dítě vnímat, že vztah rodičů není dobrý?
Dítě je velmi citlivé na emoční naladění rodičů, na atmosféru doma, takže rychle vycítí, že něco není v pořádku. Pokud se i před ním nehádáte, vnímá napětí mezi vámi, zaslechne, jak si stěžujete na partnera někomu jinému … ovlivňuje je to od nejútlejšího věku. Trochu starší dítě již vnímá i dusivé ticho a mlčení, přestože se tváříte, že se nic neděje. Cítí zvýšenou nervozitu, zažívá neočekávané reakce i rušení režimu a rodinných rituálů.

Jak to ovlivňuje jeho chování?
Projevy jsou různé. Malé děti mohou mít problémy se spánkem, začnou se počurávat nebo jsou přes den častěji nespokojené a zlobivé. Mohou si začít kousat nehty a podobně. I větší děti reagují smutkem, hněvem, jsou vzdorovité nebo naopak stáhnou se do sebe. Mohou být nesoustředěné ve škole, utíkají k dennímu snění nebo se snaží unikat do vrstevnických skupin. V jejich chování lze pozorovat výkyvy nálady, rodiče mohou obviňovat.

Existuje věk, který je nejcitlivější?
Zvládne lépe rozvod pětileté, osmileté nebo dvanáctileté dítě? Čím dříve se dítě setká s nějakým silným, negativním zážitkem, tím výraznější ho ovlivní. Problematické může být i to, pokud současně s rozvodem prožívá jinou emoční nestabilitu, například pubertu. Stresující je však nejen rozvod, ale i konfliktní vztah rodičů, který se táhne roky před rozchodem.

Dokáže dítě říct, jak ho rozvod zasáhl?
Větší často vyjadřuje svou touhu, aby rodiče zůstali spolu, přání, aby se nehádali. Čím je dítě mladší, tím víc se vyjadřuje nepřímo, přes své chování a projevy, hry, kresby a jiné neverbální způsoby.

Co mají udělat rodiče, aby to dítěti ulehčili?
Nejdůležitější pro něj je silné emoční zázemí. Musí cítit, že bez ohledu na to, co se mezi rodiči děje, ho mají stále stejně rádi a záleží jim na něm. Může jim bez obav říct, co cítí, i věci, které slyší neradi. Dítě se má cítit svobodně, potřebuje pocit jistoty, aby mohlo projevit ať už hněv, smutek, zklamání, nebo i pocit ztráty. Někdy neumí zcela přesně říct, co prožívá, tehdy mu mají rodiče pomoci a projevit pochopení.

Myslete na toto!

1. Pro dítě je důležité vědět, že důvod rozchodu je na straně rodičů a ono za to nemůže.

2. Řekněte mu, co bude po rozchodu – kde a s kým bude bydlet, zda bude muset měnit školku nebo školu, jak často a kdy přesně bude vídat druhého rodiče.

3. Návštěvy rodičů a plánované aktivity jasně poznamenejte v kalendáři.

4. Snažte se, aby zároveň s rozchodem neprožívali dítě i další psychickou zátěž.

5. Respektujte jeho potřeby, režim a rituály v závislosti na věku.

Co si o rozvodu ještě můžete přečíst?

• Jak se vyhnout rozvodu?
• Mediace vám při rozvodu může pomoci

VIDEO: Minimalizace dopadu rozvodu rodičů na dítě

Autor článku

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Štítky: Rodina

Přečtěte si také naše další články